Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3137/2012

U S N E S E N Í

Národnímu památkovému u

České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, 120 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží č. 42, o dovolání dovolatelky

A. P.

, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem, 110 00 Praha 1, Revoluční 23, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání dovolatelky

A. P.

, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem, 110 00 Praha 1, Revoluční 23, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. , takto:

I. Dovolání

se odmítá

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í:

O žalobě žalobkyně ze dne 30. 3. 2012, domáhající se obnovy řízení, vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci, bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 4. 2012, č. j. -342. Tímto usnesením soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně na obnovu řízení. Zároveň byl usnesením soudu prvního stupně zamítnut „návrh žalobkyně ze dne 30. 3. 2012, aby soud podal k Ústavnímu soudu ČR návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb.“. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný Národní památkový ústav a vedlejší účastník řízení Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nemají právo na náhradu nákladů řízení o obnovu řízení.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 4. 2012, č. j. -342, potvrzeno. Bylo také rozhodnuto, že žalovaný Národní památkový ústav a vedlejší účastník řízení České republiky – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (napadené odvoláním žalobkyně v celém rozsahu) podle ustanovení , 5 a 6 a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

Odvolací soud uváděl, že z obsahu soudního spisu vyplývá, že rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 7. 2007, č. j. -214, proti němuž byla žalobkyní podána žaloba na obnovu řízení, nabyl právní moci 24. 1. 2008 a tříletá lhůta k podání žaloby o obnovu řízení začala běžet následujícím dnem po 24. 1. 2008. Doba od právní moci uvedeného rozsudku do právní moci usnesení dovolacího soudu (bylo-li ve věci uplatněno dovolání) se do uvedené tříleté lhůty nezapočítává, když z ustanovení vyplývá, že jím stanovená tříletá objektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení je závazná. V daném případě tedy tato tříletá lhůta skončila dnem 24. 1. 2011, který byl posledním dnem, kdy mohla být ještě žaloba o obnovu řízení žalobkyní podána. Odvolací soud pak dovozoval, že byla-li v daném případě žaloba žalobkyně podána faxem, který došel Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci 30. 3. 2012, a v písemné podobě návrhem, který došel soudu 2. 4. 2012, pak soud prvního stupně správně věc posoudil tak, že opožděně podaná žaloba o obnovu řízení byla opodstatněně zamítnuta.

Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně správně zamítl svým usnesením i žalobkyní uplatněný petit na podání návrhu Ústavnímu soudu ČR na zrušení zákona č. 143/1947 Sb. „za situace, kdy zrušení uvedeného zákona Ústavním soudem nemůže na této situaci nic změnit“.

O nákladech odvolacího řízení (v němž také žalovanému ani vedlejšímu účastníku řízení náklady nevznikly) bylo rozhodnuto odvolacím soudem s poukazem na ustanovení a .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni 13. 7. 2012 a dovolání ze strany žalobkyně bylo dne 11. 9. 2002 podáno u soudu, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), ale také že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Dovolatelka spatřuje pochybení odvolacího soudu v tom, že rozhodl o odvolání bez nařízení ústního jednání a „toliko na základě tzv. blanketního odvolání, které pouze jako úkon podle (nezbytný úkon související s ukončením právního zastoupení) podal předchozí právní zástupce (advokát) dovolatelky“. Dovolatelka je toho názoru, že takový postup je v rozporu se zákonem. Odvolací soud pochybil, podle názoru dovolatelky, i v tom, že projednal odvolání žalobkyně bez nařízení ústního jednání v rozporu s ustanovením . Dovolatelka je přesvědčena, že „v případě meritorního projednání by odvoláním napadené usnesení musilo být pro své vady minimálně podle zrušeno a věc by měla být vrácena k dalšímu řízení“; odvolací soud však vycházel z právního názoru, že rozhodnutí soudu o žalobě na obnovu řízení nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé, což je, podle názoru dovolatelky, v rozporu s ustanovením ; avšak tím, že odvolací soud nevyzval žalobkyni k doplnění svého odvolání a rozhodl pouze na základě tzv. blanketního odvolání, se dopustil závažného procesního pochybení (srov. a ).

Dovolatelka dále zastává názor, že právní posouzení běhu lhůt tu bylo soudy provedeno v rozporu se zněním ustanovení ; dovolatelka je přesvědčena, že třebaže ustanovení odkazuje výslovně jen na lhůty vztahující se k žalobě pro zmatečnost, má se toto ustanovení uplatnit i v případě žaloby na obnovu řízení.

Ve vyjádření účastníka řízení Národního památkového u k dovolání dovolatelky bylo uvedeno, že by toto dovolání měla být zamítnuto. Podle názoru tohoto účastníka řízení byl návrh na obnovu řízení podán po uplynutí objektivní tříleté lhůty a z tohoto důvodu byla žaloba žalobkyně soudem zamítnuta. Nařizovat jednání tu nebylo nutné, jelikož žaloba žalobkyně byla podána po uplynutí lhůty uvedené v (srov. ). Závěrem ještě Národní památkový ústav dodával, že podle jeho informací byla ostatně již vyřešena otázka dědictví a právního nástupnictví po JUDr. A. S., zemřelém, a toto právní nástupnictví nesvědčí žalobkyni, ale dědici K. S., narozenému“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( – dále jen „ “) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupené advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání dovolatelky by bylo možno podle ustanovení považovat za přípustné, když směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení tu platí jen obdobně.

Podle ustanovení je ovšem přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem odvolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu, že by odvolací soud svým rozhodnutím ze dne 26. 6. 2012, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, řešil některou právní otázku, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo ještě třeba posoudit, zda tu odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem anebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V tomto případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení , jakož i podle ustanovení a 2, , .

Podle ustanovení musí být žaloba na obnovu řízení podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dověděl o důvodu obnovy nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.

Podle ustanovení po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo o jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.

Podle ustanovení bylo-li proti žalobou o obnovu řízení napadenému rozhodnutí podáno také dovolání, nepočítá se do běhu lhůty podle až 4 doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.

Podle ustanovení zamítá-li soud žalobu proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla žaloba podána po uplynutí lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat jednání.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že rozhodnutí o povolení obnovy řízení není rozhodnutím ve věci samé.

Návrh na obnovu řízení nemusí obsahovat označení účastníka řízení (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 43/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k uvedeným ustanovením i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by u dovolání dovolatelky byly dány zákonné předpoklady odůvodňující přípustnost dovolání i podle ustanovení a odst. 3 , jež tu bylo třeba obdobně použít ve smyslu ustanovení . Nelze mít za to, že by odvolací soud ve svém usnesení ze dne 26. 6. 2012 (sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích) řešil právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo že by odvolací soud řešil svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, ale ani s procesním právem.

Přikročil tedy dovolací soud podle ustanovení a svým usnesením ( ) k zamítnutí dovolání dovolatelky které bylo sice přípustné (podle ), ale bylo nutno je posoudit (s obdobným použitím ustanovení a odst. 3 ) jako dovolání nedůvodné.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů žalovaného Národního památkového u, vynaložených na vyjádření k dovolání dovolatelky, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení a náhradu těchto nákladů řízení uvedenému žalovanému u nepřiznal; dovolací soud tu přihlížel zejména k právní povaze posuzovaného předmětu dovolání proti rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení.

Proti tomuto usnesení přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 22. ledna 2013

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu