Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2784/2011

25

Cdo 2784/2011

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

L. B.

, zastoupené JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem v Dobříši, náměstí Svobody 1, proti žalovanému

Stas – Dobříš, spol. s r. o.

, se sídlem v Dobříši – Rybníkách, IČO: 45148457, za účasti

České pojišťovny, a. s.

, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO: 45272956, adresa pro doručování: Praha 4, Na Pankráci 1720/123, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2011, č. j. -114, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2011, č. j. -120, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 26. srpna 2010, č. j. -77, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě za ztížení společenského uplatnění 105.000,- Kč, co do částky 435.000,- Kč žalobu zamítl, řízení ohledně částky 11.760,- Kč zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 6. 1. 2007 byla žalobkyně při dopravní nehodě sražena couvajícím autem provozovaným žalovanou a utrpěla těžký otřes mozku, podvrtnutí krční páteře a tržnou ránu týla. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží za ztížení společenského uplatnění náhrada za postkomoční syndrom (200 bodů), za omezení hybnosti krční páteře (75 bodů) a za ztrátu čichu a chuti (500 bodů zvýšených na trojnásobek). Vzhledem k tomu, že ze znaleckého dokazování vyplynulo, že ztrátu čichu a chuti nelze objektivně žádnou lékařskou metodou prokázat, vyšel soud podpůrně z dalších důkazů a na základě výpovědi žalobkyně a svědků dovodil, že uvedené poškození zdraví žalobkyně je v příčinné souvislosti s úrazem. S ohledem na částečné plnění vedlejšího účastníka přiznal žalobkyni částku 105.000,- Kč.

K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2011, č. j. -114, ve spojení s usnesením ze dne 28. března 2011, č. j. -120, rozsudek soudu ve vyhovujícím výroku ohledně částky 105.000,- Kč změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zopakoval důkaz znaleckým posudkem MUDr. J., CSc., z odvětví neurologie, dokazování doplnil jejím výslechem a zjistil, že trvalé poškození čichové a chuťové dráhy ani poranění, jež by mohlo vést k poškození čichu, nebylo prokázáno, současné poškození čichu a chuti je nepravděpodobné a vzhledem k negativnímu nálezu na CT a MR není ztráta čichu u žalobkyně v souvislosti s traumatem. Odvolací soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi úrazem způsobeným nehodou ze dne 6. 1. 2007 a ztrátou chuti a čichu u žalobkyně není prokázána. Z výpovědí svědků lze učinit skutkové zjištění pouze o ztrátě čichu a chuti, nikoliv však o její příčině, a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, vztah příčiny a následku mezi úrazem a ztrátou čichu a chuti u žalobkyně jednoznačně vyloučil.

Tento rozsudek ve spojení s doplňujícím usnesením napadla žalovaná dovoláním z důvodů podle a odst. 3 Namítá, že závěr odvolacího soudu, že ztráta čichu nesouvisí s jejím úrazem, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť ze znaleckého posudku a výpovědi znalkyně MUDr. J., CSc., vyplývá pouze, že objektivními medicínskými metodami se nepodařilo zjistit ztrátu čichu a chuti; dovolatelka poukazuje na výpověď konzultanta znalkyně MUDr. P., že pro objektivní zjištění této ztráty neexistuje žádná metoda, a pokud odvolací soud vzal za prokázané, že žalobkyně trpí ztrátou chuti a čichu, měl důkladně zkoumat, zda příčinou mohl být úraz při dopravní nehodě. Namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil závěry znaleckého posudku, a okolnost, že prostředky současné medicíny neumožňují objektivně zjistit některé poškození zdraví, neznamená, že takové poškození není odškodnitelné. Poukazuje na to, že MUDr. P. řekl, že nelze vyloučit, že ke ztrátě čichu došlo v důsledku utrpěného úrazu. Dovolatelka namítá, že svědecky bylo prokázáno, že před úrazem neměla potíže s čichem a chutí a po úraze tyto obtíže má, a tak je dostatečně prokázána příčinná souvislost. Odvolací soud však přiřadil znaleckému posudku nepřiměřeně vyšší váhu než ostatním provedeným důkazům. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vedlejší účastník na straně žalované ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Argument žalobkyně, že existuje-li časová souslednost, musí být dána také příčinná souvislost, považuje za laický a v rozporu se znaleckým posudkem MUDr. J., CSc., který vyloučil souvislost ztráty čichu, chuti a části sluchu žalobkyně s úrazem utrpěným při dopravní nehodě, znalkyně byla slyšena před soudem a svůj posudek přesvědčivě obhájila.

S vyjádřením vedlejšího účastníka se žalovaná ztotožnila.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 28. února 2011 a doplněn dne 28. března 2011, postupoval Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není důvodné.

Dovolatelka sice uplatňuje též dovolací důvod podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), konkrétní námitky však v tomto směru nevznáší. Namítá především, že ze znaleckého posudku, o nějž soud opřel své rozhodnutí, nevyplývá závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi jejím úrazem a ztrátou chuti a čichu; uplatňuje dovolací důvod podle , tedy že skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Především je třeba uvést, že povinnost tvrzení a důkazní břemeno ve sporu o náhradu škody má žalobce a je na něm, aby své tvrzení o příčině poškození zdraví prokázal. Odvolací soud na základě znaleckého dokazování, zejména z oboru neurologie, učinil skutkové zjištění, že příčinná souvislost mezi úrazem způsobeným dopravní nehodou a ztrátou chuti a čichu žalobkyně nejenže není prokázána, ale je téměř vyloučena. Námitce, že závěr o neexistenci příčinné souvislosti z provedeného dokazování nevyplývá, nelze přisvědčit. Závěry znaleckého posouzení jednoznačně uvádějí, že trvalé poškození chuti a čichu je zjistitelné vyšetřením CT a magnetickou rezonancí („Pokud by u žalobkyně došlo ke ztrátě čichu v souvislosti s traumatem, nešlo by o izolované poranění a bylo by detekovatelné magnetickou rezonancí.“ - srov. výpověď MUDr. L. J., CSc., při jednání před odvolacím soudem, č. l. 104, a odborné vyjádření MUDr. J. P. ze dne 31. 3. 2010, č. l. 55). Obě tato vyšetření byla u žalobkyně provedena a z hlediska neurologického nebylo zjištěno žádné poškození v souvislosti s úrazem, jež by vedlo k trvalému poškození chuti a čichu žalobkyně („anatomický korelát eventuálního poškození čichové a chuťové dráhy však nebyl prokázán, event. zlomenina baze lební, která by mohla také vést k poškození čichu, rovněž nebyla prokázána. … Současné poškození chuti a čichu je nepravděpodobné, vzhledem k vzájemným anatomickým vztahům těchto drah a negativnímu nálezu na CT a MR mozku.“ – srov. závěry znaleckého posudku na č. l. 52, „Ztráta čichu u žalobkyně jednoznačně není v souvislosti s traumatem, může však být důsledkem zbytnění sliznice a podobně“ – srov. výpověď MUDr. L. J., CSc. při jednání před odvolacím soudem, č. l. 104).

Odvolací soud po doplnění řízení dalším dokazováním v souladu s , 2 si pro hodnocení důkazů opatřil podklady rovnocenné s těmi, z nichž vycházel soud prvního stupně, a měl tak podmínky k tomu, aby provedené důkazy mohl sám zhodnotit podle Při svém rozhodnutí přihlížel pouze ke zjištěním čerpaným z důkazů, které byly v řízení před soudy obou stupňů provedeny, a vzal v úvahu pouze ty okolnosti, jež vyšly najevo v průběhu řízení a jež mají oporu v obsahu spisu; přesvědčivě zdůvodnil, proč vycházel ze znaleckého posudku MUDr. L. J., CSc., a z její výpovědi a proč již další důkazy v odvolacím řízení neprováděl. Nejde tedy o případ, že by soud neměl pro svůj skutkový závěr podklad v provedených důkazech, nebo že by pominul nějaké rozhodné skutečnosti, které byly prokázány. Nelze proto dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkového zjištění, které v základní sporné otázce nemá oporu v provedeném dokazování. Postup odvolacího soudu při hodnocení důkazů byl v souladu s ust. , jednotlivým důkazům přiřadil důležitost podle jejich vypovídací hodnoty a věrohodnosti, přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a v jeho hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) ani z jiných hledisek neshledal dovolací soud žádný logický rozpor. Dovolací důvod podle tedy nebyl ani z tohoto hlediska naplněn.

K námitce dovolatelky, že neexistuje žádná metoda pro objektivní zjištění ztráty čichu a chuti, je třeba uvést, že je rozdíl mezi subjektivním vnímáním poškozeného a objektivním lékařským nálezem na těle pacienta, kdy na základě vyšetření lékař posoudí, které části těla pacienta, jež jsou zodpovědné za vjemy čichu a chuti, jsou nebo nejsou poškozeny. Z důkazů provedených v řízení vyplývá, že subjektivní vnímání poškozeného nelze v případě čichu a chuti lékařskými metodami objektivizovat, tedy zhodnotit, zda pacient cítí vůně či zda vnímá chuť. Medicínskými metodami však lze určit, zda při úrazovém ději došlo k zasažení orgánů odpovědných za vnímání čichu a chuti a jakým způsobem, tedy zda objektivně existují fyziologické příčiny ztráty chuti a čichu.

K námitce, že příčinná souvislost mezi nehodou a ztrátou chuti a čichu po úraze je prokázána tím, že žalobkyně před úrazem tyto obtíže neměla, lze poukázat na konstantní judikaturu, podle níž časové hledisko není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud proto dovolání zamítl ( věta před středníkem ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované a vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2013

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu