Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3058/2012

U S N E S E N Í

Stavební spořitelny České spořitelny, a. s.,

1) E. U.

, a

2) R. U.

, o zaplacení částky 87.741,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. května 2012, č. j. -83, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně a druhý žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 7. října 2011, č. j. -52, zastavil řízení co do úroků z prodlení ve výši 7,75 % z částky 87.741,40 Kč za dobu prodlení od 22. ledna 2011 do 9. května 2011 (výrok I.), první žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 87.741,40 Kč s úroky z prodlení uvedenými ve výroku a náhradu nákladů řízení (výrok II.), proti druhému žalovanému žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným (výrok IV.). Přisuzujícím výrokem proti první žalované soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení (dále též jen „ “).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku a výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebného spoření ke stavebnímu spoření č. 94-30777793/8060 (dále též jen „smlouva o překlenovacím úvěru“) uzavřená mezi žalobkyní a žalovanými, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout první žalované jako dlužnici a účastnici stavebního spoření překlenovací úvěr ve výši 120.000,- Kč do doby splnění podmínek pro získání úvěru ze stavebního spoření, za účelem uvedeným ve smlouvě, a ve které byl druhý žalovaný uveden jako spoludlužník, byla uzavřena nejen podle ustanovení a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ale její náležitosti stanoví také (správně ), o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, byť jde o absolutní obchod řídící se obchodním zákoníkem podle jeho ustanovení . Předpokladem uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření je uzavření smlouvy o stavebním spoření mezi jejími účastníky. Smluvní stranou smlouvy o stavebním spoření byla pouze první žalovaná, a pouze s ní jako s dlužnicí mohla žalobkyně platně podle ustanovení uzavřít smlouvu o překlenovacím úvěru. Druhý žalovaný účastníkem stavebního spoření nebyl, postavení dlužníka ze smlouvy o překlenovacím úvěru proto nenabyl a v této části (tj. ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným) je smlouva o překlenovacím úvěru neplatná pro rozpor se zákonem podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyni vůči druhému žalovanému nevznikl ani nárok z titulu bezdůvodného obohacení, protože tomuto žalovanému nebylo vyplaceno žádné plnění ze smlouvy o překlenovacím úvěru. Ve vztahu ke druhému žalovanému nelze smlouvu o překlenovacím úvěru vyložit ani jako smlouvu o přistoupení k závazku podle ustanovení obč. zák., neboť podle obsahu této smlouvy se měl druhý žalovaný teprve stát účastníkem úvěrového vztahu a nemohl tak již touto smlouvou přistupovat k závazku, který ještě neexistoval.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, a výslovně též proti výrokům o nákladech řízení, podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení a tvrdíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení

Zabývajíc se přípustností dovolání z pohledu ustanovení dovolatelka uvádí, že v ustanovení poskytuje vlastní autonomní definici obchodní věci pro účely tohoto zákona, která má přednost před definicemi jiných zákonů, upravujících např. hmotné právo. Podle ustanovení , které precizuje pojem obchodní věci ve smyslu , se obchodní věcí rozumí pouze spory mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti z dalších obchodních závazkových vztahů. Z takto definované množiny obchodních závazkových vztahů (mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti) jsou pro věcnou příslušnost okresních soudů vyloučeny např. smlouvy o úvěru. Z této definice je zřejmé, že obchodní věcí z procesního hlediska nemohou být obchodní závazkové vztahy, nejde-li o vztahy mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Předmětem řízení v dané věci není obchodní závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a nejde proto o obchodní věc.

Dovolatelka s podrobnou a rozsáhlou argumentací zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi ní a druhým žalovaným jako spoludlužníkem pro rozpor se podle ustanovení obč. zák. Za otázku zásadního právního významu považuje otázku, zda se může ve smlouvě o překlenovacím úvěru zavázat ke splácení tohoto úvěru společně a nerozdílně s účastníkem stavebního spoření i další osoba, která účastníkem tohoto spoření není. Uvádí, že projev vůle druhého žalovaného a vznik jeho závazku ze smlouvy o překlenovacím úvěru se opírá o ustanovení obch. zák., tato smlouva má všechny náležitosti smlouvy o úvěru, druhý žalovaný se jako spoludlužník spolu s první žalovanou zavázal poskytnutý úvěr i s úroky vrátit.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené dne 26. dubna 2004 podle ustanovení a násl. obch. zák. a , přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Posouzení věci odvolacím soudem jako nároku ze smlouvy o úvěru nebylo dovoláním zpochybněno. I kdyby podle úvah dovolatelky druhý žalovaný ke smlouvě o úvěru přistoupil podle ustanovení obč. zák., šlo by o změnu v subjektech právního vztahu, nikoliv o změnu jeho obsahu. Bylo-li proto výrokem dotčeným dovoláním žalobkyně rozhodnuto o jistině ve výši 87.741,40 Kč, přičemž k úrokům a úrokům z prodlení, jež jsou příslušenstvím pohledávky ( obč. zák.), se z hlediska přípustnosti dovolání nepřihlíží, není dovolání žalobkyně podle ustanovení přípustné.

Argumentuje-li dovolatelka ve prospěch přípustnosti dovolání z pohledu ustanovení výkladem ustanovení založeném na názoru, že obchodní věcí se rozumí pouze spory mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jde o názor nesprávný, neboť v jsou pod body 1. až 6. zakotveny výjimky z věcné příslušnosti krajských soudů v obchodních věcech i tam, kde o povaze příslušného vztahu jako obchodního závazkového vztahu není (podle návěští uvedeného ustanovení, jež věcnou příslušnost krajských soudů naopak zakládá) žádných pochyb. Jde především o spory z tzv. bankovních obchodů (body 1. a 2.), přičemž výjimka postihuje nejen spory ze smluv a jejich zajištění, nýbrž i spory vzniklé např. z neplatných ujednání (srov. v právnické literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol. u I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 57 s.).

Dovolání proti té části výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku, kterým rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného z ustanovení až (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a druhému žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu