Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 192/2012

U S N E S E N Í

A. Ž.,

České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí

, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. - 59, , takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil v odvoláním dotčených výrocích II. a III. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 8. 2009, č. j. – 29, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 18. 3. 2010, č. j. – 40, kterými byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy v částce 100.000,- Kč (výrok II.) a na náhradu škody v částce 56.560,- Kč a v částce 2.020,- Kč měsíčně od května 2009 (výrok III.). Ty měly vzniknout žalobci tím, že mu nebyly v době od 1. 1. 2007 do 15. 4. 2009 vypláceny dávky „existenčního minima“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, doplněné jeho ustanoveným zástupcem, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nemohl přihlédnout k doplnění dovolání učiněnému samotným žalobcem v jeho podání ze dne 10. 8. 2012, neboť je žalobce učinil v rozporu s požadavkem povinného zastoupení ( ).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

V otázce posouzení nároku žalobce na náhradu škody nepředstavuje napadený rozsudek jiné řešení ve smyslu , neboť odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, dovodil-li odvolací soud neexistenci žalobcova nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v situaci, kdy žalobce dosud neuplatnil nárok, jehož neuspokojení má být příčinou vzniku žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, ve správním řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. ). V tomto směru jsou žalobcem zpochybňované úvahy odvolacího soudu o tom, zda žalobci nárok na jím požadovanou dávku přináleží či nikoli, nadbytečné.

K žalobcem tvrzeným vadám řízení (nevypořádání se se všemi žalobními argumenty) nelze při zkoumání přípustnosti dovolání podle zásadně přihlížet (srov. ), s výjimkou situace, že by jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. ledna 2013

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu