Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 58/2012

7 Tz 58/2012-25

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

R. L. K.,

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. ,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 2 odst. 9 tr. ř. a § 320 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného.

Toto usnesení Okresního soudu v Kolíně

s e z r u š u j e .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. , byl obviněný R. L. K. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zločin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků nepodmíněně, se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest vyhoštění na dobu 5 roků.

Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Rozsudek soudu I. stupně tak v celém rozsahu nabyl právní moci dne 9. 12. 2010.

Dne 2. 11. 2011 podal obviněný u Okresního soudu v Kolíně žádost „o prominutí zbytku trestu odnětí svobody“. Usnesením ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. (č. l. 238 tr. spisu), Okresní soud v Kolíně podle § 327 odst. 2 tr. ř. neupustil od výkonu zbytku trestu odnětí svobody, uloženého ve výměře 2 roků shora uvedeným rozsudkem téhož soudu. Protože proti tomuto usnesení není stížnost přípustná, nabylo usnesení týmž dnem právní moci. Z trestního spisu vyplývá, že toto rozhodnutí učinil předseda senátu.

Proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 11. 2011 (omylem uvedeno 2010), sp. zn. , podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného s tím, že toto usnesení bylo učiněno na základě vadného postupu v řízení a byl jím porušen zákon v ustanoveních , a tr. ř., jakož i v ustanovení , 2 , o soudech a soudcích. Poukázal na znění těchto zákonných ustanovení s tím, že se jimi Okresní soud v Kolíně neřídil, když napadeným usnesením rozhodl předseda senátu tohoto soudu, ač se jednalo o řízení o výkonu trestu ve smyslu tr. ř. a které ve spojení s tr. ř. koná senát nebo samosoudce v neveřejném zasedání. K tomu, aby mohl rozhodnout předseda senátu chybí u tr. ř. výslovné zákonné zmocnění, jak je požadováno v tr. ř. Protože původní rozsudek soudu I. stupně byl vydán senátem, měl podle ministra spravedlnosti i v případě napadeného usnesení ze dne 30. 11. 2011 rozhodovat senát a nikoliv pouze předseda senátu. Současně ministr spravedlnosti namítá také porušení zákona v tom, že o žádosti obviněného neměl vůbec rozhodovat Okresní soud v Kolíně, ale podle tr. ř., který je k ustanovení tr. ř. ve vztahu speciality, místně příslušný Okresní soud v Sokolově, v jehož obvodu obviněný trest odnětí svobody vykonával. Napadené rozhodnutí soudu I. stupně tak podle ministra spravedlnosti trpí vadami, kdy o žádosti obviněného rozhodl místně nepříslušný soud a pouze předseda senátu, ač měl rozhodnout senát, čímž došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného. Proto navrhl, by Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních , a tr. ř., jakož i v , 2 , o soudech a soudcích. Podle tr. ř. aby pak napadené usnesení zrušil.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen namítaným způsobem.

Jak podrobně uvedl již ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, podle § 2 odst. 9 tr. ř. v trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví (věta první).

Podle § 320 odst. 2 tr. ř. u osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí související s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

Podle § 327 odst. 2 tr. ř. soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být vyhoštěn.

Z uvedených ustanovení trestního řádu je zřejmé, že se jednalo o řízení podle citovaného ustanovení § 327 odst. 2 tr. ř., tj. o žádosti obviněného o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Protože se obviněný v době podání této žádosti a rozhodování o ní nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, nebylo možno postupovat podle § 315 odst. 2 tr. ř., které se týká obecně rozhodnutí souvisejících s výkonem trestu a ochranných opatřeních, a to s tím, že „není-li dále stanoveno něco jiného“. Jak se uvádí také ve stížnosti pro porušení zákona, speciálním ustanovením ve vztahu k obecnému § 315 odst. 2 tr. ř., je ustanovení § 320 odst. 2 tr. ř., které zvlášť upravuje příslušnost soudu k rozhodnutím souvisejícím s výkonem tohoto trestu, tj. výhradně trestu odnětí svobody (viz oddíl druhý, výkon trestu odnětí svobody) tak, že u osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody činí tato rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

Z uvedeného je zřejmé, že soudem příslušným k rozhodnutí o žádosti obviněného o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 2 tr. ř. nebyl Okresní soud v Kolíně, který ve věci rozhodl v prvním stupni, ale Okresní soud v Sokolově, v jehož obvodu v dané době obviněný trest odnětí svobody vykonával a který také zamítl jeho předchozí žádost o podmíněné propuštění z výkonu tohoto trestu.

Protože ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2 odst. 9 tr. ř., podle kterého předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví, v ustanovení § 320 odst. 2 tr. ř. neobsahuje výslovně zmocnění předsedy senátu k danému rozhodnutí, měl i o žádosti obviněného o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody rozhodovat senát, jak tomu bylo v původním rozsudku soudu I. stupně. V této souvislosti je ve stížnosti pro porušení zákona také správně poukázáno na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 38/2007, zabývajícího se obdobnou otázkou příslušnosti senátu k rozhodnutí ve vykonávacím řízení.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, když porušení zákona v neprospěch obviněného bylo vysloveno pouze ve vztahu k těm ustanovením trestního řádu, která byla napadeným usnesením, resp. postupem předsedy senátu porušena tím, že se jimi neřídil. Ustanovení , pak pouze odkazuje na případy, které jsou stanoveny zákony o řízení před soudy, v daném případě tedy na trestní řád. Protože obviněný již v době podání stížnosti pro porušení zákona vykonal uložený trest odnětí svobody, v souladu s návrhem ministra spravedlnosti již Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. nepřikázal, aby věc byla v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 15. ledna 2013

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš