Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4290/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené Mgr. Jiřím Mikundou, advokátem se sídlem ve Štramberku, Drážné 934, proti žalovanému M. J., zastoupenému JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí 8, o zaplacení 276 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2011, č. j. -259, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil (v pořadí druhý ve věci) zamítavý rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. října 2010, č. j. -220 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Dovolatelka, opírajíc přípustnost dovolání o ustanovení a c) (dále též jen „ “), uvádí, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé ohledně podílu na zisku v rozsahu 185 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč, přičemž jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání v této věci není přípustné.

Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné podle ustanovení , které spojuje přípustnost dovolání s měnícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé. Je tomu tak proto, že napadený rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím, nýbrž potvrzujícím, neboť odvolací soud, byť z jiného důvodu, dospěl ke stejnému právnímu závěru o neplatnosti smlouvy o tichém společenství jako soud prvního stupně, tedy práva a povinnosti účastníků, která jsou předmětem sporu, nevymezil odlišně od soudu prvního stupně (srov. shodně právní závěry Nejvyššího soudu v usnesení publikovaném pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále například v usnesení ze dne 29. července 1999, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 7).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde (soud prvního stupně rozhodl v pořadí prvním rozsudkem ve věci ze dne 17. ledna 2007, č. j. -69, stejně jako shora označeným druhým rozsudkem ve věci stejně – zamítl žalobu) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Dovolatelkou vymezenou otázku neplatnosti části právního úkonu (ujednání o nepeněžitém vkladu) nepovažuje Nejvyšší soud za otázku zásadního právního významu, neboť ji odvolací soud řešil v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu (srov. shodně například právní závěry v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. a ze dne 15. června 2010, sp. zn. ). Skutečnosti namítané dovolatelkou (že žalovaný v průběhu celého řízení popíral důležitost informací předaných žalobkyní i samotné poskytnutí know-how, čímž dal zřetelně najevo, že pokud nějaké informace, které by bylo možné považovat za know-how, obdržel, neměly pro jeho podnikání význam) jsou pro posouzení oddělitelnosti části právního úkonu od jeho ostatního obsahu ve smyslu ustanovení nerozhodné. Kromě toho dovolatelka pominula, že ujednání o nepeněžitém vkladu ovlivňuje i další ujednání smlouvy (například její článek V.). Nepřípadný je též dovolatelčin odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. , neboť poskytnutí znalostí v oblasti provozování kasina nebylo v této věci sjednáno jako nepeněžitý vklad tichého společníka.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. února 2013

JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu