Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1412/2012

U S N E S E N Í

městské části Praha 4

,

proti žalované

E. V.

, bytem P. 4, N. K. 21/1128, zastoupené JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem Praha 2, Balbínova 3/224, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2011, č.j. -148, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč, k rukám JUDr. Vlasty Skálové, advokátky se sídlem Praha 5, Plzeňská 59, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 5. 2011, č.j. -112 (poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 18. 6. 2009, č.j. -32, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2009, č.j. -55, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), uložil žalované povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku „byt č. 1 o velikosti 2+1 s příslušenstvím v prvním podlaží domu č.p. 1128, organizační číslo 21, k.ú. P. v P. 4, ul. N. K.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 12. 2011, č.j. -148, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit do 3 měsíců od právní moci rozsudku, jinak jej potvrdil a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud především přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaná nesplnila jednu z podmínek pro přechod nájmu bytu ve smyslu ve znění do 31. 10. 2011 (dále též jen „obč.zák.“), a to neexistenci vlastního bytu. Dovodil, že žalovaná měla ke dni smrti své matky (tj. ke dni 13. 10. 2007) „vlastní byt“, neboť byla nájemkyní bytu v domě „č.p. 1286 v P. 4, U. D. I.“ – dále jen „byt v domě č.p. 1286“ (neprokázala doručení výpovědi z nájmu bytu v domě č.p. 1286 ze dne 1. 6. 2007, jež měla být – dle jejího tvrzení – doručena jeho pronajímatelce J. W. dne 4. 6. 2007). Vzhledem k závěru o existenci „vlastního bytu“ se odvolací soud již blíže nezabýval naplněním druhé podmínky pro přechod nájmu bytu, tj. vedením společné domácnosti žalované s její matkou, neboť k přechodu práva nájmu bytu musí být splněny obě uvedené podmínky současně. Jelikož na žalovanou právo nájmu k předmětnému bytu nepřešlo a ani jí nesvědčí jiný titul k užívání bytu, domáhá se žalobkyně (vykonávající správu předmětného domu, jenž je ve vlastnictví hlavního města Prahy) důvodně jeho vyklizení. Na rozdíl od soudu prvního stupně stanovil delší lhůtu k vyklizení bytu (tři měsíce od právní moci rozsudku), a to zejména s ohledem na věk žalované, delší dobu, po kterou (byť neoprávněně) užívá předmětný byt, jakož i na to, že žádná jiná aktuální možnost k uspokojení její potřeby bydlení nevyšla v řízení najevo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a b) Vyjadřuje nesouhlas s tím, jak oba soudy hodnotily „kontroverzní“ vyjádření svědkyně J. W., která byla rozhodující pro zjištění, zda dopis doručený této svědkyni dne 4. 6. 2007 obsahoval také výpověď z nájmu bytu v domě č.p. 1286; tuto skutečnost prokazují také „písemné doklady“, v nichž J. W. potvrzuje, že nájem skončil na základě „doporučeně odeslané výpovědi z nájmu a řádně převzaté“, po uplynutí výpovědní lhůty ke dni 30. 9. 2007, což „potvrzuje“, že výpověď z nájmu bytu v domě č.p. 1286 byla doručena dne 4. 6. 2007. Namítá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by J. W. byla doručena jiná výpověď z nájmu bytu v domě č.p. 1286 a ani to, na základě jaké jiné skutečnosti došlo k zániku jejího nájemního práva. Je toho názoru, že ani další důkazy nemohou „otřást faktem“ o zániku nájmu bytu v domě č.p. 1286 ke dni 30. 9. 2007 a současně uvádí, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neunesla důkazní břemeno ohledně existence jiného bytu, jež by měla ke dni 31. 10. 2007 užívat. Dovolatelka dále poukazuje na výpověď svědka M. S., z níž vyplývá, že se pokoušela výpověď z nájmu bytu v domě č.p. 1286 předat J. W. již dne 1. 6. 2007, přičemž „vlastnice domu“ odmítla tuto výpověď převzít. V této souvislosti cituje ustálenou judikaturu, dle níž stačí, pokud se výpověď dostane alespoň do sféry vlivu pronajímatele, i když ji odmítne převzít. Je toho názoru, že soudy obou stupňů chybně právně posoudily její „nárok na přechod nájmu bytu“, neboť prokázala splnění „první podmínky“ přechodu práva nájmu bytu ve smyslu obč.zák. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání především namítla, že žalovaná se nedovolává řešení žádné právní otázky a že její námitky směřují výhradně proti skutkovému stavu zjištěnému soudy obou stupňů. Uvedla, že nepřipouští, aby dovolací soud přezkoumával skutkové závěry napadeného rozhodnutí a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 2. prosince 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, kterým byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterému sice předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, avšak jímž bylo – stejně jako zrušeným rozhodnutím – žalobě vyhověno; nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) Dovolání tak může být podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila; jeho prostřednictvím brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal skutková zjištění rozhodná pro právní závěr, že nesplnila jeden z předpokladů pro přechod nájmu bytu spočívající v neexistenci vlastního bytu ( obč.zák.). Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto směru ve skutečnosti založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.

Zbývá dodat, že přestože dovolatelka formálně odkázala na dovolací důvod podle , zastává dovolací soud – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – názor, že takto formálně uplatněný dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizovala. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení a b), odst. 3 – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura 3/2005).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 2.500,- Kč ( , , , ve spojení s , , ve znění po novele provedené vyhl. č. 64/2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( ve spojení s a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 588,- Kč představující 21% DPH.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. ledna 2013

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.

předsedkyně senátu