Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 761/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Benešovské teplárenské společnosti, s.r.o., se sídlem v Benešově nad Ploučnicí, náměstí Míru 17, PSČ 407 22, identifikační číslo osoby 25 01 35 30, zastoupené Mgr. Milanem Špičkou, advokátem se sídlem v Děčíně, Thomayerova 25/3, proti žalovanému Ing. J. M., zastoupenému JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, o zaplacení částky 1,004.516,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. -136, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. listopadu 2006, č. j. -68, zamítl žalobu o zaplacení částky 1,004.516,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. března 2007, č. j. -89, ve znění opravného usnesení ze dne 14. září 2007, č. j. -104, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit částku 1,004.516,- Kč s příslušenstvím, co do dalšího příslušenství rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. prosince 2009, č. j. -111, zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze poté rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. -136, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 470.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 27. března 2004 do zaplacení (výrok I.), co do částky 534.516,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (výrok III.).

Proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a výslovně též proti výroku o nákladech řízení posléze uvedeného rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „ “).

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení a vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, podle ustanovení je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v ustanovení části věty před středníkem

S výhradou, že námitka promlčení vznesená žalovaným odporuje poctivému obchodnímu styku ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku a dobrým mravům podle ustanovení , dovolatelka přichází v rozporu s ustanovením až v dovolacím řízení. Tvrzení, že odvolací soud se touto její výhradou nezabýval, přestože ji uplatnila již v odvolání, neodpovídá skutečnosti. Žalobkyně sice v odvolání polemizovala s důvodností této námitky, byť soud prvního stupně žalobu zamítl pro nedostatek její aktivní legitimace, netvrdila však skutečnosti, pro které ji považuje za rozpornou s citovanými ustanoveními.

Spatřuje-li dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce promlčení části žalobního nároku a možného posouzení nároku jako nároku na náhradu škody vůči žalovanému jakožto jejímu bývalému jednateli, skutečnosti rozhodné podle ustanovení pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu neuvádí. Odvolací soud podrobně vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané při hodnocení důkazů a jakými úvahami se řídil, dospěl-li k závěru o neplatnosti smluv o úvěru i jejich dodatků a o tom, na čí úkor se žalovaný obohatil. Polemikou s hodnocením důkazů odvolacím soudem dovolatelka zpochybňuje jeho skutková zjištění, na nichž pro ni nepříznivé právní posouzení založil. Výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu lze podřadit pod dovolací důvod stanovený v , který však dovolatelka u dovolání přípustného podle nemá k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani námitka, že odvolací soud vyšel při posuzování důvodnosti námitky promlčení z důkazů provedených v odvolacím řízení (podle pokynu dovolacího soudu) ke zjištění výše bezdůvodného obohacení, neboť jde o námitku, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení , jejímž prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení založena, jestliže tvrzené vady (jako je tomu v projednávané věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolatelka v rámci námitky vady řízení ani žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2013

JUDr. Hana Gajdziokovápředsedkyně senátu