Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2627/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce P. T., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lamačova 824/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2012, č. j. – 122, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žaloba o 100.000,- Kč směřující proti žalované byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 10. 2011, č. j. – 97, zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 63.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a co do částky 37.000,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Ve výrocích II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Žalobce se uvedeného domáhal z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení ve věci úpravy styku žalobce s nezletilým synem, které bylo u Okresního soudu v Liberci zahájeno dne 5. 2. 2004 a vedeno pod sp. zn. . Oba soudy shodně dospěly k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu skutečně došlo, odvolací soud však oproti soudu prvního stupně nepovažoval za dostatečné zadostiučinění konstatování porušení práva. Vzal v úvahu, že řízení trvalo do nabytí právní moci usnesení odvolacího soudu celkem čtyři roky, a proto stanovil základní částku zadostiučinění na 45.000,- Kč. Tuto částku dále zvýšil s ohledem na důležitost předmětu řízení pro žalobce o 40 %.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež výslovně směřuje proti měnící části výroku I., avšak z obsahu dovolání se podává, že brojí zejména proti jeho potvrzující části. Odvolacímu soudu žalobce vyčítá, že tak jako soud prvního stupně nezahrnul do celkové délky řízení i řízení o ústavní stížnosti, které celkovou délku řízení prodloužilo o dalších osm měsíců. Navíc neodůvodnil, proč částku zadostiučinění zvýšil jen o 40 %, a nikoliv o 50 %. Odvolací soud měl též vzít v úvahu nepřiměřenou délku samotného kompenzačního řízení, které trvalo dva roky. Tento požadavek byl žalobcem uplatněn při ústním jednání u odvolacího soudu a odvolací soud se s ním žádným způsobem nevypořádal. Žalobce dovozuje, že „z uvedených důvodů nemůže být zamítavý výrok věcně správný“, a navrhl, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek soudu odvolacího, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení řádně zastoupeným podle

Dovolací soud vzal v úvahu, že dovolání do části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci 63.000,- Kč, směřuje proti výroku odvolacího soudu, proti němuž nebyl žalobce subjektivně oprávněn podat dovolání, neboť mu jím bylo vyhověno (viz a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. ; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na jeho internetových stránkách, www.nsoud.cz).

V další části pak dovolání směřuje proti výroku, proti němuž není dovolání objektivně přípustné, neboť v něm bylo rozhodnuto o peněžitém plněním nepřevyšujícím částku 50.000,-Kč ( ). Dovolání by mohlo být z pohledu citovaného ustanovení přípustné tehdy, jestliže by rozsudkem odvolacího soudu byl nárok žalobcem uplatněný procesně rozštěpen tak, že by předmětem dovolacího přezkumu mělo být posouzení základu nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. ). O takový případ se však v tomto řízení nejedná, neboť předmětem dovolacího přezkumu nemá být základ nároku, jenž byl pro dovolatele posouzen příznivě, ale toliko jeho výše (shodně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. ; ústavní stížnost proti němu směřující byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. – dostupné na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz).

Dovolací soud tudíž podle a dovolání odmítl.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. listopadu 2012

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu