Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1426/2012

6 Tdo 1426/2012-25

U S N E S E N Í

Y. B. ,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :I.

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 2012, sp. zn.

, byl obviněný Y. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle , odst. 2 písm. a) ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“).

Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:

„dne 27. 8. 2011, v době kolem 21:20 hodin, v K. , v ulici P. B. , řídil osobní automobil tov. zn. Kia Sportage, ačkoliv požil alkoholické nápoje v takové míře, že dechovou zkouškou provedenou přístrojem Drager byla v době jízdy zjištěna v jeho dechu hladina 2,48 promile alkoholu, přičemž následný odběr krve potvrdil přítomnost 2,42 promile těkavých redukujících látek v krvi obžalovaného, v tomto stavu se pak nevěnoval plně řízení vozidla, které nezvládl a vjel do protisměru, kde narazil do zaparkovaného osobního vozidla tov. zn. Citroen Xsara, v majetku J. G. , a současně do dopravní značky, v důsledku toho se uvedené vozidlo odrazem rozjelo a narazilo do dalšího za ním stojícího osobního vozidla tov. zn. BMW 735, v majetku společnosti CB De, s.r.o., se sídlem České Budějovice, Krajinská 35/1; svým jednáním tak obžalovaný způsobil poškozenému J. G. škodu ve výši 50.000 Kč a poškozené společnosti CB De, s.r.o., škodu ve výši 207.345 Kč.“

Za to byl odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 73 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.

Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Groupe, se sídlem Praha 4, Budějovická 5, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. , zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

II.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl

obviněný

Y. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o

ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu

, neboť má za to, že usnesení odvolacího soudu spočívá

na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel zdůraznil, že od počátku přípravného řízení popírá svou vinu a uvádí, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil. Domnívá se, že soud při hodnocení důkazů nevzal do úvahy všechny klíčové důkazy pro rozhodnutí o vině a trestu, když neexistují žádné důkazy, ať už přímé či nepřímé, které by prokazovaly jeho vinu. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že bez dalšího převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Pochybení spatřuje také v tom, že nebylo např. zjištěno, kdo seděl na místě spolujezdce. Nebyla podle něj důsledně aplikována zásada volného hodnocení důkazů, přičemž ty důkazy, které do věci mohly nést světlo, nebyly provedeny.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a podle § 265l odst. 1 písm. l) tr. řádu vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265m tr. řádu a sám ve věci rozhodl o jeho zproštění obžaloby.

Nejvyšší státní zástupce písemně sdělil Nejvyššímu soudu, že po seznámení s dovoláním a dostupným spisovým materiálem nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně dal výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

III.

Nejvyšší soud

jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je

přípustné (§ 265a tr. řádu)

, bylo podáno

oprávněnou osobou (§ 265d tr. řádu)

,

v

zákonné lhůtě

a na

předepsaném místě (§ 265e tr. řádu)

.

Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v podaném dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. ). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě toliko výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli ke komplexní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Nejvyšší soud konstatoval, že v posuzovaném případě žádná z námitek dovolatele nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolání neobsahuje žádnou námitku proti právnímu posouzení zjištěného skutku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. , ). Obviněný B. brojí pouze proti zjištěnému skutkovému stavu a napadá postup hodnocení důkazů soudy podle § 2 odst. 6 tr. řádu. Takové námitky však nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit s výjimkami existence tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich dovozenými skutkovými závěry, resp. mezi těmito skutkovými závěry a jejich právním posouzením.

Nejvyšší soud však v posuzovaném případě existenci zmíněného extrémního nesouladu nezjistil. Shledal naopak, že právní závěry okresního i krajského soudu ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. ). Jednání popsané ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je podporováno provedenými důkazy. Vyvozené skutkové závěry hodnotí i Nejvyšší soud jako přesvědčivé a logické, spolehlivě a jednoznačně implikující použitou právní kvalifikaci. Nejvyšší soud v podstatě jen opakuje přesvědčivou argumentaci obou nižších soudů s tím, že obviněný byl usvědčován výpověďmi svědkyně K. a svědků manželů F. , jež byli přítomni předmětné dopravní nehodě a obviněného označili jako řidiče osobního automobilu, který měl nehodu. Skutkový stav dokresluje také provedený výslech policistů, kteří při pátrání po voze a jeho řidiči našli silně podnapilého obviněného ve křoví držícího klíče od svého automobilu Kia Sportage u jeho bydliště nepříliš vzdáleného od místa nehody. Obviněný se k jejich dotazu snažil popírat, že je majitelem vozu, na jeho oděvu byla krev.

Soudy se řádně vypořádaly s obhajobou obviněného, kterou logicky vyvrátily (str. 16 -19 rozsudku soudu prvního stupně, resp. str. 3 usnesení odvolacího soudu) jako snahu svalit vinu na jinou osobu. Je nutno vyzdvihnout, že osoba B. B. , která měla být podle obviněného řidičem automobilu v době nehody, se podle zjištění soudů na území České republiky v době nehody nenacházela (pobyt v ČR ukončen ke dni 22. 11. 2008) a není v ČR přítomna ani v současné době.

Nejvyšší soud přitom nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz ). Návrhy obviněného na další doplnění dokazování k osobě spolujezdkyně soudy důvodně odmítly jako nadbytečné.

IV.

Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného Y. B. jako

podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny § 265b tr. řádu,

a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení :

Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. listopadu 2012

Předseda senátu:JUDr. Robert Fremr