Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1155/2011

29

Cdo 1155/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ B. K., a b/ M. K., obou zastoupených Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, PSČ 400 01, proti žalovanému Společenství vlastníků Pod Holoměří 954/1, se sídlem v Ústí nad Labem, Pod Holoměří 954/1, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 25442244, zastoupenému JUDr. Jitkou Benešovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 8, PSČ 400 01, o „zrušení“ usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. -102, takto:

I. Dovolání sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 5. května 2010, č. j. -102, změnil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudek ze dne 23. června 2008, č. j. -57, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o „zrušení“ několika rozhodnutí shromáždění žalovaného, tak, že „zrušil“ rozhodnutí shromáždění žalovaného ze dne 2. listopadu 2006, nazvané „úhrada výměny stoupaček po havárii“; ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1) Shromáždění žalovaného dne 2. listopadu 2006 rozhodlo (mimo jiné) o tom, že úhrada výměny stoupaček bude hrazena jednou pětinou na každý byt. Rozhodnutí bylo přijato 78,4 % hlasů.

2) Podle prohlášení vlastníka představují stoupačky k bytům č. 2, 3, 4 a 5 společné části budovy, jež jsou společné pouze vlastníkům těchto jednotek.

3) Výměnou byly odstraněny následky havárie, k níž došlo na stoupačkách k bytům č. 2, 3, 4 a 5.

Cituje ustanovení a , o vlastnictví bytů, odvolací soud uzavřel, že „ve stávajícím vymezení společných prostor v prohlášení vlastníka není opora pro rozhodnutí shromáždění o stejné účasti všech vlastníků jednotek na opravě společných částí určených jen některým vlastníkům“. Proto shledal „požadavek“ žalobců na „zrušení“ napadeného usnesení shromáždění vlastníků důvodným.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „ “). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (uplatňuje tak dovolací důvody vymezené v ustanovení ), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Dovolatel předně namítá nedostatek aktivní legitimace žalobce b/, neboť vlastnicí bytové jednotky č. 1 a členkou společenství vlastníků je pouze žalobkyně a/.

Závěr odvolacího soudu nepovažuje za správný již proto, že – jak plyne ze zápisu ze schůze shromáždění – napadeným usnesením byl schválen pouze návrh usnesení a o samotném obsahu se vůbec nehlasovalo. Znění návrhu je přitom natolik neurčité, že z něho není patrno, jaké rozhodnutí mělo být přijato. Již z tohoto důvodu měl soud žalobu i v této části zamítnout.

Dovolatel dále dovozuje, že je-li v prohlášení vlastníka ze dne 3. července 1997 pod bodem c) určeno stoupací vedení teplé a studené vody a kanalizace včetně uzavíracích ventilů jako relativně společné pouze pro bytové jednotky č. 2, 3, 4 a 5, je prohlášení vlastníka v této části pro rozpor s zákona o vlastnictví bytů absolutně neplatné podle , (dále jen „obč. zák.“). Dotčené stoupací vedení je proto společnou částí budovy, jež je společná vlastníkům všech bytových jednotek, a na nákladech vynaložených na jeho opravu se tak musí podílet i vlastník bytové jednotky č. 1.

Žalobci považují rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku za správné a navrhují, aby dovolací soud potvrdil jeho „pravomocnost“. K námitce nedostatku aktivní legitimace žalobce b/ uvádějí, že žalobce b/ převedl svůj spoluvlastnický podíl na žalobkyni a/ až po právní moci napadeného rozhodnutí (ke dni 26. října 2010), a to z důvodu svého vysokého věku. Dále popisují, že dotčené stoupačky slouží výlučně bytovým jednotkám č. 2, 3, 4 a 5, neboť jejich bytová jednotka č. 1 je samostatně napojena, a to včetně bytových uzávěrů, na hlavní přívody v suterénní chodbě.

Dovolání je přípustné podle , avšak není důvodné.

Námitku, podle níž žalobce b/ není vlastníkem bytové jednotky č. 1 a tudíž ani členem žalovaného společenství vlastníků (z níž vyvozuje nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce b/), dovolatel uplatnil v rozporu s ustanovením ; Nejvyšší soud k ní tudíž nemohl přihlédnout.

Námitka neurčitosti napadeného usnesení shromáždění vlastníků nemůže vést k úspěchu dovolatele již proto, že případná neurčitost napadeného usnesení shromáždění vlastníků jednotek by byla důvodem pro vyslovení jeho neplatnosti (srov. obdobně pro poměry obchodních společností usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu).

A konečně námitka neplatnosti prohlášení vlastníka v části upravující společné části domu, jež jsou společné pouze vlastníkům bytových jednotek č. 2, 3, 4 a 5, pro rozpor s § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů, není důvodná. Označené ustanovení zákona o vlastnictví bytů toliko vymezuje pojem „společné části domu“, aniž jakkoliv určuje, které společné části domu musí být společné vždy všem vlastníkům jednotek a které mohou být společné i jen vlastníkům některých jednotek. Prohlášení vlastníka tudíž v projednávané věci nemůže být v části určující, že některé společné části domu jsou společné pouze vlastníkům některých jednotek, neplatné pro rozpor s § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů.

Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu