Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2471/2012

U S N E S E N Í

České republiky - Ministerstva financí v Praze 1

D. R.

, zastoupené Mgr. Jiřím Janatou, advokátem se sídlem v Jilemnici, Valdštejnská č. 41, o neúčinnost kupních smluv, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. března 2012 č.j. -245, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20.3.2012 č.j. -245, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 9.6.2011 č.j. -209 potvrzen ve výroku o určení, že jsou vůči žalobkyni neúčinné kupní smlouva ze dne 18.5.2010, kterou J. N. prodal žalované označené pozemky v katastrálním území Hořejší Vrchlabí a obci Vrchlabí, a kupní smlouva ze dne 18.5.2010, kterou J. N. prodal žalované označené pozemky v katastrálním území a obci Dolní Kalná a v katastrálním území a obci Velký Vřešťov, a změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení "před okresním soudem" 1.500,- Kč k rukám advokáta Petra Valerta, a jímž bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2012 - dále jen " " (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení

Odporovatelným je - jak vyplývá z ustanovení - takový právní úkon dlužníka, který učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám; břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru nese věřitel. Prokázání úmyslu dlužníka zkrátit svého věřitele není podmínkou odporovatelnosti tehdy, jestliže "druhou stranou" jsou osoby dlužníkovi blízké (například osoby uvedené v ustanovení ); úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele v takovémto případě zákon předpokládá a je na osobách dlužníkovi blízkých, aby prokázaly, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele tehdy (tj. v době právního úkonu) nemohly i při náležité pečlivosti poznat (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002).

Osobou blízkou je podle ustanovení jednak příbuzný v řadě přímé, sourozenec, manžel a partner (v registrovaném partnerství podle ve znění pozdějších předpisů), jednak jiná osoba v poměru rodinném nebo obdobném, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Vztah žalované k dlužníku J. N. jako manželu dcery žalované je vztahem obdobným rodinnému poměru. Vzhledem k tomu, že podle výsledků dokazování (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) žalovaná má s dlužníkem J. N. "vztahy standardní a bezkonfliktní" a s rodinou J. N. "cítí vzájemnou soudržnost", je závěr soudů o tom, že žalobkyně by újmu, kterou utrpěl J. N., důvodně pociťovala jako újmu vlastní, a že tedy je vůči J. N. osobou blízkou, v souladu s ustálenou judikaturou soudů.

V případě právního úkonu mezi dlužníkem a osobou blízkou nebo právního úkonu učiněného dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké nemusí žalující věřitel tvrdit ani prokazovat, že žalovanému musel být úmysl dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele znám; zákon v tomto případě předpokládá, že žalovaný o úmyslu dlužníka zkrátit žalujícím věřitelem v řízení prokázaným odporovaným právním úkonem věřitele věděl a je na žalovaném, aby prokázal, že v době právního úkonu dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité péči nemohl poznat. I kdyby bylo zjištěno, že žalovaná dlužníkovi blízká osoba o jeho úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla ani nemusela vědět, nepostačuje to samo o sobě k úspěšné obraně proti odpůrčí žalobě. Žalovaná dlužníkovi blízká osoba se za této situace odpůrčí žalobě ubrání, jen jestliže prokáže, že úmysl dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nemohla i při náležité pečlivosti poznat. Úspěšná obrana žalované dlužníkovi blízké osoby podle ustanovení tedy spočívá nejen v jejím tvrzení, že o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, ale také v tvrzení a prokázání toho, že o tomto úmyslu nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula "pečlivost" k poznání tohoto úmyslu dlužníka a šlo o "náležitou pečlivost". Vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby úmysl dlužníka zkrátit věřitele, který tu v době odporovaného právního úkonu objektivně vzato musel být, z jejích výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla). Jestliže se jí to při vynaložení náležité pečlivosti nepodařilo, pak se může ve smyslu ustanovení ubránit odpůrčí žalobě. Zákon po dlužníkovi blízké osobě požaduje, aby se při právních úkonech s dlužníkem nebo při právních úkonech, které dlužník učinil v její prospěch, tímto způsobem přesvědčila, že právní úkon nezkracuje věřitele dlužníka, a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony (nepřijímala podle nich plnění) na újmu práv věřitelů dlužníka; v případě, že se tak nezachová, musí být srozuměna s tím, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky také z majetku, který na základě takového právního úkonu od dlužníka nabyla (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002). Nemůže proto - ve světle této judikatury - obstát argument žalované, že "s přihlédnutím ke svému vzdělání a stáří objektivně není schopna zkoumat aktivity svého zetě".

Na zásadní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce ve věci samé nelze úspěšně usuzovat ani na základě námitky žalované, že postup státu proti J. N. při "arbitrážním řízení" a při vymáhání "neúměrných nákladů protistrany" byl v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná nesouhlasí s postupem žalobkyně proti jejímu dlužníku (J. N.) v rámci rozhodčího řízení z důvodů, jež mohly mít své místo v rozhodčím řízení, které však nemohou být významné pro posouzení právní neúčinnosti předmětných kupních smluv z hlediska ustanovení .

Protože dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. ledna 2013

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu