Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2428/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) M. J., bytem v H., zastoupené Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem v Lanškrounu, Pivovarské náměstí 557, a b) R. K., bytem v K., proti žalovanému městu Hořice se sídlem v Hořicích, náměstí Jiřího z Poděbrad 342, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 8. 2010, č. j. -26, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 3. 2010, č. j. -15, byla žaloba odmítnuta (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.) i o vrácení soudního poplatku (výrok III.). Žalobci se po žalovaném domáhali vydání bezdůvodného obohacení za užívání jejich pozemků v době od 22. 5. 1997 do 25. 10. 2007, přičemž požadovali zaplacení finanční částky, jejíž výši ponechali na určení soudu podle znaleckého posudku. Soud prvního stupně žalobce s ohledem na to, že žaloba neměla náležitosti ve smyslu ust. a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť v ní chyběl jednoznačný žalobní petit, vyzval usnesením ze dne 10. 2. 2010, č. j. -8, k odstranění vad žaloby. Žalobci na výzvu soudu reagovali podáním, v němž uvedli, že podkladem pro určení výše bezdůvodného obohacení je zjištění ceny jejich pozemků, přičemž ta v roce 2005 činila nejméně 2.201,- Kč za m². V dalším podání pak žalobci navrhli, aby byla výše bezdůvodného obohacení stanovena podle ust. na podkladě posudku dle ust. Protože se žalobcům vadu žalobního petitu odstranit nepodařilo, když setrvali na určení žalované částky znaleckým posudkem, aniž by uvedli konkrétní výši částky, jejíž zaplacení požadují, soud žalobu ve smyslu ust. odmítl.

K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 8. 2010, č. j. -26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud zdůraznil, že ve sporném řízení, jež je ovládáno zásadou dispoziční, platí vázanost soudu žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem, vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem, je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou. Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný a je nezbytným předpokladem pro materiální vykonatelnost rozhodnutí. Absence žalobního petitu by měla za následek nemožnost řádné přípravy jednání a nelze rovněž opomenout důsledky z hlediska poplatkové povinnosti. Soud prvního stupně splnil vůči žalobcům svou poučovací povinnost, když je usnesením dle ust. vyzval k doplnění žaloby o konkretizaci výše uplatněného peněžitého nároku. Instruktivně jim též vyložil, v čem vytýkaná vada žaloby spočívá, jak je třeba ji napravit a jaké jsou důsledky neuposlechnutí výzvy. Nedostatek žaloby však zůstal neodstraněn.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupená advokátem, dovolání (dovolání žalobce bylo usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 6. 2011, č. j. -44, pro opožděnost odmítnuto), jehož přípustnost ani důvodnost blíže nespecifikuje. Vyjádřila svou nespokojenost s fungováním soudního systému a své výhrady vůči blíže neurčeným soudním rozhodnutím. Prohlásila, že „všechno právně podstatné“ je uvedeno v žalobě, resp. v jejích doplněních a zmínila své pochybnosti o tom, zda se soudy nižších stupňů s jejími podáními dostatečně seznámily. Zdůraznila své rozhořčení nad tím, že „zatímco soud má svoje paragrafy“, její „paragrafy ho vůbec, ale vůbec nezajímají“. Uvedla, že „v krámě jedna paní povídala“, že každý soudce musí za měsíc rozhodnout určitý počet věcí a „seká to jak Baťa cvičky“. Dovolatelka rovněž poukázala na nesprávnosti řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. . Žalobu v posuzované věci by dovolatelka nepodávala, pokud by soudy v citované věci nerozhodovaly „od minulého století“. Dovolatelka je zvědavá, jak se „ke korupci na okrese Jičín postaví Nejvyšší soud v Brně“, a vyzdvihla pozitiva toho, že dovolací soud nesídlí v Plzni.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jež je přípustné podle ust. , části věty první před středníkem, , Nejvyšší soud odmítl podle ust. jako zjevně bezdůvodné.

Všeobecné výtky žalobkyně, obsažené v poněkud nestandardním způsobem sepsaném dovolání, směřující proti fungování justice, potažmo proti blíže nekonkretizovaným rozhodnutím, nemohou přivodit závěr o důvodnosti dovolání. Totéž platí, vyjádřila-li žalobkyně své přesvědčení, že vše podstatné je uvedeno již v žalobě, resp. v jejích doplněních. Dovolatelka v tomto směru nepřináší žádnou argumentaci na podporu svých názorů. Dovolací soud neshledává opodstatněnou ani námitku žalobkyně, že soudy nižších stupňů se věci dostatečně nevěnovaly, neboť svůj závěr o vadách žalobního petitu řádně odůvodnily a dovolatelka ani nic konkrétního proti uvedenému závěru nenamítá. Pakliže dovolatelka pouze obecně zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, opět zůstává toliko v rovině neurčitých a nekonkrétních proklamací. To, že soudy věc právně posoudily jinak, než by si dovolatelka představovala, samo o sobě dovolání důvodným nečiní. Odkazuje-li dovolatelka na nesprávnosti, k nimž mělo dojít v jiném soudním řízení, je třeba připomenout, že uvedené řízení nemůže být podrobeno přezkumu v rámci tohoto dovolacího řízení. Stejně tak nejsou v této věci rozhodné motivy dovolatelky pro podání žaloby. Dovolacímu soudu pak není zřejmé, jaký vliv může mít podle názoru dovolatelky sídlo soudu na jeho rozhodovací činnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně je zjevně bezdůvodné; dovolací soud je proto podle ust. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, , , části věty před středníkem, a za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2012

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu