Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1544/2012

8 Tdo 1544/2012-15

U S N E S E N Í

R. J.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

s e

dovolání obviněného R. J.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. , uznal obviněného R. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným skutkem, který právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a uložil mu za něj podle § 248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Rozsudek neobsahuje písemné odůvodnění, neboť státní zástupce i obviněný se po jeho vyhlášení vzdali práva odvolání.

Proti citovanému rozsudku podala odvolání poškozená společnost Maso Radvánovice, s. r. o., o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. , tak, že podle § 259 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek doplnil tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil za povinnost zaplatit uvedené poškozené společnosti, zastoupené insolvenčním správcem IREKON, v. o. s., škodu ve výši 1.363.224,- Kč.

Obviněný se s tímto rozsudkem odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Libora Čecha podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel své podání směřoval výlučně do výroku o náhradě škody a vyslovil názor, že tento výrok spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Rozhodnutí odvolacího soudu považoval za vadné v tom smyslu, že mu tím byla odepřena možnost spravedlivého procesu, pokud nebylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti již v řízení u okresního soudu. Za relevantnější by považoval rozhodnutí podle § 229 odst. 1 tr. ř. o odkázání poškozené společnosti na řízení ve věcech občanskoprávních.

Z těchto důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, jakož i další výroky na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu, o jehož rozhodnutí jde, k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. nevyužil, pouze Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat a že výslovně souhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání. Dovolání je totiž mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ).

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé.

Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje k odvolání poškozeného tak, že rozsudek soudu prvního stupně ruší pouze ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhoduje o náhradě škody (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 228 a § 229 tr. ř.), není žádným z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., a proto dovolání podané proti takovému rozhodnutí není přípustné. Tento výklad zaujal Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. , publikovaném pod č. T 899 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 26, nakladatelství C. H. BECK Praha, v usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. , v usnesení ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. , či v usnesení ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. , a akceptoval jej i Ústavní soud České republiky (srov. například jeho usnesení ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ).

V posuzovaném případě jde o případ obdobný. Dovolání obviněného totiž směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž tento soud z podnětu odvolání poškozené společnosti Maso Radvánovice, s. r. o., rozhodl podle § 259 odst. 2 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině a trestu pouze o náhradě škody této poškozené společnosti podle § 228 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud tak nerozhodoval o vině a trestu obviněného (tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně), nýbrž jen o nároku poškozené společnosti na náhradu škody, přičemž tak učinil jen proto, že

„… okresní soud … opomněl při hlavním líčení přečíst nárok poškozené společnosti … a … o tomto nároku … žádným způsobem nerozhodl“

(srov. stranu 3 odůvodnění jeho rozsudku). Takový rozsudek ovšem z důvodů výše vyložených nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř.

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítnout jako nepřípustné. Takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. prosince 2012

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a