Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3365/2012

U S N E S E N Í

J. H.,

České republice -

Ministerstvu vnitra České republiky,

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3,

o ochranu osobnosti

, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod p.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2012, č.j. -56,

takto :

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. července 2010, č.j. -61, vyloučil k samostatnému řízení věc výše uvedených účastníků v části, v níž se žalobce domáhá vůči žalovanému omluvy a zaplacení 25.000,- Kč z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem v trestním řízení. Poté usnesením ze dne 2. srpna 2010, č.j. -11, výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl o postoupení věci Ministerstvu spravedlnosti. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž zavázal soud prvního stupně k posouzení předmětných nároků podle rozhodných žalobních tvrzení.

Poté Krajský soud v Hradci Králové (již v řízení o ochraně osobnosti) rozsudkem ze dne 15. září 2011, č.j. -31, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost uveřejnit v Nových novinách omluvu ve znění uvedeném ve výroku a zaplatit žalobci 25.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. června 2012, č.j. -56, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že sdělení obvinění, zahájení trestního stíhání a podání obžaloby sice je třeba považovat za závažný zásah do osobnostních práv každé dotčené osoby, ale v daném případě nešlo o zásah neoprávněný, ale o výkon práva, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu. Neoprávněnost trestního stíhání nezakládá ani skutečnost, že dotčená osoba je následně v řízení před soudem zproštěna obžaloby. U žalované pak nebylo prokázáno excesivní jednání.

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z úpravy obsažené v ustanovení , přičemž za otázku zásadního právního významu považuje to, zda lze vedení trestního řízení vůči obviněnému v případě, že toto řízení neskončí pravomocným odsuzujícím rozsudkem, bez dalšího označit za nezákonný zásah do osobnostních práv obviněného. Má za to, že soudy obou stupňů řešily danou otázku v rozporu s hmotným právem a tím provedly nesprávné právní posouzení věci. Uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení občanského a dále namítá, že i když jsou mu známy soudní rozhodnutí, z nichž plyne, že pouhá skutečnost trestního stíhání neoprávněným zásahem není, lze ve vývoji soudní judikatury sledovat trend posilování objektivní odpovědnosti orgánů činných v trestním řízení v závislosti na výsledku trestního řízení. Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. a nález téhož soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. .

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1.července 2009. Konstatuje, že dovolání proti výroku I. ve věci samé o návrhu uveřejnit omluvu v tisku není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).

Otázku výkladu ustanovení § 11 a § 13 obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např.rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2004, sp.zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 10. března 2005, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 31. ledna 2008, sp.zn. tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení Pokud z dovolání vyplývá ( ) případné uplatnění dovolacího důvodu podle , a jestliže z obsahu dovolání lze dovodit dovolací důvod podle ustanovení , lze poukázat na skutečnost, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží (srovnej ).

Pokud dovolání směřuje do části výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 25.000,- Kč, je zde nutno připomenout, že podle ustanovení není dovolání podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jak vyplývá z výroku I. napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, bylo jím rozhodováno (ve věci nikoliv obchodní), pokud jím byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, v částce představující požadovanou náhradu nemajetkové újmy podle ustanovení § 13 obč. zák. ve výši 25.000,- Kč.

Pokud dovolatel současně napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, v tomto případě přehlíží, že z ustanovení až eventuální přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení nevyplývá.

Protože v této věci tak ze všech vyložených důvodů není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dovolání jako nepřípustné odmítl [ ve spojení téhož zákona]. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první o.s.ř).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá nárok, avšak žalované v daném řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu