Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2746/2011

U S N E S E N Í

I. M.

PROFI-CZ, spol. s r. o.

, se sídlem v Plzni, Plovární 1, identifikační číslo osoby 263 47 881, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2011, č. j. -125, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 9. 6. 2009, č. j. -97, kterým Okresní soud ve Vyškově zamítl žalobu o vyloučení movitých věcí (uvedených ve výroku I) z exekuce vedené proti manželu žalobkyně G. M. u téhož soudu pod sp. zn. a pod sp. zn. EX 1768/07 u pověřeného soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala, Exekutorský úřad Nymburk, sepsaných dne 7. 1. 2008, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; krajský soud rovněž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud předně uzavřel, že JUDr. Mgr. Aleš Vylam není vyloučen z rozhodování ve věci. Poté se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním hodnocením učiněným soudem prvního stupně a uzavřel, že z dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 6. 7. 1996 nelze vycházet, neboť je absolutně neplatná, a to bez ohledu na to, že užívá institut společného jmění manželů, který v roce 1996 právní řád neznal. Podle této dohody se žalobkyně měla stát výlučnou vlastnicí rodinného domku s pozemkem. Dohoda však nebyla předložena katastru nemovitostí a žalobkyně se vlastnicí nemovitosti stala až na základě darovací smlouvy z roku 2002, tedy poté, co se na základě rozsudku o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů (s právní mocí 3. 5. 1996) žalobkyně i její manžel nejprve stali podílovými spoluvlastníky a poté manžel žalobkyně jí svůj spoluvlastnický podíl daroval. S ohledem na charakter soužití žalobkyně s manželem, kdy bydlí nadále v jedné nemovitosti, jsou stále manželé, avšak nehospodaří společně, a kdy žalobkyně nabyla majetek velké hodnoty, aniž prokázala původ finančních prostředků, za něž byl pořízen, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně i její manžel jednali v úmyslu obejít zákon, a že dohodu o vypořádání společného jmění „neuzavřeli vážně“. V důsledku neplatnosti tohoto právního úkonu se nemovité věci tvořící bezpodílové spoluvlastnictví manželů po třech letech staly podílovým spoluvlastnictvím a movité věci získal ten z manželů, který je měl ve svém držení. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala své vlastnické právo k movitým věcem, přičemž poukázal na rozpory ve výpovědích samotné žalobkyně i ve výpovědi žalobkyně a její dcery.

Žalobkyně v dovolání namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “), jež spatřuje v nesprávném posouzení platnosti dohody o vypořádání SJM, nesprávném posouzení vlastnictví k předmětným věcem i podjatosti rozhodujícího soudce. Přípustnost dovozuje z a tvrdí, že napadené rozhodnutí se zabývá (blíže nespecifikovanou) otázkou dosud neřešenou v judikatuře Nejvyššího soudu a je v rozporu s hmotným právem. Opakovaně namítá podjatost soudce Okresního soudu ve Vyškově Mgr. Aleše Vylama s tím, že rozhoduje i v exekuční věci sp. zn. , která je s projednávanou věcí propojena, a jeho rozhodnutí je tudíž účelové (přitom odkázala na nález Ústavního soudu ). Také vytýká, že soud prvního stupně nepovažoval kopii dohody o vypořádání společného jmění manželů z 6. 7. 1996 za přesvědčivou, když i kopie může sloužit jako důkaz a měla by mít stejnou výpovědní hodnotu jako originál. Namítá, že není žádný rozumný důvod zpochybňovat vážnost právního úkonu uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů z 6. 7. 1996, a i když k přepsání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně v katastru nemovitostí došlo až darovací smlouvou z 19. 8. 2002, neznamená to, že movité věci touto dohodou vypořádány nebyly. O vážnosti uzavření dohody svědčí i iniciace řízení o zrušení jejich bezpodílového spoluvlastnictví, jež skončilo rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově z 10. 4. 1996. Nesouhlasí se závěrem soudu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v otázce nabytí vlastnictví k předmětným movitým věcem zahrnutým do exekuce, neboť v roce 1996 bylo soudně zúženo jejich BSM a žalobkyně nabývala svými nákupy věci výlučně do svého vlastnictví. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil Městskému soudu v Brně k novému projednání.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že tvrzení žalobkyně o podjatosti soudce jsou nepodložená a důvodů pro posouzení absolutní neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů je více než žalobkyně uvádí, což vyplývá i z rozsudku krajského soudu. Dovoláním není otevřena otázka zásadního právního významu.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl o vylučovací žalobě, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Úspěšnost žaloby o vyloučení věci je založena na tom, že osoba, která se vyloučení věci domáhá, prokáže, že k ní má takové právo, jež výkon rozhodnutí či exekuci nepřipouští ( ).

V souzené věci bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů I. a G. M. zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. , který nabyl právní moci dne 3. 5. 1996. Žalobkyně se domáhala vyloučení věcí z exekuce z důvodu uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 6. 7. 1996. Závěr, zda manželé M. dohodu uzavřeli a zda byla uzavřena platně, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolání možný v intencích dovolacího důvodu podle Aby však soud k takovému závěru mohl dospět, musí nejprve učinit odpovídající skutková zjištění. V projednávané věci šlo o zjištění, kdy a jak došlo k sepisu dohody a co bylo jejím obsahem. Nesprávnost, případně neúplnost skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. , které však přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou (s výjimkou shora uvedenou).

Dovolací soud však připomíná, že žalobkyně ve své výpovědi neuvedla, jaké věci na základě dohody nabyla, v upraveném návrhu pak pouze označila pět položek, které měla získat na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů (srov. č. l. 91, 92). Ostatní věci měla nabýt žalobkyně později do svého výlučného vlastnictví.

Výhrada dovolatelky, že neunesla důkazní břemeno ohledně nabytí věcí, vystihuje dovolací důvod podle , jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Jak již bylo uvedeno výše, taková výhrada je v řízení o dovolání přípustném jen podle nevýznamná ( ).

Nesouhlasí-li dovolatelka s tím, jak soud vyhodnotil provedené důkazy, Nejvyšší soud připomíná, že na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatelka tak nečiní), pak není ani možné polemizovat se skutkovými závěry, jež soud z provedených důkazů učinil, případně namítat, že soud měl či neměl uvěřit určité svědecké výpovědi nebo ě, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud nemůže vyjadřovat k tomu, zda a jakou důkazní sílu mají dovolatelkou předložené paragony o zakoupení zboží a jak lze pohlížet na rozdíly ve výpovědi žalobkyně a její dcery případně na výpověď jejího manžela.

K námitce dovolatelky, že ve věci rozhodoval podjatý soudce okresního soudu, dovolací soud připomíná, že výtkou o podjatosti soudců žalobkyně uplatnila zmatečnostní vadu řízení podle , jež však není žádným z taxativně vymezených dovolacích důvodů, a dovolací soud k ní může přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ); tato podmínka však v projednávané věci splněna nebyla (k tomu srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. ).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

Žalované, jež by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. prosince 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu