Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 1104/2012

-22

U S N E S E N Í

V. H. H.

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného V. H. H.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. ,

byl V. H. H. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 29. 11. 2011 v době od 10.00 hodin do 10.20 hodin v ulici R. ve V., okres S., v prostoru šatny návěsu v závodu Vodňanská drůbež, a. s., po předchozí slovní rozepři a vzájemném fyzickém napadení bodl svého spolupracovníka – poškozeného D. D. M., pravděpodobně kuchyňským nožem o celkové délce 24 cm a délce čepele 11 cm, do oblasti břicha a následně za poškozeným, který poté z místa utíkal, běžel s kovovou tyčí o délce 45 cm, průměru 1,2 cm a hmotností 0,387 g, kterou vzal ze své šatní skříňky, přičemž vykřikoval „já tě zabiju“, a poškozenému tak způsobil bodnou ránu v oblasti podžebří o průměru 0,5 cm, s proniknutím do dutiny břišní a do retroperitonea, čímž došlo k poranění cév pouzdra pravé ledviny s krvácením do břišní dutiny a retroperitonea, což si vyžádalo lékařské ošetření ZZS V. a následně operační zákrok a hospitalizaci na chirurgickém oddělení Nemocnice Strakonice, a. s., přičemž ze soudně lékařského hlediska šlo o poranění těžké pro poškození důležitého orgánu (břišní stěny).

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Pustiny dovolání, a to do výroku o vině i o trestu.Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť nemají oporu v provedeném dokazování. Ačkoli si je obviněný vědom toho, že ve svém dovolání převážně poukazuje na hodnocení důkazů, což nelze považovat za citovaný důvod dovolání, spatřuje jeho naplnění v tom, že soud neprovedl dokazování kompletně, zejména neprovedl výslech poškozeného, byť zajištění jeho účasti u hlavního líčení bylo bez problémů možné.

Dále v textu dovolaní pak obviněný polemizuje se skutkovými závěry soudů z hlediska toho, kdo začal s fyzickým napadáním, jak dlouhá byla pauza v konfliktu, než obviněný použil zbraň, zda se tedy jednalo o ukončení konfliktu. Zpochybňuje také vyjádření svědka K., který podle něj nechtěl do konfliktu zasahovat a svým svědectvím tak odůvodňuje, že to nebylo potřebné. Obviněný své jednání hodnotí jako nutnou obranu. Trvá na tom, že poškozený zahájil celý incident i napadání obviněného, který se pouze bránil. Poukazuje na vyhrožování ze strany poškozeného a jeho kamarádů v minulosti s tím, že poškozený jej již jednou fyzicky napadl.

V závěru pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a předcházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích a věc „přikázal těmto soudům k novému projednání, případně aby rozhodl ve věci rozsudkem“.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sám připouští, že obsahem jeho dovolání jsou „ve většině“ skutkové námitky. Ve skutečnosti dovolání jiné námitky neobsahuje, přesvědčení obviněného, že jednal v nutné obraně, je totiž rovněž založeno na odlišném skutkovém stavu, než zjistil soud prvního stupně. Nad rámec dovolacího řízení lze podotknout, že soud prvního stupně podrobně, logicky a přesvědčivě zdůvodnil, jak dospěl k popsaným skutkovým závěrům. Vysvětlil také, proč nepovažoval za nutné vyslechnout poškozeného, a toto vysvětlení nebudí pochybnosti. Zjištěnému skutkovému ději pak odpovídá i zvolená právní kvalifikace.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. H. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. ledna 2013

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch