Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 968/2012

U S N E S E N Í

Hypoteční banky, a.s.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované

Mgr. Pavla Dolanského,

soudního exekutora Exekutorského úřadu Beroun se sídlem v Berouně, Palackého 31/2, zast. JUDr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, o zaplacení 1.185.000,08 Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2011, č. j. -136, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou

nemá

žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované k rukám JUDr. Milana Partíka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 12.463,- Kč.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 9. 2010, č.j. -85, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 29. 7. 2011, č.j. -128, ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.185.000,08 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou (výrok I.), výrokem II. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované a výroky III. a IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že vedlejší účastník na straně žalované coby soudní exekutor v exekuci nařízené na návrh oprávněného Ing. Jaroslava Šmejkala, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , provedl dražbu nemovitostí a udělil příklep vydražiteli, aniž žalobkyni jakožto věřitelce pohledávky vůči povinné R. K. ve výši 1.087.610,79 Kč s příslušenstvím, zajištěné zástavním právem k draženým nemovitostem, doručil dražební vyhlášku. Žalobkyně, jíž bylo doručeno toliko usnesení soudního exekutora ze dne 13. 4. 2005, č.j. -31, o ceně dražených nemovitostí, nepodala přihlášku své pohledávky do exekučního řízení a neodvolala se ani proti usnesení o příklepu. K uspokojení své pohledávky vůči povinné R. K. ve výši 1.087.610,79 Kč s příslušenstvím vede žalobkyně jako oprávněná nadále exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 12. 2004, č.j. -3. Exekuční řízení dosud nebylo skončeno. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že se soudní exekutor dopustil nesprávného úředního postupu, když provedl dražbu nemovitostí, aniž žalobkyni coby věřitelce pohledávky zajištěné zástavním právem k uvedeným nemovitostem doručil dražební vyhlášku, čímž porušil ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “). Uplatňuje-li ovšem žalobkyně nárok na náhradu škody spočívající v nevymahatelnosti její pohledávky vůči povinné R. K., jež měla nastat v důsledku zániku zástavního práva, sloužícího k jejímu zajištění, z důvodu nepřihlášení pohledávky do předmětného exekučního řízení ( věty první, věty před středníkem ), dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni škoda dosud nevznikla, neboť pohledávka může být uspokojena v exekučním řízení vedeném žalobkyní i nadále na majetek dlužnice. Z okolnosti, že soudní exekutor doručil žalobkyni usnesení o ceně dražených nemovitostí, odvolací soud rovněž dovodil, že mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora a tvrzenou škodou není dána příčinná souvislost. Žalobkyně se totiž z uvedeného usnesení dozvěděla o tom, že nemovitosti, k nimž měla zástavní právo, jsou postiženy nařízenou exekucí. Pohledávku zajištěnou zástavním právem tak mohla přihlásit do exekučního řízení bez ohledu na to, zda jí byla doručena dražební vyhláška či nikoliv. Ve skutečnosti, že žalobkyně zajištěnou pohledávku do exekučního řízení včas nepřihlásila, pak odvolací soud spatřuje též porušení obecné prevenční povinnosti podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „obč. zák.“), a spoluzavinění poškozeného na způsobení škody ( obč. zák.). Z uvedených důvodů odvolací soud v posuzovaném případě zákonné podmínky odpovědnosti žalované za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem soudního exekutora neshledal ( , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti /notářský řád/ – dále jen „ “).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do přípustnosti odkazovala na ustanovení Co do důvodů měla za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Konkrétně namítala, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora, který v rozporu se zákonem provedl dražbu, aniž jí coby zástavní věřitelce doručil dražební vyhlášku, a škodou spočívající v nevymahatelnosti zajištěné pohledávky, která nebyla včas přihlášena do exekučního řízení, dána je, neboť dovolatelka po právu očekávala, že soudní exekutor bude postupovat v souladu s právními předpisy a dražební vyhlášku jí doručí. Poukázala rovněž na okolnost, že nebyla povinna předvídat porušení procesních povinností soudním exekutorem. Nelze jí tak klást za vinu, že pohledávku nepřihlásila do exekučního řízení již na základě doručeného usnesení o ceně. Uvedla též, že i když by povinná R. K. měla nějaký majetek, je škoda v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora způsobena již tím, že dovolatelka ztratila postavení zajištěného věřitele. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná a vedlejší účastník vystupující na její straně se ztotožnili se závěry odvolacího soudu a navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II., bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (aniž by soudem prvního stupně byl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen; ), může být dovolání přípustné jen za podmínky uvedené v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ). Při úvaze o přípustnosti dovolání může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. věty prvé o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody).

Rozsudek odvolacího soudu je založen mimo jiné na závěru, že v posuzovaném případě podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem soudního exekutora, jenž provedl dražbu nemovitostí, aniž žalobkyni coby věřitelce pohledávky zajištěné zástavním právem k těmto nemovitostem doručil dražební vyhlášku, naplněny nejsou, neboť za situace, kdy stále probíhá exekuce směřující k vymožení předmětné pohledávky, škoda, spočívající ve zmaření uspokojení exekuované pohledávky, dosud nevznikla.

Otázkou vzniku škody, jakožto zákonné podmínky objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci ( ), se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval. Dospěl přitom k závěru, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, který měl vést ke zmaření uspokojení pohledávky poškozeného věřitele, může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. ). Za nedobytnou lze přitom pohledávku považovat např. již ke dni, kdy věřitel obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení v konkurzním řízení, bez ohledu na to, zda došlo k vydání rozhodnutí o zrušení konkurzu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2011). Pro závěr o tom, zda v důsledku nesprávného úředního postupu nastala majetková újma v podobě zkrácení majetkového stavu poškozeného (neuspokojení uplatněného nároku dlužníkem), přitom není podstatné, zda konkurzní či exekuční řízení vedené vůči dlužníkovi bylo již formálně skončeno, nýbrž okolnost, zda poškozený na základě zjištěného skutkového stavu prokazatelně může dosáhnout při pravidelném běhu událostí (v přiměřené době) vymožení svých práv či nikoliv (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 77/2008).

V posuzovaném případě žalobkyně vůči povinné R. K. stále vede exekuční řízení směřující k vymožení pohledávky, jejíž uspokojení mělo být v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora zmařeno. Ze skutkových závěrů odvolacího soudu (jimiž je dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání vázán), ale ani z tvrzení žalobkyně, se přitom nepodávají konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo lze dovodit, že žalobkyně pro nemajetnost povinné uspokojení své pohledávky dosáhnout nemůže. Samotná skutečnost, že dnem právní moci rozvrhového usnesení vydaného v exekučním řízení dotčeném nesprávným úředním postupem soudního exekutora zaniklo zástavní právo sloužící k zajištění předmětné pohledávky ( věty před středníkem ), přitom neznamená, že by pohledávka žalobkyně vůči její dlužnici nemohla být uspokojena. Závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobkyni škoda dosud nevznikla a žalobě tak pro předčasnost (pro “tentokrát”) nelze vyhovět ( ) tudíž odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, od níž se není důvodu odchýlit ani v projednávané věci.

Jelikož k zamítnutí žaloby postačuje právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyni škoda dosud nevznikla, ohledně nějž není naplněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí (jak vysvětleno výše), je posouzení přípustnosti podaného dovolání ve vztahu k právním otázkám příčinné souvislosti a spoluzavinění poškozeného, na jejichž posouzení je zamítnutí žaloby rovněž založeno, již nadbytečné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2006).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadně významným neshledává ( , písm. c/, odst. 3 ). Dovolání proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), jako nepřípustné odmítl ( věty první, ).

Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádné z účastnic, neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly ( věty první, , části věty před středníkem a ).

Podle věty první, , části věty před středníkem, má vedlejší účastník na straně žalované, jenž je v řízení nadán stejnými procesními právy a povinnostmi jako jeho účastník (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. sešitu 1/2001), vůči žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení sestávajících z odměny za zastupování účastníka advokátem ve výši 10.000,- Kč ( , bod 8, , , , vyhl. č. ve znění účinném do 29. 2. 2012), paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč ( vyhl. č. ) a 21 % daně z přidané hodnoty ( ). Nejvyšší soud proto žalobkyni uložil, aby vedlejšímu účastníkovi na straně žalované nahradila náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.463,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 30. ledna 2013JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.předseda senátu