Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1999/2011

U S N E S E N Í

AB - CREDIT a. s.,

1) J. N.,

2) J. K.

, a

3) Ing. J. G.

, zastoupeným JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, o zaplacení částky 1,611.992,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. října 2010, č. j. -117, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaných proti výroku pod bodem I. v záhlaví označeného rozsudku, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 9. února 2010, č. j. -72, ve výroku, kterým bylo žalovaným uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 955.904,24 Kč, není přípustné podle ustanovení - dále též jen „“ (srov. bod 7. článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili, případně jejichž řešení zpochybnili.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení je zřejmé, že dovolatelé svými námitkami nevymezují žádnou otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení , pro jejíž řešení by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť zpochybňují skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posouzení smlouvy uzavřené dne 16. října 1996 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností FAOL v. o. s. jako dohody o narovnání podle ustanovení , tvrzením, že z učiněných skutkových zjištění závěr o uzavření dohody o narovnání nevyplývá, když žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by mezi účastníky dohody byla sporná jakákoliv práva či povinnosti. Namítají, že závěr odvolacího soudu, podle něhož skutečnost, že závazek privatizovaného státního podniku přešel na více subjektů, vyvolala potřebu řešit otázku, v jakém rozsahu přešel závazek z úvěru na trvale se obracející zásoby na společnost FAOL v. o. s., nemá oporu v provedeném dokazování. Správnost právního závěru o tom, že smlouva ze dne 16. října 1996 je nejen svým označením, ale i obsahem (přičemž soud prvního stupně při výkladu smlouvy postupoval podle výkladových pravidel daných ustanovením obchodního zákoníku a odvolací soud se s jeho závěrem ztotožnil) dohodou o narovnání, tak dovolatelé zpochybňují prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry, z nichž pro ně nepříznivé právní posouzení vychází. Dovolatelé předkládají svou verzi skutkového stavu věci, odlišnou od skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu (uvádějí, co považují, na rozdíl od odvolacího soudu, za prokázané), a právní závěry na ní založené poměřují s kritizovaným právním posouzením odvolacího soudu. Okolnosti uplatněné dovolacím důvodem stanoveným v (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, však podle ustanovení části věty za středníkem závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení založit nemohou.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že oproti tvrzení žalovaných v dovolání, že mezi stranami smlouvy uzavřené dne 16. října 1996 nebyla sporná práva, která by bylo nutno narovnat, žalovaní zpochybňovali přechod části závazku ze smlouvy o úvěru na trvale se obracející zásoby i při jednání před soudem prvního stupně dne 10. prosince 2009, jak o tom svědčí protokol z jednání (srov. č. l. 62 až 65 spisu).

Odkazují-li dovolatelé na konkrétní judikaturu dovolacího soudu, v níž byla řešena otázka, zda přezkoumávané smlouvy jsou dohodami o narovnání, není tento odkaz přiléhavý, neboť závěry zde vyslovené vycházejí právě z odlišných skutkových zjištění.

Dovolatelé v obecné rovině rovněž namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a uplatňují dovolací důvod podle ustanovení , aniž by tvrzenou vadu jakkoliv konkretizovali a formulovali v té souvislosti otázku zásadního právního významu. Nejvyšší soud se proto otázkou vady řízení nemohl zabývat.

Jelikož dovolání žalovaných proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2013

JUDr. Hana G a j d z i o k o v ápředsedkyně senátu