Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2168/2012

U S N E S E N Í

Doc. RNDr. O. Z., CSc.

městské části Praha 3

, se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo nám. 9, zastoupené JUDr. Františkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 17, o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného z bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2011, č. j. -104, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč k rukám JUDr. Františka Veselého, advokáta se sídlem v Praze 3, Seifertova 17, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci Doc. RNDr. O. Z., CSc., (dále jen „žalobce“) a Mgr. M. Z. (dále jen „původní žalobkyně“) se domáhali určení, že je neplatné zvýšení měsíčního nájemného z

„bytu č. 22 o velikosti 3+kk s příslušenstvím, I. kategorie, nacházejícího se v 5. nadzemním podlaží domu č. p. 1517 na pozemku zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, pro k. ú. Ž., obec P., na adrese B. 28/1517, P. 3“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a to na základě oznámení žalované nazvaného „Změna základního nájemného“ ze dne 13. května 2010 (dále jen „Oznámení“).

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. července 2011, č. j. -79, žalobu zamítl (výrok I.), zastavil řízení – v důsledku zpětvzetí žaloby – ve vztahu k původní žalobkyni (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. listopadu 2011, č. j. -104, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadeném výroku o věci samé I., změnil ho v nákladovém výroku III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění po novele provedené /dále jen „ “/ - viz posléze uvedený výklad) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že zvýšení nájemného z bytu, provedené Oznámením, není neplatné pro neurčité vymezení předmětného bytu v (písemném) Oznámení (ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). V této souvislosti uvedl, že předmětný byt nemusel být v Oznámení identifikován údaji předepsanými ustanovením , neboť Oznámení není u, jejíž obsah je citovaným ustanovením upraven. Bylo-li v Oznámení uvedeno, že od 1. září 2010 se upravuje základní nájemné z bytu, jehož je žalobce nájemcem, a uvedl-li žalobce, že není nájemcem jiného bytu a neměl pochybnosti o tom, kterého bytu se Oznámení týká, pak podle odvolacího soudu není žádných pochyb o tom, že Oznámení se týkalo předmětného bytu, tj. zvyšovalo se jím nájemné právě z předmětného bytu. Jelikož – z důvodů specifikovaných v odůvodnění napadeného rozsudku – Oznámení vyhovuje náležitostem předepsaným ustanovením , odvolací soud zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvracela správnost užitých dovolacích námitek, uvedla, že v rozhodnutí odvolacího soudu se neřešily otázky zásadního právního významu, a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) zastává dovolací soud názor, že vedle způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatel právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) uplatnil (dovolacími námitkami, jimiž brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky (ne)platnosti zvýšení nájemného z bytu, provedeného Oznámením. S přihlédnutím k tomu lze uzavřít, že podstatou dovolacích námitek jsou v tomto ohledu výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení provedených důkazů. V tomto směru tedy dovolatel ve skutečnosti namítl, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět také k odlišným právním závěrům ohledně platnosti zvýšení nájemného z bytu, provedeného Oznámením.

Napadený rozsudek spočívá rovněž na právním názoru, že zvýšení nájemného z bytu není neplatné pro neurčité vymezení předmětného bytu v (písemném) Oznámení (ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.).

Nejvyšší soud se již v řadě rozhodnutí vyjadřoval k otázce určitosti právních úkonů (srov. např. rozsudky z 29. října 1997, sp. zn. , a z 26. března 2008, sp. zn. ). Dovodil, že právní úkon je neurčitý (a tedy neplatný) tehdy, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný, přičemž jeho neurčitost nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel. Právní úkon je třeba považovat za určitý, jestliže je z něho patrno, kdo ho činí a co je jeho předmětem, přičemž tento předmět musí být vymezen tak, aby nemohlo dojít k záměně za věci obdobného druhu. U nedostatků označení předmětu právního úkonu je pak nutno rozlišit, zda zakládají skutečně vadu umožňující záměnu předmětu úkonu, nebo zda spočívají jen v jinak nepřesném či neúplném označení tohoto předmětu; o takový případ se jedná tehdy, jestliže je správné označení úkonu zjistitelné podle dalších identifikujících znaků nebo i z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem. Stejné závěry ohledně určitosti právních úkonů zaujal i Ústavní soud České republiky (srov. jeho nálezy z 19. března 2002, sp. zn. , a z 13. října 2004, sp. zn. ). V poměrech právní úpravy výpovědi z nájmu bytu pak Nejvyšší soud dospěl k závěru (který lze vztáhnout i na identifikaci bytu, z něhož je zvyšováno nájemné způsobem upraveným v ustanovení ), že není-li mezi účastníky řízení sporu o tom, že žalovaní na adrese uvedené ve výpovědi z nájmu bytu obývají jediný byt a jen ohledně tohoto bytu jsou v nájemním vztahu k žalobcům, pak skutečnost, že ve výpovědi z nájmu bytu došlo k záměně patra za podlaží, v němž se byt nachází, a že je v ní nesprávně uvedeno číslo bytu, nezpůsobila neplatnost výpovědi. Ve spojení s dalšími údaji uvedenými v žalobě, jejíž byla součástí, nemohla být taková výpověď žalovanými (nájemci) v době doručení objektivně vnímána jinak než jako určitý a srozumitelný projev vůle ( obč. zák.) týkající se bytu, jehož jsou (společnými) nájemci a ve vztahu ke kterému jsou v nájemním poměru se žalobci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35 v sešitě č. 5 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustálená soudní praxe rovněž dovodila (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 30. listopadu 1999, sp. zn. , z 27. ledna 2000, sp. zn. , z 24. května 2000, sp. zn. ), že požadavek řádné identifikace bytu (v těchto případech pro účely výkonu rozhodnutí vyklizením bytu) lze vyložit pouze tak, že byt má být identifikován natolik, aby ho při exekuci nebylo možno zaměnit s bytem jiným. Tuto zásadu však nelze vykládat ve smyslu taxativně vymezeného okruhu údajů o bytu; proto absence údajů vztahujících se k bytu nemůže sama o sobě způsobit nevykonatelnost rozsudku z důvodu jeho neurčitosti, je-li byt jinak identifikován dostatečně určitě.

Jestliže tedy odvolací soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že zvýšení nájemného provedené Oznámením není neplatné ani přes zmíněné nedostatky v identifikaci bytu, ohledně něhož bylo nájemné zvyšováno, neodchýlil se od citované judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe. Dovolací soud v této souvislosti dodává, že jde-li o identifikaci předmětného bytu, nelze – vedle okolností zmíněných již soudy obou stupňů – přehlédnout ani to, že v úvodní části (písemného) Oznámení je uveden žalobce s adresou bydliště „B. 28/1517, P. 3“, že v další části oznámení se pojednává o úpravě „základního nájemného z bytu, jehož je nájemcem“, a že oznámení bylo žalobci na uvedenou adresu rovněž doručováno.

Se zřetelem k tomu lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 13. prosince 2012

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu