Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 518/2012

30

Cdo 518/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a)

M. W.

a

b)

Mgr. M. W.

, obou zastoupených Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2009, č. j. – 60, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2009, č. j. – 60, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 8. 2008, č. j. – 41, se zrušují a věc sevrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, v níž žalobci požadovali, aby každému z nich žalovaná zaplatila 400.000,- Kč.

Uvedeného se žalobci domáhali z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. .

Soud prvního stupně zjistil, že ve zkoumaném řízení Okresní soud v Šumperku vydal rozsudek dne 7. 8. 2003, jímž žalobu zamítl. O odvolání žalobců pak rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 30. 11. 2005. Řízení tím bylo pravomocně skončeno ke dni 27. 1. 2006. Žalobci podali v této věci dovolání, jež Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 3. 2007, č. j. – 316, odmítl. Žalobci dne 14. 3. 2007 uplatnili u žalované svůj požadavek na zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu. Dopisem ze dne 4. 12. 2007 žalovaná žalobcům sdělila, že jim žádné zadostiučinění neposkytne, neboť žádost nebyla uplatněna včas. Žaloba na poskytnutí zadostiučinění byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 29. 10. 2007.

Soud prvního stupně s odkazem na , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“ – a čl. II dospěl k závěru, že žalobci nepodali u žalované žádost o projednání svého nároku do šesti měsíců ode dne, kdy bylo řízení před Okresním soudem v Šumperku skončeno, tj. do šesti měsíců od 27. 1. 2006, neboť svůj nárok u žalované uplatnili až dne 14. 3. 2007. Z tohoto důvodu je žalobci uplatněný nárok promlčený.

Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil a bez dalšího na ni odkázal.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a důvodnost spatřují v nesprávném právním posouzení věci, tak jako i ve vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Otázka zásadního právního významu spočívá v posouzení promlčení jimi uplatněného nároku. Tato otázka je judikaturou soudů zatím nedostatečně řešena, a to zejména co do stanovení okamžiku počátku běhu subjektivní šestiměsíční lhůty. Dovolatelé nesouhlasí s odvolacím soudem, že počátek této lhůty je nutno klást k okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Jsou toho názoru, že řízení o dovolání je nutno považovat za součást řízení před soudem. Výklad dovozený soudem prvního stupně, a potažmo i soudem odvolacím, by znamenal, že řízení před dovolacím soudem a Ústavním soudem by „nebyla skutečností zakládající právo na úhradu nemajetkové újmy“. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudek soudu odvolacího i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „“

V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné ( , se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn., dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu řeší pro věc samu významnou právní otázku v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a tato otázka je proto soudy rozhodována rozdílně. Jedná se o posouzení promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.

Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

V rozsudku ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. (dostupný na internetových stránkách www.nsoud.cz) Nejvyšší soud dospěl k závěru, žeskončení řízeníve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, odpovídá okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta). Totožný závěr je ostatně možno dovodit z části III., bod 2. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dostupné též na internetových stránkách www.nsoud.cz).

O dovolání žalobců ve zkoumané věci rozhodl Nejvyšší soud dne 29. 3. 2007. Nárok na přiměřené zadostiučinění žalobci uplatnili u Ministerstva spravedlnosti dne 14. 3. 2007. Žádost byla vyřízena až dopisem ze dne 4. 12. 2007. Ve smyslu § 35 OdpŠk se tak promlčecí doba stavěla nejdříve od 29. 3. 2007 do 29. 9. 2007 (tedy po dobu maximálně předvídaných šesti měsíců) a skončila by nejdříve dne 29. 3. 2008. Jestliže žalobci podali u soudu žalobu dne 29. 10. 2007, nemůže být jimi vznesený nárok promlčen.

Jestliže soudy vyšly z toho, že zkoumané řízení bylo pro účely stanovení počátku běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 3 OdpŠk skončeno právní mocí rozsudku odvolacího soudu a nepřihlédly k tomu, že řízení dále pokračovalo před dovolacím soudem, je jejich právní posouzení nesprávné.

Proto dovolací soud podle části věty za středníkem napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože se důvod zrušení rozsudku odvolacího soudu týkal též rozsudku soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle věta druhá také rozsudek soudu prvního stupně a podlé téhož ustanovení vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soudy jsou ve smyslu , části první věty za středníkem, ve spojení s vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. listopadu 2012

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu