Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 49/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně GE Money Multiservis, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 49 24 11 50, zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalované J. O., zastoupené opatrovníkem Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1-Malé Straně, Újezd 450/40, o zaplacení částky 101.969,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2010, č. j. -81, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 16. června 2009, č. j. -51, ve znění opravného usnesení ze dne 19. října 2009, č. j. -64, zamítl žalobu o zaplacení částky 101.969,- Kč s úrokem z prodlení a o zaplacení částky 56.722,86 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 101.969,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení od 18. listopadu 2005 do zaplacení a částku 56.722,86 Kč (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení (dále jen „ “) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 31. října 2001 podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 84.969,- Kč s úroky z prodlení a o zaplacení dospělých úroků z prodlení za dobu od 6. prosince 2001 do 17. listopadu 2005 ve výši 56.722,86 Kč, jež jsou podle ustanovení příslušenstvím pohledávky, a o nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 17.000,- Kč s úroky z prodlení, tedy o dvou samostatných žalobních nárocích s odlišným skutkovým základem.

Bylo-li napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o více samostatných žalobních nárocích s odlišným skutkovým základem, posuzuje dovolací soud u každého z těchto nároků přípustnost dovolání podle ustanovení samostatně, bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9).

Jelikož v případě obou požadovaných částek 84.969,- Kč a 17.000,- Kč bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 100.000,- Kč, není dovolání s ohledem na ustanovení přípustné.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání zákonem (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy - bez zřetele na to, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle žádného z ustanovení až (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , 224 odst. 1 a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 6.160,- Kč podle ustanovení bodu 4, , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.292,- Kč.

Podle zápisu v obchodním rejstříku žalobkyně v průběhu dovolacího řízení ke dni 8. listopadu 2012 změnila svou právní formu z akciové společnosti na společnost s ručením omezeným. Dovolací soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. listopadu 2012

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu