Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3202/2011

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY32 Cdo 3202/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně SURPMO, a.s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1626/36, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45274886, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze- Karlíně Sokolovská 5/49, proti žalovanému M. Š., zastoupenému Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo nám. 24, o zaplacení 5 385 809 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2010, č. j. -551, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. října 2009, č. j. -482, v rozsahu zamítavého výroku o věci samé a ve výroku o nákladech státu (výrok I.). Dále ho změnil ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Soudy obou stupňů tak rozhodovaly poté, kdy Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. -337, na základě dovolání žalovaného zrušil předchozí rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. září 2004, č. j. -285, a dále rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. srpna 2003, č. j. -228, v rozsahu zamítavého výroku ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil se závazným právním názorem soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „ “). Jako dovolací důvody uvádí nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod dle ] a postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle ]. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí ohlášených důvodů a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání ho žalovaný označuje za účelové, reaguje na dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku upravuje ustanovení a c)

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (o jehož zrušení uplynutím dne 31. prosince 2012 rozhodl Ústavní soud v nálezu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. větu první ), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z obsahu dovolání se podává, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka shledává v řešení dvou otázek: jednak v otázce, zda hodnota, o kterou se objednatel (žalovaný) zhotovováním věci na její úkor obohatil (srov. § 544 odst. 1 obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“), zahrnuje též hodnotu bouracích prací provedených zhotovitelem (žalobkyní), a dále v otázce vlastnického práva objednatele ke hotovované věci, která je podle dovolatelky soudy rozhodována rozdílně.

První z otázek vymezených dovolatelkou nemůže vést k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí již proto, že ji odvolací soud neřešil a vzhledem ke svému právnímu názoru, který zaujal, ani řešit nemusel. Dovolatelka naprosto pominula, že pro nedostatek předpokladu vlastnického práva objednatele (žalovaného) ke zhotovované věci odvolací soud uzavřel, že pro případ pohledávky dovolatelky podle § 544 odst. 1 obch. zák. není žalovaný pasivně legitimován.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá ani druhá otázka předestřená dovolatelkou, neboť oproti jejímu mínění nesplňuje předpoklad rozdílné soudní judikatury, který předjímá již cit. ustanovení Poukazuje-li dovolatelka na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2000, sp. zn. , týkající se otázky vlastnictví u práva z bezdůvodného obohacení, přehlíží, že ustanovení obch. zák. a ustanovení a násl. (dále též jen „obč. zák.“) jsou právní normy s odlišnou hypotézou. Zatímco jednou z podmínek nároku dle obch. zák. je vlastnické právo objednatele ke zhotovované věci, tak ustanovení a násl. obč. zák. upravující bezdůvodné obohacení takovou podmínku vzniku nároku nemá. Proto v otázce vlastnického práva ke zhotovované věci může být judikatura soudů vykládající ustanovení obch. zák. rozdílná s judikaturou zabývající se předpoklady vzniku nároků z bezdůvodného obohacení dle a násl. obč. zák.

Přípustnost dovolání však nemohou otevřít ani další dovolací námitky dovolatelky. Je tomu tak proto, že buď se míjí s odůvodněním napadeného rozhodnutí (výhrady k rozsahu a výši obohacení objednatele) nebo se týkají té části žalobního nároku, o které již rozhodl pravomocně soud prvního stupně v rozsudku ze dne 26. srpna 2003, č. j. -228, a proto již nebyla předmětem odvolání ani dovolání (námitka neplatnosti úkonu započtení).

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. března 2012, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu