Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2781/2011

U S N E S E N Í

W.

F.

, zastoupeného Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou se sídlem Brno, Smetanova 8, proti žalované

České pojišťovně a.s.,

se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , k dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010, č. j. -116, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29. 8. 2009, č. j. -90, zamítl žalobu na náhradu hmotné škody ve výši 3.170,39 euro s příslušenstvím, na náhradu imateriální újmy ve výši 8.491,- euro, na placení příspěvku na výživu 1.120,- euro měsíčně počínaje 1. 10. 2003 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že dne 13. 9. 2003 došlo na území České republiky k dopravní nehodě, jejímž viníkem byl řidič protijedoucího vozidla, který při nehodě zahynul stejně jako manželka žalobce. Žalovaná pojišťovna, u níž měl viník nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, nároky žalobce zčásti odškodnila a v tomto řízení žalobce uplatnil nárok na úhradu zbývajících nákladů na zřízení hrobového pomníku, na náhradu nákladů na výživu pozůstalého manžela a na náhradu imateriální újmy způsobené smrtí manželky. Soud žalobu zamítl, když náhrada nákladů na zřízení pomníku ve výši 10.000,- Kč podle byla již vyplacena, nárok na výživu pozůstalého manžela neshledal ve smyslu a obč. zák. důvodným s ohledem na hmotnou úroveň manželů v rozhodném období před dopravní nehodou a s odkazem na obč. zák. dovodil, že nárok na náhradu imateriální újmy z důvodu úmrtí osoby blízké až do novely účinné od 1. 5. 2004 neupravoval, a pod taxativní výčet odškodnění, k němuž je žalovaná podle a povinna, náhrada za imateriální újmu podle a obč. zák. nespadá.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 2010, č. j. -116, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o zaplacení věcné škody ve výši 3.170,39 euro a imateriální újmy ve výši 8.491,- euro potvrdil, v zamítavém výroku o nákladech na výživu a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právními závěry ohledně věcné škody a imateriální újmy. Dovodil, že vzhledem k datu dopravní nehody je třeba vycházet z právní úpravy účinné v té době s tím, že užití zákona později přijatého, a tedy až následně účinného, princip nepravé zpětné účinnosti nepřipouští, a to ani ust. , na něž žalobce poukazoval, neboť se týká roviny skutkové, nikoliv otázky působnosti právních norem, a žalované nelze uložit povinnost odškodnit imateriální újmu ani s odkazem na a obč. zák. z důvodů uvedených soudem prvního stupně.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně náhrady imateriální újmy ve výši 8.491,- euro podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu podle Zásadní právní význam spatřuje v posouzení otázky, zda je možno nárok žalobce na náhradu imateriální újmy podřadit pod obecné ust. obč. zák., a tedy zda je žalovaná pasivně legitimována k její náhradě podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to s ohledem na absenci právní úpravy řešící otázku nároku k datu dopravní nehody tak, jak bylo později učiněno novelizací obč. zák. provedenou v ustanovení obč. zák. s účinností od 1. 5. 2004. S poukazem na některá rozhodnutí Ústavního soudu (zejména sp. zn. a sp. zn. ) dovozuje, že nárok na náhradu imateriální újmy by měl být podřazen pod obecná ustanovení obč. zák., konkrétně pod nárok na náhradu škody na zdraví, a tento nárok nebyl založen přijetím právní úpravy platné od 1. 5. 2004, ale existoval zde již předtím jako součást ust. obč. zák. Navíc žalobci nelze přičítat k tíži nečinnost zákonodárce, který k datu dopravní nehody nepřijal konkrétní zákonnou úpravu, na jejímž základě by tento nárok mohl být uplatněn. Zamítnutí uplatněného nároku na náhradu imateriální újmy je v rozporu s obč. zák. a představuje porušení d. Soudy obou stupňů pochybily, když nezavázaly žalovanou k náhradě imateriální újmy podle , neboť je třeba odškodnit veškerou žalobci způsobenou škodu a v jejím rámci i nárok na náhradu imateriální újmy, jež lze v případě vyloučení aplikace ust. a (nebo) obč. zák., považovat i za součást nároku na odškodnění škody na zdraví. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o zaplacení imateriální újmy ve výši 8.491,- euro a potvrzující výrok rozsudku soudu odvolacího v dané věci a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy obou stupňů posoudily věc po právní stránce správně, a to jak z hlediska principu nepravé zpětné účinnosti, tak z hlediska ustanovení , a navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 21. 4. 2010, postupoval Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ).

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

V dané věci je nesporné, že k úmrtí manželky žalobce došlo při dopravní nehodě dne 13. 9. 2003, tedy předtím, než byl s účinností od 1. 5. 2004 novelizován a v rámci občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví bylo v zakotveno právo příbuzných na jednorázové odškodnění pozůstalých za nemateriální újmu způsobenou úmrtím osoby blízké. Nárok osob v uvedeném ustanovení vzniká úmrtím poškozeného, a jestliže k tomu došlo v době před účinností uvedené právní úpravy, nemohl osobám blízkým vzniknout nárok, který tehdejší právní řád neznal (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. ). Vztah mezi předchozí a novou právní úpravou, jenž se řídí zásadou tzv. nepravé zpětné působnosti (retroaktivity) právních norem, vyřešil odvolací soud v souladu s konstantní judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem R 5/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k tomu, že otázka existence nároku na jednorázové odškodnění pozůstalých v případě škody na zdraví v době před účinností byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu je plně s tím v souladu, nelze mu v dané věci připisovat zásadní právní význam ve smyslu ; nejde ani o otázku, jež by byla soudy rozhodována rozdílně, a důvody pro odlišné posouzení uplatněného nároku dovolací soud neshledal, a to ani z hlediska obč. zák., jenž nezakládá samostatnou skutkovou podstatu nároku na náhradu škody, nýbrž stanoví způsob náhrady škody (škoda se hradí v penězích, popř. uvedením do předešlého stavu), a rozsah náhrady škody (hradí se skutečná škoda a ušlý zisk). Z uvedeného je patrné, že odškodnění nemateriální újmy, jež není skutečnou škodou ani ušlým ziskem, toto ustanovení neupravuje, a zakládat nové, v zákoně neuvedené nároky nelze ani aplikací ustanovení obč. zák., které dává soudu možnost odepřít ochranu výkonu práva, který není v souladu s dobrými mravy, neumožňuje však neexistující nároky založit (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2013JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu