Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3890/2012

U S N E S E N Í

V. B.,

V. B.

, U., M. P. č. 14, zastoupeného JUDr. Janem Součkem, advokátem, 150 00 Praha 5, Janáčkovo nábřeží č. 57, a dalších účastníků řízení:

1. Ministerstva zemědělství ČR,

odbor zemědělské agentury a

Pozemkový úřad Plzeň,

oddělení Pozemkový úřad Plzeň – sever, 300 00 Plzeň, Nerudova č. 5,

2. O. S.,

P., V. 487,

3. J. B.,

R. n. S. č. 104,

4. Žihelského statku, a.s.,

IČ 4978 8744, 331 65 Žihle a

5. Státnímu pozemkovému úřadu,

Praha 1, Těšnov č. 17, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, takto:

I. Dovolání dovolatele

se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení

nemá právo

na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu dne 3. února 2011, domáhajícího se vydání rozhodnutí soudu o určení, že žalobce je vlastníkem v žalobě uvedených nemovitostí v katastrálním území R. n. S., obec Manětín s tím, aby rozhodnutím soudu bylo nahrazeno rozhodnutí Okresního úřadu – Pozemkového úřadu Plzeň – sever ze dne 23. dubna 2001, č.j. PÚ 2628/95/, bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 1. června 2011, č.j. -14. Tímto usnesením soudu prvního stupně bylo řízení v této věci zastaveno ohledně Ministerstva zemědělství ČR – odboru zemědělská agentura, a Pozemkového úřadu Plzeň, oddělení Pozemkový úřad Plzeň – sever, zatím co ohledně dalších účastníků řízení – O. S., J. B., Žihelského statku a Pozemkového úřadu ČR byla žaloba zamítnuta. Bylo také rozhodnuto, že se uvedeným účastníkům řízení nepřiznává vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2012, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 1. června 2011, č.j. -14, ve výroku označeném II., změněno taka, že bylo zastaveno řízení o žalobě žalobce V. B. proti žalovaným O. S., J. B., Žihelskému statku, a.s., a Pozemkovému fondu ČR. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soud bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v části odvoláním napadené podle ustanovení a dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není opodstatněné. Odvolací soud však přikročil k zastavení tohoto řízení, neboť se neztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby ohledně ve výroku usnesení uvedených čtyř účastníků tohoto řízení.

Odvolací soud poukazoval na to, že žalobce se svou žalobou domáhal v řízení podle části páté změny rozhodnutí Okresního úřadu - Pozemkového úřadu Plzeň sever ze dne 23. dubna 2011, č.j. PÚ 20-26-28/92, a to v části, jíž nebylo vyhověno jeho výzvě na vydání dalších 7/12 jím uváděných nemovitostí v katastrální území R. n. S. /obci Manětín/, o kterých nebylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2002., č.j. jímž bylo rozhodováno o opravném prostředku žalobce, podanému do výroků rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Plzeň – sever ze dne 23. dubna 2001/. Uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni podle části páté, hlavy třetí ve znění účinném do 31. 12. 2002, bylo rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Plzeň - sever shledáno ohledně pozemků, které žalobce učinil předmětem nynějšího sporu, správné a stížnost V. B., týkající se okruhu osob, které uplatnily nárok na vydání nemovitostí, nebyla krajským soudem shledána opodstatněnou. Došlo pouze ke zrušení rozhodnutí správního orgánu /v části II./ ve vztahu k pozemku parc. č. 106/3 s domem čp. 72 v M. a v tomto rozsahu byla věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Odvolací soud dodával, že „o těchto nemovitostech bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 24. ledna 2008, č.j. -454“.

Odvolací soud byl toho názoru, že v řízení o žalobě ze dne 3. února 2011 v této právní věci soud prvního stupně ovšem nepřistoupil z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté /ve smyslu ustanovení /, nýbrž z toho důvodu, že žalobci zákonná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby /běžící od doručení rozhodnutí správního orgánu a jejíž zmeškání nelze prominout/ již dávno uplynula. Odvolací soud byl zároveň toho názoru, že tu je „rozhodnou skutečnost, že s podáním žaloby byl žalobce usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. prosince 2012, sp. zn. odkázán na řízení podle a násl. ve lhůtě od jednoho měsíce od právní moci usnesení.“

Odvolací soud konstatoval, že ke změně odvoláním žalobce napadeného výroku usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. června 2011, č.j. -14 Okresního soudu Plzeň – sever došlo „za analogického užití ustanovení , písm. a/ , když tímto rozhodnutím se nepřekračují meze ustanovení , nemá-li zastavení řízení pro žalobce stejné důsledky jako odmítnutí žaloby pro opožděnost, tj. že řízení se dále nepovede“.

O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského řádu a na to, že dalším účastníkům řízení v tomto řízení náklady nevznikly.

Usnesení odvolacího soud bylo dne 7. srpna 2012 doručeno advokátu, který žalobce zastupoval v řízení před soudy obou stupňů v této právní věci /sp. zn. Okresního soudu Plzeň – sever/ a dovolání ze strany žalobce bylo dne 4. 9. 2012 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v ustanovení .

Uvedený dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 29. června 2012 /sp. zn. Krajského sodu v Plzni/ i usnesení soud prvního stupně ze dne 1. června 2011, č.j. -14 Okresního soudu Plzeň – sever, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a odst. 3 .

Dovolatel je přesvědčen, že v daném případě není dán důvod ani k zastavení řízení ani k odmítnutí žaloby, podané žalobcem dne 3. února 2011 v této právní věci /sp. zn. Okresního soudu Plzeň – sever/.

Uvedený dovolatel k odůvodnění svého dovolání zdůrazňoval, že překážku věci rozhodnuté /pro kterou odvolací soud přistoupil k zastavení řízení/ zakládá jedině výrok soudního rozhodnutí, avšak takový výrok /tj. zda a v jaké části byl opravný prostředek V. B. neúspěšný podle tehdejšího ustanovení / není obsažen v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2012, sp. zn. , z něhož odvolací soud vychází nyní ve svém usnesení ze dne 26. června 2012, sp. zn. , napadeném dovoláním dovolatele.

Ani v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2002, sp. zn. nelze najít poklad pro závěr o překážce věci rozhodnuté; v tomto usnesení oba uváděné důvody /nepřezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí pro jeho nedostatečné odůvodnění a pro neprovedení účastníkem řádně navržených důkazů/. Je také, podle názoru dovolatele, zřejmé, že toto usnesení ze dne 28. února 2002 se týká všech nemovitostí, tedy i těch, o něž žalobci v tomto řízení /pod sp. zn. Okresního soudu Plzeň – sever / jde.

Uvedený dovolatel také zdůrazňoval, že zastavení řízení z důvodu překážky věci rozsouzení je v rozporu s obsahem výroku rozsudku ze dne 28. února 2002, sp. zn. , když totiž v něm nebylo rozhodnuto žádným způsobem o nyní žalobcem /ve věci sp. zn. Okresního soudu Plzeň – sever/ uváděných nemovitostech. Vyplývá to i z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. , v němž byl V. B. poučen, že může podat žalobu do jednoho měsíce k Okresnímu soudu Plzeň – sever, což učinil.

Dovolatel je proto přesvědčen, že jeho dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2012 /sp. zn. je „odmítnutím soudní ochrany dovolatele v jeho restituční věci, a to bez existujícího zákonného důvodu“.

Přípustnost dovolání dovolatele bylo tu možné posoudit podle ustanovení , neboť pouze v tomto ustanovení je upravena přípustnost dovolání týkající se usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu /žaloby/. Bylo však třeba mít na zřeteli, že tímto ustanovením je připuštěno dovolání proti usnesení odvolacího soudu, „kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu /žaloby/“. V daném případě však nedošlo usnesením Krajského soud v Plzni ze dne 29. června 2011, sp. zn. , k potvrzení usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu.

Pokud bylo dovolatelem v jeho dovolání poukazováno na ustanovení , bylo nutno brát v úvahu, že tu nešlo v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2011, sp. zn. , o usnesení odvolacího soudu, jímž by bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno, nýbrž o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno.

Pokud bylo dovolatelem v jeho dovolání poukázáno na ustanovení , pak tu nešlo v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2011, sp. zn. , o usnesení odvolacího soudu, jímž by bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, nýbrž o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soud prvního stupně o odmítnutí návrhu /žaloby/.

Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by u dovolání dovolatele proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. Krajského soudu v Plzni, byly dány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zastavení občanského soudního řízení nebo odmítnutí návrhu /žaloby/, jak jsou stanoveny v ustanovení , ale ani v jiném ustanovení , upravujícím přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu.Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného. (Pro úplnost z hlediska přesného označení účastníků řízení přičiňuje se poznámka, že v případě původního účastníka sporu Pozemkového fondu ČR vystupuje nyní v důsledku přijetí , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů / / od 1. 1. 2013 Státní pozemkový úřad).

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ostatním účastníkům řízení žádné náklady v tomto řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .V Brně dne 6. února 2013JUDr. Josef R a k o v s k ýpředseda senátu