Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tz 59/2012

5 Tz 59/2012-51

U S N E S E N Í

V. N. ,

a

R. N. ,

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona

z a m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění V. N. a R. N. byli rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. , uznáni vinnými, a to obviněný V. N. trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, dále ve zkratce „tr. zák.“ (viz skutek pod bodem 8. ve výroku o vině v tomto rozsudku), podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (viz skutky pod body 4. a 5. ve výroku o vině) a podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., když posledně citovaného trestného činu se dopustil dílem samostatně (viz skutek pod bodem 1. ve výroku o vině zmíněného rozsudku), dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s obviněným R. N. (viz skutky pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně).

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. (obviněný V. N.), resp. podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (obviněný R. N.), kterého se týká podaná stížnost pro porušení zákona (viz skutky pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně) se obvinění dopustili tím že

2. dne 19. 7. 2000 v Ch. po předchozí vzájemné dohodě obviněný V. N. vystupující jako fyzická osoba a postupník a obviněný R. N. jako jednatel obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a v postavení postupitele uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo postoupení náhrad oprávněného – obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 391 570,45 Kč, aniž by ze strany postupníka došlo k protiplnění za postoupenou pohledávku, poté obviněný V. N. využil této pohledávky k uzavření smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 20. 12. 2000 č. … s Pozemkovým fondem České republiky, čímž získal do vlastnictví nemovitosti v katastrálním území L. n. D. v celkové hodnotě 377 486,45 Kč, a dne 11. 11. 2000 uzavřel kupní smlouvu č. … s Pozemkovým fondem České republiky, na základě které získal nemovitost v katastrálním území L. n. D. v hodnotě 14 084,- Kč, když k úhradě kupních cen byla započtena postoupená pohledávka, a tím způsobili obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., škodu v celkové výši 391 570,45 Kč;

3. dne 27. 3. 2001 v Ch. po předchozí vzájemné dohodě obviněný V. N. vystupující jako fyzická osoba a kupující a obviněný R. N. jako jednatel obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a prodávající uzavřeli kupní smlouvu o prodeji pozemků parcelních čísel …, … a … a pozemků vedených ve zjednodušené evidenci pod katastrálními čísly … a … v katastrálním území N. V. u Ch., zapsaných na listu vlastnictví číslo … pro obec a katastrální území N. V. u Ch., za celkovou kupní cenu ve výši 1 628 018,90 Kč, když podle znaleckého posudku byla hodnota prodávaných pozemků ve výši 1 465 450,- Kč, přičemž kupní cena nebyla dosud uhrazena, a poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., navíc uhradila daň z převodu nemovitostí ve výši 179 605,- Kč, čímž způsobili poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., škodu v celkové výši 1 645 055,- Kč.

Dále byl citovaným rozsudkem obviněný V. N. společně s obviněnou H. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se tito obvinění dopustili skutky popsanými pod body 6. a 7. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Týmž rozsudkem uznal Krajský soud v Hradci Králové obviněnou H. K. vinnou rovněž třemi trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterých se dopustila skutky konkretizovanými pod body 9. až 13. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.

Za uvedené trestné činy byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněný V. N. byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností na dobu 5 let. Obviněnému R. N. byl uložen podle § 248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností na dobu 5 let. Obviněná H. K. byla odsouzena podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci účetní na dobu 2 roků. Postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněných V. N., R. N. a H. K. zaplatit jako náhradu způsobené škody poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., částky specifikované ve výrocích o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně, a to mimo jiné obvinění V. N. a R. N. společně a nerozdílně částku ve výši 2 036 625,45 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni tři obvinění odvoláními, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. , ohledně obviněného V. N. ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (body 6. a 7. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, pokud jím bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti jmenovaného obviněného zaplatit společně a nerozdílně s obviněnou H. K. poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., jako náhradu škody částku ve výši 3 247 112,20 Kč. Dále byl rozsudkem odvolacího soudu podle citovaných ustanovení trestního řádu zrušen napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněné H. K. v celém výroku o vině, o trestu a o náhradě škody. K odvolání obviněného R. N. pak Vrchní soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto obviněnému ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu poté odvolací soud rozhodl ve věci znovu tak, že obviněného V. N. uznal vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a obviněnou H. K. pomocí k témuž trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se tito obvinění dopustili skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu.

Obviněnému V. N. uložil Vrchní soud v Praze za tyto trestné činy a za trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen i trest zákazu činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Obviněná H. K. byla rozsudkem odvolacího soudu odsouzena podle § 255 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl této obviněné uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci účetní na dobu 3 roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí Vrchní soud v Praze uložil povinnost, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou trestnými činy. Obviněný R. N. byl týmž rozsudkem odvolacího soudu odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Tomuto obviněnému byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen rovněž trest zákazu činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 4 roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena i povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo též rozhodnuto o nároku poškozené obchodní společnosti na náhradu škody.

Obvinění V. N., R. N. a H. K. podali proti citovanému rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svých obhájců dovolání, o kterých rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. , tak, že podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl tato odvolání jako zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnosti obviněných V. N. a H. K. odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. , resp. ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. , jako zjevně neopodstatněné.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných V. N. a R. N. stížnost pro porušení zákona. Spatřuje v ní porušení zákona, k němuž mělo dojít v neprospěch obou obviněných v ustanovení tr. řádu a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních tr. řádu a . Ministr spravedlnosti vytkl porušení zákona v tom, že soud prvního stupně v posuzované věci nesprávně rozhodl výrokem o náhradě škody podle tr. řádu, ačkoli co do částky ve výši 1 465 450,- Kč k tomu nebyl platný právní důvod. Podle názoru ministra spravedlnosti bylo totiž v občanskoprávním řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pravomocně rozhodnuto (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. ) tak, že vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem dílčího útoku trestného činu zpronevěry spáchaného shora jmenovanými obviněnými (skutek pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), je poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o. Jak dále uvádí ministr spravedlnosti, soud rozhodující v občanskoprávním řízení na podkladě žaloby této obchodní společnosti dospěl k závěru, že kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti v ní označené, které měl nabýt v důsledku spáchání citovaného trestného činu obviněný V. N. do svého vlastnictví, je absolutně neplatným právním úkonem podle .

Postupem soudu prvního stupně v adhezním řízení a rozhodnutím odvolacího soudu, který z podnětu odvolání obviněných neodstranil uvedenou vadu, došlo podle ministra spravedlnosti k porušení zákona v neprospěch obviněných, neboť při správném použití ustanovení § 228 a § 229 tr. řádu by přicházelo v úvahu odkázat poškozenou obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona a aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. , ve výroku o náhradě škody, a to v rozsahu, v němž byla obviněným V. N. a R. N. podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., částku ve výši 2 036 625,45 Kč. Dále ministr spravedlnosti navrhl zrušit i další rozhodnutí obsahově navazující na zmíněný výrok rozsudku, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle § 271 odst. 2 tr. řádu a aby poškozenou obchodní společnost odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal v rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 267 odst. 3, 5 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. , jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, zejména pak výrok o náhradě škody učiněný podle § 228 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k obviněným V. N. a R. N. v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. . Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nebyl porušen zákon.

K argumentaci ministra spravedlnosti použité ve stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud uvádí následující. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 2/1996 Sb. rozh. tr.), k přezkoumání a posouzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí i správnosti předcházejícího řízení přistupuje Nejvyšší soud při projednávání stížnosti pro porušení zákona na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného pravomocného rozhodnutí (ex tunc). Zákon v případě této části řízení o stížnosti pro porušení zákona nikde nepřipouští tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy, které vyšly najevo až po pravomocném skončení věci.

V obecné rovině tedy platí, že pro zjištění, zda byl rozhodnutím napadeným stížností pro porušení zákona nebo v řízení mu předcházejícím skutečně porušen zákon, je východiskem skutkový a právní stav existující v době, kdy bylo učiněno napadené rozhodnutí.

Případné nové skutečnosti a důkazy, které vyjdou ve věci najevo teprve později po právní moci určitého rozhodnutí, mohou být důvodem pro obnovu řízení podle § 277 a násl. tr. řádu.

V trestní věci obviněných V. N. a R. N. to znamená, že pokud Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , v řízení o určovací žalobě rozhodl, že vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem označeného dílčího útoku trestného činu zpronevěry spáchaného obviněnými V. N. a R. N. (skutek popsaný pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), je poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., a učinil tak až po vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku v trestní věci těchto obviněných, jedná se o novou skutečnost, kterou by bylo možné zohlednit jen v rámci řízení o povolení obnovy podle § 278 odst. 1 věty první tr. řádu. V době rozhodování soudů nižších stupňů v trestní věci obviněných však taková nová skutečnost nevyvstala, jelikož Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem, který obsahuje dotčený výrok o náhradě škody, dne 28. 12. 2007 a Vrchní soud v Praze rozhodl o odvoláních obviněných dne 9. 7. 2008, takže ani jeden z těchto soudů nemohl logicky vzít v úvahu shora citovaná rozhodnutí o určení vlastnictví vydaná v občanskoprávním řízení až ve dnech 18. 6. 2009 a 20. 1. 2010. Proto bylo povinností soudů nižších stupňů rozhodujících v trestní věci obou obviněných učinit výrok o náhradě škody podle § 228 odst. 1 části věty za středníkem tr. řádu. Podle tohoto ustanovení totiž soud musí rozhodnout o povinnosti obviněného nahradit majetkovou škodu způsobenou trestným činem poškozenému, pokud tomu nebrání zákonná překážka a je-li škoda součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebyla-li taková škoda dosud uhrazena. Výrok Krajského soudu v Hradci Králové spočívající v uložení povinnosti obviněných V. N. a R. N. podle § 228 odst. 1 tr. řádu k náhradě škody, kterou způsobili skutky popsanými pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a posouzenými jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. (obviněný V. N.), resp. podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (obviněný R. N.), byl podle názoru Nejvyššího soudu v době, kdy rozhodoval Vrchní soud v Praze jako odvolací soud, správný a odpovídající zákonu. Součástí popisu zmíněných skutků je přitom i výše škody způsobené trestným činem zpronevěry poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a to v částce 391 570,45 Kč (skutek pod bodem 2. výroku o vině) a v částce 1 645 055,- Kč (skutek pod bodem 3. výroku o vině). Jmenovaná poškozená obchodní společnost pak uplatnila nárok na náhradu této škody včas a řádně, jeho přiznání nebránila žádná zákonná překážka a v době rozhodování soudů nižších stupňů v této trestní věci nebyla uvedená škoda ani zčásti uhrazena.

