Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1402/2012

-21

U S N E S E N Í

I. M.,

a

M. M.,

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 14. 6. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě sp. zn. ze dne 3. 2. 2012 byli dovolatelé shodně uznáni vinnými v bodech ad 1), 2) přečinem krádeže podle , písm. a), b), odst. 2 (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl I. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, M. M. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podali I. M. a M. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. ze dne 14. 6. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali I. M. i M. M. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku shodně uvedli stran skutku uvedeného v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem ad 1), že z označených svědeckých výpovědí plyne, že o příslušnou jabloňovou alej nebylo jejím vlastníkem pečováno, padaná jablka byla pouze někdy užita jako krmení pro zvěř. Takto se potom nejedná o majetkovou hodnotu chráněnou , a proto předmětný skutek nedosahuje potřebné nebezpečnosti pro společnost. Proto také shodně navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené (označené) usnesení Krajského soudu v Ostravě, stejně jako jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Opavě a tomu také přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Dne 24. 10. 2012 obdržel Nejvyšší soud přípis Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že to se nebude k podanému dovolání věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry.

V dané věci z hlediska popisu skutku, tak jak je obsažen v bodě ad 1) rozsudku nalézacího soudu, namítli shodně oba dovolatelé, že šlo o nepatrnou majetkovou hodnotu a tedy takovou, která není chráněna a v samotném důsledku tak nenaplňuje znaky přečinu, kterým byli shledáni vinnými, když jejich jednání nedosahuje potřebné nebezpečnosti pro společnost a de facto tak namítají porušení zásady ultima ratio. Taková námitka je uplatněna právně relevantně, současně je však nedůvodná. K tomu je namístě uvést, že uvedenou zásadu nelze zpochybňovat, avšak na druhé straně stojí ochrana společnosti před kriminalitou, a to prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány pouze protiprávní činy, které označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v tomto zákoně. V posuzované věci takto nelze přehlédnout zejména to, že se jednalo o pokračující přečin krádeže spácháním dvou skutků, které je takto namístě posuzovat společně, když současně nelze než zdůraznit, že spácháním obou skutků bylo takové jednání obou dovolatelů správně právně kvalifikováno jako přečin krádeže podle , b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť oba dovolatelé si nejenom přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili a způsobili tak (ve svém souhrnu a bez dalšího) škodu nikoliv nepatrnou, ale současně byli za takový čin v posledních třech letech odsouzeni. Uvedené skutečnosti totiž zjevně plynou z učiněných skutkových zjištění a o jejich existenci není pochyb. Odvolací soud se také ve smyslu ustanovení tr. zákoníku zabýval mírou společenské škodlivosti protiprávního jednání a z uvedeného pohledu hodnotil i okolnosti jednání obou dovolatelů z pohledu případného užití zásady subsidiarity trestní represe. Správně potom poukázal na to, že okolnosti daného případu poukazované dovolateli i výši způsobené škody nelze hodnotit izolovaně, ale v celku, a to i s ohledem na osoby dovolatelů samých. V tomto směru pak poukázaly podrobně i na jejich kriminální minulost a zejména na to, že předmětných skutků se dopustili ve zkušební době svého předchozího podmíněného odsouzení pro spáchání totožné trestné činnosti. Stejně tak odvolací soud poukázal na to, že skutek pod bodem ad 2) z rozsudku soudu prvního stupně spáchali takto nejen ve zkušební době podmíněného odsouzení, ale i poté, co byli v souvislosti s krádeží (skutkem pod bodem ad 1) již projednáváni v rámci přípravného řízení. Nejvyšší soud tak uzavírá, že za daných okolností (učiněných skutkových zjištění) je nepochybné, že dovolatelé skutečně jsou osobami s výraznými sklony k páchání zejména majetkové trestné činnosti, což právě uvažovanou a namítanou míru společenské škodlivosti jejich jednání podstatně zvyšuje až na úroveň naplnění všech znaků skutkové podstaty označeného přečinu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. listopadu 2012

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka