Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1378/2012

8 Tdo 1378/2012-38

U S N E S E N Í

28. listopadu 2012 o dovolání obviněných

Z. Ž.

, a

P. R.

, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněných Z. Ž. a P. R.

o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. , uznal obviněné Z. Ž., P. R., P. R. a B. Č. [dále jen „obviněný(í)“ nebo „dovolatel(é)“] vinnými, že:

„dne 22. 1. 2012 v době okolo 04:30 hod. ve F. na ulici S. v herně H. poté, co se předem dohodli na vloupání do výherního automatu a odcizení peněz z něj za pomoci univerzálního klíče a rozdělili si své úkoly, a poté, co si společně objekt prohlédli, hráli v něm na výherních automatech a vyčkávali na vhodný okamžik, obžalovaný P. R. zabavil obsluhu herny A. S., obžalovaní P. R. a B. Č. jí bránili ve výhledu na výherní hrací automat a obžalovaný Z. Ž. za pomoci univerzálního klíče vnikl do výherního hracího automatu značky Kajot, z něhož odcizil finanční hotovost ve výši 73.660,-- Kč, a svým společným jednáním tak poškozené společnosti Hvězda group, s. r. o., se sídlem F., S., způsobili škodu odcizením ve výši 73.660,-- Kč a poškozené společnosti KIMEX CASINO, a. s., se sídlem P., M., poškozením dvou zámků výherního hracího automatu způsobili škodu ve výši 860,-- Kč, přičemž bezprostředně po činu byli zadrženi hlídkou Policie ČR, přičemž obžalovaný Z. Ž. se tohoto jednání dopustil přesto, že dne 13. 1. 2011 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 15. 7. 2009, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), c), trestního zákona účinného do 31. 12. 2009“.

Takto popsané jednání soud právně kvalifikoval v případě obviněného Z. Ž. jako zločin krádeže podle , odst. 2, 3, 4 písm. a) a u ostatních tří obviněných jako zločin krádeže podle , odst. 3, 4 písm. a) . Za to obviněnému Z. Ž. uložil podle trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou; obviněnému P. R. uložil podle trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle do věznice s dozorem, a podle trest propadnutí věci, a to 4 ks vteřinových lepidel zn. Super Glue, t. č. uložených v přílohové obálce spisu; obviněnému P. R. uložil podle trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou; obviněnému B. Č. uložil podle trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon podle , podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Zároveň soud podle tr. ř. uložil všem obviněným za povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili poškozené společnosti KIMEX CASINO, a. s., škodu ve výši 860,-- Kč; poškozenou Hvězda group, s. r. o., podle tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku podali odvolání obvinění Z. Ž., P. R. a P. R. Krajský soud v Ostravě o nich rozhodl rozsudkem ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , tak, že z podnětu odvolání všech tří obviněných podle , odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestech ohledně všech jmenovaných obviněných a podle tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému Z. Ž. uložil podle trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou, obviněnému P. R. uložil podle trest odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s dozorem, a podle trest propadnutí věci, a to 4 ks vteřinových lepidel zn. Super Glue, t. č. uložených v přílohové obálce spisu; obviněnému P. R. uložil podle trest odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s dozorem. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Se shora uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu se neztotožnili již jen obvinění Z. Ž. a P. R. a podali proti němu dovolání.

Obviněný

Z. Ž.

tak učinil prostřednictvím obhájce JUDr. Miroslava Boháče a uplatnil dovolací důvod podle tr. ř. Uvedl v něm, že rozhodnutí o vině spočívá na nesprávném právním posouzení jeho jednání, jež nemělo být kvalifikováno jako zločin krádeže podle , protože skutek neměl být posouzen jako spáchaný členem organizované skupiny. Ve skutkovém popisu totiž nebyly zjištěny skutečnosti, ze kterých by vyplýval vysoký stupeň plánovitosti a koordinovanosti pachatelů. Soudy se navíc nezabývaly problematikou rozdílu mezi spolupachatelstvím ve smyslu ustanovení a organizovanou skupinou ve smyslu .

Dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že pouze převzal konstatování soudu prvního stupně o tom, že se všichni obvinění jednání dopustili jako členové organizované skupiny, po předchozí dohodě a po rozdělení jednotlivých úkolů. Tvrdil, že pokud se popsaného jednání dopustili, tak jedině jako spolupachatelé; žádným důkazem nebylo prokázáno, že by mezi nimi byly plánovitě rozděleny úkoly a koordinováno jednání, naopak ze způsobu provedení činu je patrná značná spontánnost. Jejich jednání se nevyznačovalo ani potřebným stupněm „společenské nebezpečnosti“ nutným k tomu, aby mohlo být kvalifikováno jako jednání člena organizované skupiny, navíc způsobená škoda nebyla nijak enormní. Soudy prý nevzaly v úvahu princip presumpce neviny a nesprávně zohlednily skutečnost, že proti nim probíhají další trestní řízení týkající se obdobných protiprávních činů.

V závěru svého podání tento obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu „k novému projednání a rozhodnutí“.

Obviněný

P. R.

podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Michala Račoka a uplatnil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.

l

) a g) tr. ř.

Dovolatel uvedl, že skutek, který byl předmětem obžaloby, byl soudy obou stupňů nesprávně právně posouzen, neboť nebyl naplněn obligatorní znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle . Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se spolu s dalšími osobami dopustil trestné činnosti po předchozí dohodě a po rozdělení jednotlivých úkolů. Naplnění znaku „organizované skupiny“ vylučuje také okolnost, že se jednalo o jediný skutek, ke kterému došlo náhodně, a proto nelze hovořit o žádné plánovitosti a koordinovanosti, natož o přistoupení člena ke skupině. Cílem jejich cesty bylo dopravit D. L. na S. a navštívit rodné místo matky. Chybou soudů podle jeho názoru bylo, že tato svědkyně nebyla vyslechnuta.

Obviněný dále namítl, že se přímo trestné činnosti, tj. vloupání do hracího automatu, nezúčastnil. V předmětné herně pouze hrál, vybíral výhry a bavil se s obsluhou herny u baru, proto nelze hovořit o tom, že by „zabavil obsluhu herny“, jak se uvádí v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Považoval rovněž za nesprávné, že se soudy dostatečným způsobem nezabývaly hodnocením jejich jednání z hlediska ustanovení o spolupachatelství, resp. o účastenství. Takové úvahy v rozhodnutích soudů zcela chybí, a proto nesplňují náležitosti ve smyslu tr. ř. Jestliže bylo možné uvažovat o mírnější právní kvalifikaci, pak vzhledem k zásadě „in dubio pro reo“ měla být zvolena právní kvalifikace pro pachatele příznivější.

S ohledem na uvedené obviněný P. R. v závěru svého podání navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

K oběma dovoláním se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

K dovolání obviněného

Z. Ž.

státní zástupce uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávat správnost jimi provedeného dokazování. Následně konstatoval, za jakých podmínek se lze úspěšně domáhat zásahu do skutkových zjištění. Takovou situaci však v dané věci neshledal.

Státní zástupce v postupu soudů nižších stupňů neshledal žádné pochybení. K námitce stran naplnění znaku „organizované skupiny“ uvedl, že judikatura jej pojímá jako sdružení více osob (nejméně tří), ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a prostřednictvím ní lze spáchat i jen ojedinělý jednorázový trestný čin. Dovolatelovu námitku, že „v souzeném případě a ve skutkovém popisu nejsou zjištěny skutečnosti, ze kterých by vyplýval vysoký stupeň plánovitosti a koordinovanosti pachatelů“, považoval za bezpředmětnou, neboť pro učinění závěru, že v určitém případě šlo o organizovanou skupinu, se zjištění „vysokého stupně plánovitosti a koordinovanosti“ nepožaduje. Za relevantní nepovažoval ani výhrady dovolatele, že se soudy nezabývaly problematikou rozdílu mezi spolupachatelstvím a organizovanou skupinou, neboť institut spolupachatelství není ve vztahu k institutu organizované skupiny v tom poměru, že by uplatnění jednoho z nich vylučovalo uplatnění druhého. Tyto instituty na sobě nejsou závislé ani se nijak nepodmiňují, proto nelze soudům vytýkat, že se nezabývaly „problematikou rozdílu“ mezi nimi.

Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a souhlasil, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Státní zástupce se vyjádřil rovněž k dovolání obviněného

P. R

. Nad rámec shodných konstatování jako ve vyjádření k dovolání prvního z dovolatelů uvedl, že námitka tohoto obviněného (že nelze hovořit o tom, že by zabavil obsluhu herny) je irelevantní, neboť směřovala proti skutkovým zjištěním soudů. Za důvodnou nepovažoval ani tu námitku, že soudy patřičně nezvážily rozdíl mezi spolupachatelstvím a organizovanou skupinou, což odůvodnil stejnými argumenty jako v předchozím vyjádření, na které také odkázal. K tomu však dodal, že i pokud by námitka obviněného stran jeho účasti jako pomocníka podle byla důvodná, nemohlo by to na jeho postavení nic zásadního změnit a byl by tudíž namístě postup podle tr. ř. Účastník na trestném činu (tedy i pomocník) je totiž trestně odpovědný v zásadě stejně jako přímý pachatel, kromě toho se na něj i jako na pachatele hledí (odkázal přitom na a ).

V návaznosti na shora uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud také dovolání tohoto obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a souhlasil, aby takové rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání. Dovolání je totiž mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10 2005, sp. zn. ).

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé.

Nejvyšší soud před rozhodnutím o podaných dovoláních reagoval jak na některé argumenty dovolatelů, tak na okolnosti vyplývající z obsahu spisu, a vyžádal si zprávy o stavu řízení v dalších trestních věcech všech čtyř obviněných. Zatímco ze zprávy Okresního soudu v Kroměříži zjistil, že o obžalobě podané na všechny obviněné dne 6. 6. 2012 dosud nebylo rozhodnuto (hlavní líčení nařízené na 28. 8. 2012 bylo odročeno na neurčito), ze zprávy Okresního soudu v Novém Jičíně zjistil, že rozsudkem ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 26. 9. 2012,

tento soud podle zrušil ve výše citovaném rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku výrok o vině o zločinu krádeže podle , odst. 2, 3, 4 písm. a) u obviněného

Z. Ž.

a o zločinu krádeže podle , odst. 3, 4 písm. a) u obviněných P. R.,

P. R.

a B. Č., a současně zrušil celý výrok o trestech uložených obviněným shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a nově rozhodl tak, že obviněného

Z. Ž.

uznal vinným zločinem krádeže podle , b), odst. 2, 3, 4 písm. a) a obviněné B. Č.,

P. R.

a P. R. uznal vinnými zločinem krádeže podle , b), odst. 3, 4 písm. a) (do popisu zahrnul jednak dílčí útok popsaný v úvodu odůvodnění tohoto usnesení, jednak další dva dílčí útoky, jichž se dopustili dne 20. 1. 2012 v době od 03:00 hod do 05:00 hod. ve F. a dne 20. 1. 2012 v době od 06:20 hod. do 07:10 hod v N.). Za to obviněnému

Z. Ž. uložil

podle za použití

společný nepodmíněný trest odnětí svobody

v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou, obviněnému B. Č. podle za použití společný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle , podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků, obviněnému P. R. podle za použití společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s dozorem, a podle trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (v rozsudku blíže specifikovaných), a obviněnému

P. R.

podle za použití

společný nepodmíněný trest odnětí svobody

v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s dozorem. Nakonec znovu rozhodl o náhradě škody.

S ohledem na toto zjištění je tak v posuzované věci zjevné, že v okamžiku rozhodování Nejvyššího soudu již neexistoval ani dovoláními napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , ani jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. , neboť výroky o vině i trestu z nich byly ohledně všech obviněných (tedy i ohledně obou dovolatelů) zrušeny výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. .

Nejvyšší soud sice přezkoumává podle hledisek uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. napadené pravomocné rozhodnutí ve věci samé na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc), ovšem nezbytným předpokladem provedení této jeho činnosti je, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (resp. výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo později k jeho zrušení, popřípadě došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí (popřípadě proti neexistujícímu výroku) podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , publikované pod č. T 683 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 4, C.H.Beck Praha).

Z těchto důvodů Nejvyšší soud za popsaného stavu věci musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obou obviněných odmítnout, neboť nejsou přípustná. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2012

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a