Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1139/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce F. H., zastoupeného Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. T.P., jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00033243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010, č. j. -71, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.085,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného advokáta Mgr. Karla Volfa.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 9. června 2010, č. j. -43, zamítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobce (František Horelica) domáhal vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva) určení pravosti nepeněžité pohledávky žalobce na bezúplatný převod vlastnického práva k označeným bytovým jednotkám, k nebytové jednotce a k odpovídajícímu podílu ke společným částem domu a pozemku (dále jen „bytová jednotka“), podle již vyhotoveného avšak dosud nerealizovaného prohlášení vlastníka, jejíž hodnota činí 1.600.580,- Kč (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), uváděje především, že neshledal důvod odchýlit se od své dosavadní judikatury řešící problematiku uplatnění zákonného předkupního práva nájemců bytů a nebytových prostor v insolvenčním řízení.

Posléze odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že k uspokojení předkupníhopráva žalobce k nemovitostem v průběhu konkursu vedeného na majetek (bytového) družstva můžedojít jenom tak, že mu je žalovaný nabídne k bezplatnému převodu, a bude-li tato nabídka akceptována, provede všechny úkony, které jsou k jejich převodu potřebnés tím, že odpovídajícím právním prostředkem pro vymožení práv žalobce je žaloba protižalovanému o uložení prohlášení vůle, případně žaloba o uložení povinnosti uzavřítsmlouvu o převodu vlastnictví. Na podporu této argumentace poukázal odvolací soud na judikaturuNejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2011, pod číslem 56, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), podotýkaje, že tento rozsudek se sice vyjadřoval k úpravě obsažené v zákoně č. , o konkursu a vyrovnání, vzhledem ke shodě řešené problematiky se však jeho závěry uplatní i pro výklad .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolání je v rovině obou dovolacích důvodů polemikou se správností závěru odvolacího soudu o nemožnosti domáhat se zkoumaného práva přihláškou pohledávky (v rovině tvrzených vad řízení dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že jeho nárok posuzoval jako vylučovací žalobu ve smyslu a nikoli podle ustanovení ).

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout.

Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení , na něž dovolatel potud také odkazuje (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když otázku, kterou mu dovolatel (posuzováno z obsahového hlediska) předkládá prostřednictvím argumentace snesené k oběma uplatněným dovolacím důvodům, již Nejvyšší soud zodpověděl (v jiném incidenčním sporu týkajícím se téhož dlužníka) v usnesení ze dne 31. července 2012, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 137/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto usnesení (na něž v podrobnostech odkazuje a na jehož závěrech nevidí důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání v této věci) Nejvyšší soud uzavřel, že nárok oprávněné osoby na bezplatný převod bytu či nebytového prostoru do jejího vlastnictví dle ustanovení není pohledávkou, kterou lze úspěšně přihlásit do insolvenčního řízení postupem dle a násl. . Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je s tímto závěrem v souladu.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání podle a jako nepřípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení , , , a ve znění účinném do 29. února 2012 ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů). Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 535,50 Kč celkem činí 3.085,50 Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. ledna 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu