Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1631/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Mgr. M. V., zastoupené Mgr. Danielem Chmelou, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 13/271, proti žalované Martině Malinové, s místem podnikání v Brně-Lesné, Liliová 337/21, identifikační číslo 72481790, zastoupené JUDr. Blankou Hostinskou, advokátkou se sídlem v Brně, Husova 16, o 83.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2010, č. j. -65, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. května 2008, č. j. -46, zamítající žalobu o zaplacení částky 83.300,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle je výhrada žalobkyně vůči závěru, že se zavázala zaplatit smluvní pokutu v případě, že neuzavře zprostředkovávanou smlouvu. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou této dovolací námitky je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle nezakládá ( ).

Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou dovolatelky, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s její argumentací založenou na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. .

Dovolatelka spojuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu s řešením otázky, zda byla zprostředkovatelská smlouva uzavřena platně, jestliže se účastnice řízení (smluvní strany zprostředkovatelské smlouvy) nedohodly na době, do které měly být smlouva o smlouvě budoucí a smlouva o převodu členských práv a povinností uzavřeny, ani o podstatných náležitostech takové smlouvy, např. označení družstva, resp. členských práv a povinností konkrétního družstva, jichž se převod měl týkat. Dovozuje, že mělo-li být předmětem jejího závazku ze zprostředkovatelské smlouvy uzavření další smlouvy či smluv, šlo o závazek, na který dopadá ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), a proto mělo být dosaženo dohody o podstatných náležitostech budoucích smluv. Má za to, že zprostředkovatelská smlouva je neurčitá, neboť předmět budoucího převodu v ní není vymezen jednoznačně a nezaměnitelně. Neuzavřela-li platnou smlouvu, nemohl jí vzniknout závazek zaplatit smluvní pokutu.

Dovolatelkou vymezené otázky však nesplňují kritérium zásadního právního významu a dovolaní tak není podle přípustné.

Zprostředkovatelskou smlouvou podle § 774 obč. zák. je smlouva, v níž se jedna strana (zprostředkovatel) zavazuje vyvíjet činnost vedoucí k tomu, aby druhá strana (zájemce), měla příležitost uzavřít určitou smlouvu se třetí osobou, a zájemce se zavazuje poskytnout zprostředkovateli odměnu, pokud přičiněním zprostředkovatele došlo k uzavření smlouvy. Znění citovaného ustanovení je natolik jednoznačné, že podstatnými náležitostmi zprostředkovatelské smlouvy (na rozdíl od smlouvy o smlouvě budoucí podle § 50a odst. 1 obč. zák.) je jen závazek zprostředkovatele obstarat zájemci příležitost k uzavření určité smlouvy a závazek zájemce poskytnout zprostředkovateli odměnu, bude-li výsledku dosaženo přičiněním zprostředkovatele a nikoli údaj o době, na kterou se zprostředkovatelská smlouva uzavírá (ostatně v souzené věci se strany dohodly na tom, že se smlouva uzavírá na dobu neurčitou – viz čl. V. odst. 1.), ani přesná specifikace předmětu budoucího převodu. To znamená, že smlouva, jejíž uzavření má být zprostředkováno, nemusí být ve zprostředkovatelské smlouvě určena podstatnými obsahovými částmi budoucí smlouvy.

K argumentaci dovolatelky, že danou věc je nutno poměřovat závěry vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. , lze uvést, že v jí označené věci nešlo o spor ze zprostředkovatelské smlouvy, nýbrž o vydání bezdůvodného obohacení (proti nároku na zaplacení smluvní pokuty) získaného formou zálohy na kupní cenu, přestože nebyla dosud uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní. Šlo o řešení otázky, zda si lze ponechat zálohu i v případě, že zamýšlený závazek, na jehož plnění byla poskytnuta, vůbec nevznikl (a nemohl tak vniknout ani nárok na zaplacení smluvní pokuty z téhož titulu). V nyní souzené věci jde naopak o nárok na smluvní pokutu vyplývající ze zprostředkovatelské smlouvy; závěry zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu se tak nemohou prosadit, neboť jsou založeny na jiném skutkovém základu a na odlišném právním posouzení věci.

Nutno podotknout, že výklad zprostředkovatelské smlouvy ze dne 10. 11. 2005 z hlediska určitosti předmětu plnění, jehož smluvní převod měla obstarat žalovaná, provedl odvolací soud zcela v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Žalobkyně sice uvádí, že dovolání podává proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu, tj. nejen proti potvrzujícímu výroku, ale rovněž proti výroku o nákladech odvolacího řízení, avšak podle obsahu dovolání ( ) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku skutečně směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Podle věty prvé, , a je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátkou [ ], stanovená podle bodu 4., , , , a ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. ), ve výši 5.370,- Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů podle a 3 ve výši 300,- Kč; platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 22. listopadu 2012

JUDr. Václav D u d a, v. r.

předseda senátu