Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1144/2012

U S N E S E N Í

Ing. M. H.

České republice – Ministerstvu vnitra

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o

náhradu škody ve výši 2.067.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, č. j. -176, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalované (a původně též po České republice – Ministerstvu spravedlnosti) domáhal zaplacení částky 2.067.700,- Kč s přísl. coby náhrady škody, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem orgánu státu. Ten byl spatřován jednak v tom, že pracovnice matriky Obvodního úřadu Městské části Praha 2 paní J. ověřila podpis údajného prodávajícího v souvislosti s kupní smlouvou ohledně v žalobě specifikované nemovitosti na základě neplatného občanského průkazu, jednak v nečinnosti policie (ohledně druhé části nároku vzal žalobce žalobu zpět). Žalovaná částka představuje kupní cenu, již žalobce údajnému vlastníkovi pozemku zaplatil.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 1. 9. 2009, č. j. -156, zamítl žalobu, jíž se žalobce po České republice – Ministerstvu vnitra domáhal zaplacení částky 2.067.700,- Kč s přísl. (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a Českou republikou – Ministerstvem vnitra (výrok II.), zastavil řízení v části, v níž se žalobce po České republice – Ministerstvu spravedlnosti domáhal zaplacení částky 2.067.700,- Kč s přísl. (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a Českou republikou

– Ministerstvem spravedlnosti (výrok IV). Soud prvního stupně dovodil, že o nesprávný úřední postup by se v daném případě jednalo tehdy, jestliže by úřední osoba, tedy ověřovatelka, porušila konkrétní právní normu, přičemž v tomto směru chybí základní důkaz, a sice předmětný občanský průkaz. Z provedeného dokazování pak nevyplynulo, že by uvedený občanský průkaz vykazoval zřetelné znaky neplatnosti. Matrikářka neměla technickou možnost správnost údajů v občanském průkazu ověřit. Podvodný útok neznámého pachatele nesměřoval pouze k oklamání žalobce, nýbrž směřoval i proti ověřovatelce. Obvodní soud tak dospěl k závěru, že se v posuzovaném případě nejedná o nesprávný úřední postup. Dosud neznámý pachatel vyvíjel činnost k tomu, aby u potenciálního kupce nemovitosti vzbudil dojem, že právě on je vlastníkem předmětné nemovitosti, a zároveň, aby za pomoci falzifikátu občanského průkazu vyvolal domněnku u ověřující osoby, že skutečný vlastník také podepisuje kupní smlouvu. Mezi úkonem úřednice a vznikem škody na straně žalobce tak není dána příčinná souvislost.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2010, č. j. -176, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se plně ztotožnil s hodnocením věci soudem prvního stupně. Zdůraznil, že v daném případě nejsou naplněny hned dva předpoklady vzniku odpovědnostního vztahu, a sice nesprávný úřední postup a příčinná souvislost mezi jednáním státu a vznikem škody. Odvolací soud připomněl, že smyslem legalizace podpisu je stvrzení toho, že osoba, která se k podpisu dostavila a prokázala se průkazem totožnosti, učinila podpis před pracovníkem státu a tento podpis nemůže být později zpochybněn. Povinností matrikářky při ověření podpisu není odhalení padělku průkazu, případně jiného podvodu. V tomto směru nemá ani vybavení ani postavení osoby zkoumající, zda se jedná o originál průkazu. Její povinností je zkoumat platnost průkazu s ohledem na údaje v něm uvedené, což pracovnice učinila. Není zde tedy dán nesprávný úřední postup. Nebyla naplněna ani druhá podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a sice příčinná souvislost mezi vznikem škody a případným pochybením matrikářky. Ověření podpisu totiž nebylo příčinou vzniku škody na straně žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu, důvodnost pak v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel vyjádřil své přesvědčení, že ověření podpisu státním úředníkem z neplatného občanského průkazu bylo nutnou podmínkou, bez níž by škoda nenastala. Problematika nesprávného úředního postupu nebyla vyřešena v souladu se , o občanských průkazech. Otázka, „zdali při striktním dodržení zákonného postupu ověřovatelky ve smyslu za situace, kdy zjistí, že ověřila podpis na základě občanského průkazu, který vykazoval zřetelné známky neplatnosti, se jedná o nesprávný úřední postup ve smyslu “, resp. „zdali jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zák. v okamžiku, kdy ověřovatelka zjistí, že ověřila podpis na základě občanského průkazu, který vykazoval zřetelné známky neplatnosti, aniž by měla v dané situaci technickou možnost údaje na občanském průkazu ověřit“, má podle názoru dovolatele zásadní právní význam. Závěrem žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila v tom směru, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by předmětný občanský průkaz vykazoval zřetelné známky neplatnosti. Odkázala na judikaturu dovolacího soudu a prezentovala své přesvědčení, že soudy obou stupňů věc rozhodly správně. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, resp. zamítl.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (ust. , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (ust. ) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (ust. ). Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ust. a dovolací důvod, který by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, spatřuje v ust.

Dovolání však přípustné není.

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu ust. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ust. , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo

má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ust. a se nepřihlíží (ust. ).

O takový případ se zde však nejedná.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí dovodil, že v posuzované věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a není současně dána příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

Náhrada škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, by mohla být žalobci přiznána pouze v případě, že by byly kumulativně splněny tři podmínky, a sice existence nesprávného úředního postupu, resp. nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi.

Otázka, zda jsou určité události ve vnějším světě ve vztahu příčinné souvislosti, je otázkou skutkovou a nikoliv právní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1025, svazek 14/2002). Jako taková pak vzhledem k ust. , části věty za středníkem, nemůže být v daném dovolacím řízení předmětem přezkumu. Nejvyšší soud současně podotýká, že ač je zjištění existence příčinné souvislosti mezi určitou událostí a vznikem škody otázkou skutkovou, právním posouzením je otázka, mezi kterými právními skutečnostmi je vztah příčinné souvislosti třeba zjišťovat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod 49/2011). Je nutné rovněž zdůraznit, že dovolání žalobce neobsahuje otázku zásadního právního významu ve vztahu k existenci příčinné souvislosti, a dokonce ani konkrétní argumentaci směřující k naplnění této podmínky.Vzhledem k výše uvedenému i s ohledem na ust. , části věty za středníkem, i ust. nemůže dovolací soud závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem ověřovatelky a vzniklou škody přezkoumávat.

Za daných okolností je bezpředmětné zabývat se otázkou existence nesprávného úředního postupu a odpovídat na otázky, jež mají podle názoru dovolatele zásadní právní význam, neboť není-li dána byť i jediná z podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu (zde příčinná souvislost), nelze žalobci právo na náhradu škody přiznat, protože všechny výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně. Závěry dovolacího soudu by pak v tomto směru byly čistě akademické.

Z výše uvedeného vyplývá, že napadenému rozsudku nelze přiznat zásadní právní význam a dovolání přípustnost ve smyslu ust. , Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. , věty první, a jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, , , části věty první před středníkem, a , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. února 2013JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.předseda senátu