Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1365/2011

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY32 Cdo 1365/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49 24 13 97, proti žalovanému J. Š, o zaplacení částky 95.419,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2010, č. j. -58, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. -28, zamítl žalobu o zaplacení částky 95.419,- Kč se 7,8% úrokem z prodlení od 1. března 2008 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, podle nichž byla mezi žalobkyní a Z. Š. uzavřena 30. srpna 2001 smlouva o stavebním spoření č. 1099482-1-03 (dále jen „smlouva o stavebním spoření“) a následně dne 28. května 2004 smlouva č. 0343983-0-01 o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ke stavebnímu spoření č. 1099482-1-03 (dále též jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně poskytla Z. Š. jako dlužnici a účastnici stavebního spoření meziúvěr ve výši 150.000,- Kč a po jeho zúčtování úvěr ve výši 88.396,- Kč, a ve které byl žalovaný, manžel Z. Š., uveden jako spoludlužník. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se nestal smluvní stranou smlouvy o úvěru, byť ji podepsal, neboť ta souvisí se smlouvou o stavebním spoření, jejíž náležitosti stanoví také , o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření (dále též jen „zákon o stavebním spoření“). Předpokladem uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření je uzavření smlouvy o stavebním spoření mezi jejími účastníky. Smluvní stranou smlouvy o stavebním spoření byla pouze Z. Š., a pouze s ní jako s dlužnicí mohla žalobkyně platně podle ustanovení zákona o stavebním spoření uzavřít smlouvu o úvěru. Žalovaný účastníkem stavebního spoření nebyl, postavení dlužníka ze smlouvy o překlenovacím úvěru proto nenabyl a v této části (tj. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným) je smlouva o úvěru neplatná pro rozpor se zákonem podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyni vůči žalovanému nevznikl ani nárok z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalovanému nebylo vyplaceno žádné plnění ze smlouvy o úvěru - bylo vyplaceno Z. Š.. Závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru nezaložilo ani manželství se Z. Š., protože uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a manželkou žalovaného nelze považovat za nakládání se společným majetkem manželů, když na základě smlouvy o úvěru jsou peněžní prostředky teprve nabývány.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení (dále jen „ “) a tvrdíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení

Dovolatelka zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným jako spoludlužníkem pro rozpor se zákonem o stavebním spoření podle ustanovení § 39 obč. zák. Uvádí, že odvolací soud měl aplikovat ustanovení § 511 a násl. obč. zák., příp. § 293 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dle jejího názoru nelze na skutečnosti, že druhý ze solidárně zavázaných dlužníků není účastníkem stavebního spoření, dovodit neplatnost právního úkonu uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření pro rozpor se zákonem, neboť zákon o stavebním spoření ani jiný právní předpis neomezuje okruh účastníků smlouvy o úvěru ze stavebního spoření pouze na účastníky smlouvy o stavebním spoření. Přitom považuje za bezvýznamné, zda ke dni podpisu smlouvy o úvěru trvalo manželství, když závazek žalovaného je třeba dovodit přímo z právního úkonu podpisu smlouvy o úvěru, jímž se žalovaný platně zavázal ke splacení poskytnutého úvěru.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené dne 28. května 2004 podle ustanovení § 497 a násl. obch. zák. a zákona o stavebním spoření, přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Posouzení věci odvolacím soudem jako nároku ze smlouvy o úvěru nebylo dovoláním zpochybněno. Bylo-li proto rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o jistině ve výši 95.419,- Kč, přičemž k úrokům a úrokům z prodlení, jež jsou příslušenstvím pohledávky ( obč. zák.), se z hlediska přípustnosti dovolání nepřihlíží, není dovolání žalobkyně podle ustanovení přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , 224 odst. 1 a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. prosince 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu