Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2523/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a/ V. P. a b/ A. P., obou bytem P., zastoupených Mgr. Janem Vlkem, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 14, proti žalovanému O. P., bytem H., zastoupenému JUDr. Jiřím Peške, advokátem se sídlem Praha 3 – Žižkov, náměstí Winstona Churchilla 2, o zaplacení částky 151.409,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2012, č. j. -173, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.497,- Kč k rukám Mgr. Jana Vlka, advokáta se sídlem v Praze 2, Římská 14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobci (vlastníci

„bytové jednotky, situované v domě v P., nacházejícím se na pozemku, v katastrálním území V., zapsané na LV u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště P.“

– dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) se změněnou (resp. postupně rozšiřovanou) žalobou nakonec domáhali, aby jim žalovaný zaplatil částku 151.409,- Kč s příslušenstvím (v podobě poplatku z prodlení), a to dílem z titulu dlužného nájemného z bytu a úhrad za služby a dílem z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětného bytu v období od 1. června 2005 do 18. ledna 2009 bez právního důvodu.

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. května 2008, č. j. -44, vyhověl tehdejší (změněné – postupně rozšířené) žalobě na zaplacení částky 69.218,- Kč s příslušenstvím a uložil žalovanému zaplatit žalobcům uvedenou částku s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. dubna 2009, č. j. -62, zrušil citovaný vyhovující rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 26. května 2011, č. j. -141, zastavil řízení – v důsledku částečného zpětvzetí žaloby – ohledně částky 41.711,- Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 104.459,- Kč (z toho částku 22.395,- Kč z titulu dlužného nájemného a částku 82.064,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení) s tam uvedenými poplatky z prodlení (výrok II.) a zamítl žalobu ohledně částky 5.239,- Kč (výrok III.). Současně rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit státu tam specifikovaný nedoplatek na soudním poplatku (výrok IV.) a o nákladech řízení účastníků (výrok V.).

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 24. ledna 2012, č. j. -173, potvrdil citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (dále jen „potvrzující výrok“) a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze ho v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „“) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně rovněž dovodil, že poté, co uplynula výpovědní lhůta a lhůta k vyklizení bytu, určená pravomocným rozsudkem ze dne 15. listopadu 2006, č. j. -26, jímž Obvodní soud pro Prahu 9 přivolil k výpovědi žalobců z nájmu žalovaného k předmětnému bytu, užíval žalovaný předmětný byt v období od 17. května 2007 do 18. ledna 2009 (dále jen „rozhodné období“) bez právního důvodu, čímž na úkor žalobců získával majetkový prospěch (bezdůvodné obohacení) odpovídající nájemnému obvyklému v daném místě a čase za srovnatelný byt, tj. tzv. tržnímu nájemnému.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný – nezastoupen advokátem – dovolání, které následně nahradil podáním ustanoveného advokáta. V dovolání, které s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) směřuje proti potvrzujícímu výroku ohledně částky 82.064,- Kč (s příslušenstvím), zpochybnil správnost právního názoru, že výše bezdůvodného obohacení, které získal v rozhodném období užíváním bytu bez právního důvodu, odpovídá tzv. tržnímu nájemnému. K dovolání se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili.

Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 24. ledna 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ (ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně nerozhodl jinak než v předchozím (zrušeném) rozsudku (v obou případech šlo o vyhovující rozsudky soudu prvního stupně). Navíc ve druhém případě rozhodoval soud prvního stupně poprvé o změněné žalobě na zaplacení částky 151.409,- Kč (s příslušenstvím), která předmětem původního řízení – alespoň zčásti – nebyla. Z následujících důvodů pak nemůže být dovolání přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. větu za středníkem ).

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle (jiné dovolací důvody nebyly v dovolání uplatněny) dovolatel zpochybnil správnost právního názoru, že výše bezdůvodného obohacení, které získal v rozhodném období užíváním bytu bez právního důvodu, odpovídá tzv. tržnímu nájemnému. Uvedený právní závěr je však ve skutečnosti výrazem standardní soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 22. června 2004, sp. zn. , uveřejněný pod C 2705 ve svazku 30 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. října 2008, sp. zn. , z 18. listopadu 2008, sp. zn. , a z 10. února 2009, sp. zn. , a dále např. nález Ústavního soudu České republiky ze 7. září 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 172 ve svazku č. 38 z roku 2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), jež je dlouhodobě ustálena v názoru, že výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním bytu bez právního důvodu odpovídá ceně obvyklé v daném místě a čase, která se vytváří na trhu s byty s neregulovaným nájemným, tj. právě tzv. tržnímu nájemnému.

Za této situace dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobcům v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí – jak vyplývá z předchozího textu odůvodnění tohoto usnesení – bylo dovoláním zpochybněno pouze v rozsahu, v němž se týkalo vydání (zaplacení) bezdůvodného obohacení, bylo předmětem dovolacího řízení peněžité plnění ve výši 82.064,- Kč. Za tohoto stavu sestávají náklady dovolacího řízení z odměny advokáta v částce 6.422,- Kč (, . ve spojení s , ve spojení s , , a věta první , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 krát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 1.475,- Kč představující 21 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 15. ledna 2013

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu