Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3664/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. N., zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 36, proti žalovaným 1) statutárnímu městu Prostějov, se sídlem v Prostějově, náměstí T. G. Masaryka 12-14, a 2) MANTHELLAN, a. s., se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 956/31, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 57/813, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2012, č.j. -172, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Rostislava Pekaře, advokáta se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 57/813.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „“).

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. června 2011, č.j. -135, jímž byla zamítnuta žaloba o určení,

„že smlouva o budoucích smlouvách uzavřená dne 16. 7. 2010 mezi Městem Prostějov, IČ…, a obchodní společností MANTHELLAN, a. s., IČ…, je absolutně neplatná“

, není přípustné podle , a nebylo ani shledáno přípustným ve smyslu , neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Odvolací soud totiž při posuzování otázky naléhavého právního zájmu žalobce na podání předmětné určovací žaloby vycházel, stejně jako soud prvního stupně, z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky [k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , , sp. zn. (všechna rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

), jakož i rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu

www.nalus.usoud.cz

; k tomu srov. též Sborník příspěvků z VIII. odborného symposia k judikatuře Nejvyššího soudu na téma „Územní samospráva z pohledu soukromého práva v judikatuře Nejvyššího soudu ČR“; zkrácená verze textu in

http://www.bulletin-advokacie.cz/uzemni-samosprava-z-pohledu-soukromeho-prava-v-judikature-ns]

.

Žalobce přitom v dovolání neformuloval (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo měla být řešena a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání ( ) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu. Pouhá polemika s judikatorně ustáleným právním názorem na řešení předmětné otázky přirozeně přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Jestliže žalobce v dovolání poukazuje (na podporu své dovolací argumentace) na nález Ústavního soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. , pomíjí zcela, že v tomto nálezu Ústavní soud mj. uvádí, že (shora citovaná) judikatura týkající aktivní legitimace osob a existence naléhavého právního zájmu v oblasti materie majetku obcí „je rozumná a přiléhavá, neboť soudní rozhodování neslouží k řešení teoretických akademických sporů, jejichž výsledek se nijak nepromítne do právní sféry účastníka řízení, ani k zatěžování soudů nesmyslnými či šikanózními žalobami a také nenahrazuje kontrolní mechanismy v rámci územní samosprávy.“

Pokud pak žalobce v dovolání tvrdil okolnosti podřaditelné pod dovolací důvody ve smyslu a odst. 3 , nebylo možno k nim při posuzování přípustnosti dovolání, s ohledem na dikci (in fine) , přihlédnout.

Nepřípustnost dovolání podle odsz. 1 písm. c) současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlédnout k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

Výrok II. o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace věty první, , a per analogiam, neboť žalobce ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému 1) podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci stanovícího, že odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady, v daném případě splněny nebyly.

Výrok III. o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn věty první ve spojení s a , neboť žalovaná 2) má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [, , a ] a z náhrady hotových výdajů podle v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 21 % DPH (tj. o částku 1.113,- Kč). Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.413,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalované 2) k rukám jejího advokáta, který žalovanou 2) v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 30. ledna 2013

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.

předseda senátu