Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3554/2011

U S N E S E N Í

CORSAIR (Luxemburg) N 11 S.A.

1) I. T.,

2) D. T.

, pro částku 272.729,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze 7. 6. 2011, č. j. -124, takto:

I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením z 23. 2. 2011, č. j. -110, okresní soud k návrhu povinných exekuci částečně – pro částku 75.239,- Kč, představující úroky z prodlení – podle zastavil (výrok I.) a jinak návrh na zastavení exekuce, odůvodněný promlčením vymáhané pohledávky, zamítl (výrok II.) s odůvodněním, že desetiletá promlčecí doba podle hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.“) počítaná od vykonatelnosti exekučního titulu (29. 12. 1997) ke dni podání návrhu na nařízení exekuce (24. 9. 2007) neuplynula.

Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení okresního soudu k odvolání povinných v zamítavém výroku změnil tak, že exekuci pro promlčení podle zastavil s odůvodněním, že byla-li vymáhaná pohledávka (ze smlouvy o účelovém úvěru) exekučním titulem v nalézacím řízení přiznána podle obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), je nutno věc posoudit podle téhož předpisu i pro účely posouzení případného promlčení v řízení exekučním. Protože přiznaná pohledávka se stala splatnou nejpozději 1. 7. 1993, byl návrh na nařízení exekuce, doručený soudu 24. 9. 2007, podán po skončení desetileté promlčecí doby podle obch. zák., jež uplynula nejpozději 1. 7. 2003.

Oprávněný v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v použití – podle jeho názoru – nesprávného právního předpisu. Kdyby totiž odvolací soud „nepřistupoval k rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR (zejména usnesení sp. zn. ) pouze ve světle právní věty a ryze formalisticky, musel by dospět k závěru, že promlčení vymáhané pohledávky je nutno posoudit podle hospodářského zákoníku, podle něhož je pro pravomocně přiznanou pohledávku promlčecí doba desetiletá a běží ode dne vykonatelnosti exekučního titulu. V konkrétním případě ode dne vykonatelnosti titulu ke dni podání návrhu na nařízení exekuce tato desetiletá lhůta neuplynula a pohledávka tudíž promlčena není. Uvedenou skutečnost nemůže změnit ani nesprávná aplikace obchodního zákoníku nalézacím soudem, neboť pro nalézací řízení a posuzování právního vztahu v něm bylo určující, podle jakého právního předpisu právní vztah vznikl (hospodářský zákoník) a uvedené tedy musí být určující i pro exekuční řízení.“

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání, přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , není důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani tzv. jiné vady podle , k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem vázán ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že byla-li vymáhaná pohledávka ze smlouvy o účelovém úvěru exekučním titulem v nalézacím řízení přiznána podle obchodního zákoníku, je nutno věc posoudit podle téhož předpisu, tedy podle obchodního zákoníku, i pro účely posouzení případného promlčení v řízení exekučním.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V usnesení z 19. 10. 2011, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2012, Nejvyšší soud uzavřel, že při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, je exekuční soud vázán posouzením právního vztahu účastníků nalézacím soudem. V odůvodnění citovaného rozhodnutí pak vysvětlil, že takovýto postup je v souladu s požadavkem právní jistoty, neboť účastníci nalézacího řízení jsou srozuměni s tím, dokdy musí návrh na nařízení exekuce podat, nechtějí-li se vystavit nebezpečí úspěšného uplatnění námitky promlčení povinným. Jedině v případě, kdy z rozhodnutí nalézacího soudu není zřejmé, podle kterého právního předpisu byl vztah účastníků posouzen (např. u platebního rozkazu), učiní tak exekuční soud sám podle obsahu spisu.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že napadené rozhodnutí je správné; Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání, aniž se zabýval dalšími, pro rozhodnutí dané věci irelevantními, argumenty (např. „nesprávné interpretace judikatury“) jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

Dovolatel zůstal procesně neúspěšný, povinným náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2012

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu