Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3696/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobkyně A. K., zastoupené Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veselá 237/37, proti žalované MEGA Production a. s., se sídlem v Brně, Nejedlého 5, identifikační číslo osoby 25580230, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 21, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2012, č.j. -217, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále již „ “).

Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“), jímž byl v meritu věci potvrzen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. února 2011, č.j. 43/2007-167, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí specifikovaných nemovitostí, podala žalobkyně (dále již „dovolatelka“) dovolání, které není ve smyslu přípustné, neboť žalobkyně přípustnost dovolání odvozuje na základě nepřípustně uplatněného dovolacího důvodu podle , když zcela pomíjí, že podle , věta za středníkem, dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi přitom konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042]. V tomto případě ovšem dovolatelka žádnou takovou otázkou ve svém dovolání neformulovala a výhradně se zaměřila na vymezení dovolacího důvodu podle prostřednictvím uplatněných okolností o procesním pochybení odvolacího soudu, k nimž ovšem – jak již shora bylo uvedeno – dovolací soud nemohl při posuzování přípustnosti tohoto dovolání přihlížet.

Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn věty první ve spojení s a , neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [ , , , a , ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( , ve znění pozdějších předpisů), vše navýšeno o 21 % DPH (tj. o částku 2.160,- Kč) podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.413,- Kč je dovolatelka povinna zaplatit žalované, a to k rukám advokátky žalované, jak je uvedeno shora ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. ledna 2013

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.

předseda senátu