Vzhledem ke všem popsaným skutečnostem tedy nemohly soudy nižších stupňů rozhodující v trestním (adhezním) řízení o nároku na náhradu škody porušit zákon způsobem, který jim vytýká ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. Naopak, kdyby za situace, která zde byla v době vydání napadených rozhodnutí, soudy neučinily v adhezním řízení výrok o náhradě škody, jehož zákonnost zpochybňuje stížnost pro porušení zákona, jednaly by v rozporu s ustanovením § 228 odst. 1 části věty za středníkem tr. řádu.

Na druhé straně je ovšem zřejmé, že poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., nemůže za uvedeného stavu dosáhnout dvojího plnění, tj. jak vydání předmětných nemovitostí, ohledně nichž bylo určeno vlastnické právo poškozené rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , tak i náhrady škody způsobené trestným činem zpronevěry týkajícím se těchže nemovitostí na podkladě výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. řádu učiněného v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. . Tomu chtěl patrně zabránit ministr spravedlnosti podanou stížností pro porušení zákona, v níž mimo jiné navrhl zrušit právě tento výrok o náhradě škody. Jak totiž vyplývá z popisu skutku obsaženého pod bodem 3. ve výroku o vině ve zmíněném rozsudku soudu prvního stupně vydaném v trestním řízení, trestným činem zpronevěry byla způsobena škoda tím, že obvinění V. N. a R. N. převedli kupní smlouvou vlastnické právo k nemovitým věcem (pozemkům) z poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., na obviněného V. N. jako fyzickou osobu. Přitom shora citovanými rozsudky vydanými v občanskoprávním řízení bylo konstatováno, že navzdory takovému převodu je jmenovaná obchodní společnost nadále vlastníkem předmětných nemovitostí.

Kdyby se tedy poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., i přes zmíněné skutečnosti domáhala plnění na podkladě výroku o náhradě škody obsaženého v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. , podle názoru Nejvyššího soudu by bylo možné zabránit dvojímu plnění např. návrhem obviněných na zastavení výkonu rozhodnutí s poukazem na některý ze zákonných důvodů [třeba podle , , ve znění pozdějších předpisů]. Takový postup by přicházel v úvahu, pokud by se zjistilo, že na podkladě rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , vydaných v řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, které byly předmětem trestného činu zpronevěry spáchaného obviněnými, se poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., již ujala výkonu svých vlastnických práv, a tím byl dosažen účel sledovaný výrokem o povinnosti obviněných k náhradě škody způsobené trestným činem, o níž bylo rozhodnuto napadeným výrokem rozsudku vydaného v trestním (adhezním) řízení, tj. zaniklo-li právo na náhradu škody splněním v podobě vydání (resp. i vyklizení) předmětných nemovitostí poškozené obchodní společnosti. Uvedené deklaratorní rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení by zde proto bylo důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí vydaného v trestním (adhezním) řízení, neboť jmenovaná obchodní společnost nemůže obdržet dvojí plnění jak v podobě vrácení zpronevěřených nemovitých věcí, tak i v poskytnutí peněžité náhrady za ně. Navíc v případě neoprávněného duplicitního plnění ve prospěch poškozené obchodní společnosti by na její straně došlo k bezdůvodnému obohacení, jehož vydání se lze domáhat s poukazem na ustanovení a násl. .

Na podkladě všech popsaných skutečností Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná. Proto ji podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Podle § 274 mohl Nejvyšší soud o stížnosti pro porušení zákona rozhodnout v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není přípustný další opravný prostředek.

V Brně dne 19. 9. 2012

Předseda senátu: JUDr. František P ú r y