Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4549/2011

U S N E S E N Í

CROSS SPEED s.r.o.

J. S.

, o částku 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání rozvedené manželky povinného

R. S.

, zastoupené Mgr. Radkou Čadovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Májová 608/23, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 12. 2010, č. j. -775, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 4. 2010, č. j. EX 45/02-691, jímž soudní exekutor udělil vydražiteli příklep k tam specifikované bytové jednotce a spoluvlastnickým podílům na společných částech budovy a pozemku. S odvolací námitkou manželky povinného, že vydražená bytová jednotka je na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů v jejím výlučném vlastnictví, se krajský soud vypořádal závěrem, že podle výpisu z katastru nemovitostí byla bytová jednotka „ke dni nařízení dražebního jednání“ ve společném jmění povinného a jeho manželky; připadla-li na základě dohody o vypořádání SJM do výlučného vlastnictví bývalé manželky, bylo na ní, aby podala žalobu o vyloučení bytové jednotky a spoluvlastnických podílů ze exekuce.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení (aniž se zabývá otázkou zásadního právního významu napadeného rozhodnutí), manželka povinného namítá, že řízení je stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Tuto vadu spatřuje ve skutečnosti, že jí – v rozporu s ustanovením – nebyla doručena dražební vyhláška, takže nemohla namítat, že „předmět dražby neměl zdaleka takovou hodnotu, za jakou byl vydražiteli udělen příklep“, a že vymáhaná pohledávka již byla do jistiny v částce 70.000,- Kč a stejnou částkou na náhradě nákladů nalézacího a exekučního řízení uhrazena, takže nařízení exekuce prodejem nemovitostí bylo v rozporu s ustanovením exekučního řádu. Konečně pak – stejně jako v odvolání - opětovně namítla, že předmět dražby připadl na základě dohody o vypořádání SJM, jejíž případné neplatnosti se oprávněný či přihlášený věřitel ani soudní exekutor nedovolal, do jejího výlučného vlastnictví.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, , a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatelka předně existenci zásadního právního významu napadeného rozhodnutí netvrdí, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek obsažených v dovolání. O existenci (dovoláním otevřené) judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování relevantních otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Ta vychází z doslovného znění (výkladové pochybnosti nepřinášejícího) ustanovení , podle kterého „právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona“, z čehož jasně plyne, že existenci takového práva (a tu právě tvrdí dovolatelka) nelze úspěšně namítat v řízení exekučním, navíc teprve v jeho (relativně samostatné) fázi udělení příklepu, při němž jsou relevantní již jen případné vady řízení, případně porušení zákona, jež má na mysli ustanovení

Pokud jde o námitku nedoručení dražební vyhlášky a z ní dovolatelkou vyvozená nemožnost uplatnění argumentace nesprávnou cenou předmětu dražby a rozporem nařízení exekuce s ustanovením , tato námitka byla vznesena teprve v dovolání, tedy jako ve smyslu ustanovení nepřípustné novum (odvolání je odůvodněno výlučně argumentem, že dražené nemovitosti nejsou ve společném jmění povinného a jeho manželky, nýbrž v jejím výlučném vlastnictví).

Protože vzhledem k výše uvedenému je namístě závěr o nedostatku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu