Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1532/2011

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY32 Cdo 1532/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Svazu branně-technických sportů České republiky, se sídlem v Praze 7, U Pergamenky 3, identifikační číslo osoby 44 84 75 72, zastoupenému Luďkem Blahoutem, bytem v Chrastavě, Mníšek 260, jako obecným zmocněncem, proti žalovanému Ing. P. V., zastoupenému JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203,o zaplacení částky 630.000,- Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2011, č. j. -281, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze označenému v záhlaví (jenž je v pořadí druhým, když předchozí rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl k dovolání žalovaného zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. , a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 17. září 2010, č. j. -231, ve výrocích, jimiž Okresní soud v Mladé Boleslavi uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1,389.910,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 630.000,- Kč od 31. března 2007 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (výrok I.), ve zbývajících výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok II.) a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok III.), není přípustné podle ustanovení (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně, jejichž řešení zpochybnil.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení je zřejmé, že dovolatel nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v části věty před středníkem

Dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení smluv uzavřených mezi účastníky jako smluv o úvěru, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Úsudek, že smlouvy označené jako smlouvy o úvěru, mají všechny podstatné části [ obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“)] předpokládané pro tento smluvní typ ustanovením a násl. obchodního zákoníku a naopak je pro nedostatek náležitostí nelze pokládat za smlouvy o půjčce podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“), který odvolací soud podrobně a přesně odůvodnil, plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními obč. zák. a obch. zák. a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. . Závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. , in www.nsoud.cz). Odvolací soud se přitom správně nezabýval tím, zda účastníci smluv byli podnikateli, resp. zda se jejich závazkový vztah týkal podnikatelské činnosti, neboť dospěl-li k závěru, že jde o smlouvy o úvěru, řídí se tyto smlouvy vždy obchodním zákoníkem, když jde o tzv. absolutní obchody ve smyslu ustanovení písm.) obch. zák., a to bez ohledu na povahu účastníků. Námitky dovolatele, že podstata společenského vztahu leží v jiné rovině než obchodně právní, je tak bez významu, stejně jako výhrada, že si strany nesjednaly, že se jejich vztah bude řídit obchodním zákoníkem. Taková dohoda je možná totiž jen v případě, pokud daný závazkový vztah nespadá pod vztahy uvedené v ustanovení obch. zák. (srov. obch. zák.); smlouva o úvěru ale právě závazkovým vztahem uvedeným v ustanovení obch. zák. je. Námitka dovolatele, že žalobkyně není „subjektem zřízeným k půjčování prostředků“ ve smyslu ustanovení , o bankách, není důvodná s ohledem na závěry, které Nejvyšší soud přijal již v rozsudku ze dne 27. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uzavřel, že smlouvu o úvěru podle ustanovení obch. zák. může jako věřitel uzavřít kterýkoli subjekt.

Závěr odvolacího soudu, že ujednání o smluvní pokutě není neplatné pro její nepřiměřenou výši, tvrzenou žalovaným, je v souladu s právním názorem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, vyjádřeným v rozsudku ze dne 14. října 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 7/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož ujednání o smluvní pokutě není možné v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák. pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, když takovou situaci řeší ustanovení § 301 obch. zák. upravující moderační oprávnění soudu. Zatímco tedy podle právní úpravy smluvní pokuty v občanskoprávních vztazích je třeba nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu poměřovat ustanovením § 39 obč. zák., a je tedy třeba posuzovat, zda tento právní úkon není neplatný, neboť se příčí dobrým mravům, ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích je možné posuzovat jako neplatný právní úkon (přičemž ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 obch. zák. by šlo o relativní neplatnost) pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 obč. zák. pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i případně ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu