Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1036/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Ing.O. P., zastoupeného Mgr. et Mgr. Tomášem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 2a, proti žalované Allrisk, s.r.o., se sídlem v Brně, Komárovská 20a, PSČ 617 00, IČO 496 10 929, zastoupené JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem, se sídlem v Brně, Pekařská 389/21, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2010, č. j. -75, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. října 2009, č. j. -51, zamítl žalobu s návrhem na zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Martina Dvořáka, se sídlem Sdružení rozhodců, s. r. o. v Brně, sp. zn. 10044/08, ze dne 7. listopadu 2008 v právní věci žalobce Allrisk, s.r.o., IČO 49610929, se sídlem v Brně, Merhautova 1, PSČ 613 00, proti žalovanému Ing. O.P., , (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný podal dne 11. července 2008 proti žalobci ke Sdružení rozhodců, s. r. o. žalobu na zaplacení částky 185 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení a smluvní pokuty ve výši 2 000 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Rozhodce Mgr. Martin Dvořák rozhodl rozhodčím nálezem sp. zn. 10044/08 ze dne 7. listopadu 2008 tak, že zavázal žalobce k zaplacení částky 135 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 900 000 Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 50 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 1 100 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

Soud prvního stupně zjistil, že žalobci byl rozhodčí nález doručen dne 13. listopadu 2008. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla podána dne 27. dubna 2009. Usnesením ze dne 27. února 2009, č. j. -23, doručeným zástupci žalobce dne 31. března 2009, exekuční soud uložil žalobci, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení podal k soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla vydána po uplynutí tříměsíční lhůty [ , o rozhodčím řízení, dále jen „ZRŘ“], která je propadná. Proto se soud nezabýval naplněním důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu podle ZRŘ a zkoumal oprávněnost žaloby pouze z důvodu pod Jedná se o důvod výslovně vyjmenovaný v Soud prvního stupně uzavřel, že důvod uvedený v ZRŘ nebyl naplněn. Žalobce v řízení žádal peněžité plnění, nebylo mu přiznáno víc, ale naopak méně, než bylo požadováno. Rovněž se nejedná o plnění nemožné nebo nedovolené. Soud prvního stupně proto návrh na zrušení rozhodčího nálezu zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. září 2010, č. j. -75, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými zjištěními, která učinil soud prvního stupně, i s jeho právním závěrem. Uvedl, že nedovolenost plnění ve smyslu ZRŘ může být spojena s předmětem závazku, s plněním žalované strany a nikoli s okolnostmi, pro které by měl být výkon práva na požadované plnění odepřen, například po rozpor s dobrými mravy. Proto nelze s odkazem na zrušit rozhodčí nález s odůvodněním, že výkon práva na plnění s ohledem na konkrétní okolnosti věci odporuje dobrým mravům, a je tak podle tuzemského práva nedovolený.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Jeho přípustnost zakládá na Za otázku zásadního právního významu dovolatel považuje, zda v případě absolutní neplatnosti manažerské smlouvy i konkurenční doložky mohou vznikat stranám práva a povinnosti z těchto právních úkonů, když ze strany dovolatele nedojde ani k porušení konkurenční doložky, zda může být vydán rozhodčím soudem rozhodčí nález odsuzující stranu k plnění z neplatného právního úkonu, a zda je soud oprávněn zrušit rozhodčí nález ve smyslu ustanovení ZRŘ, odsuzuje-li rozhodčí nález ve smyslu ustanovení ZRŘ dle konstantní judikatury k plnění zakázanému a nedovolenému.

Dovolatel namítá dovolací důvod podle , tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je v rozporu s hmotným právem. Manažerská smlouva o vedení týmů obchodních zástupců ze dne 28. 2. 2006 je dle dovolatele absolutně neplatná, neboť je podepsaná osobou J. T., který ke dni uzavření smlouvy nebyl osobou oprávněnou k podpisu této smlouvy za žalovanou. Konkurenční doložka obsažená v manažerské smlouvě je dle názoru dovolatele také absolutně neplatná, neboť je neurčitá a nesrozumitelná, navíc zakazuje dovolateli vykonávat jakoukoli činnost, která by měla charakter soutěžní činnosti vůči podnikání žalované, což je v rozporu s d ve spojení s a 3d i písm. b) Směrnice Rady o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců č. 86/653/EHS.

Dále dovolatel tvrdí, že v rozhodčím řízení před Sdružením rozhodců s. r. o. mu nebyla dána možnost věc před rozhodci projednat, jelikož byla projednána bez jeho účasti, bez provedení žalobcem navrhovaných důkazů [§ 31 písm. e) ZRŘ].

Závěrem dovolatel shrnuje, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně řeší uvedenou právní otázku v rozporu s hmotným právem, jelikož ve věci byla nesprávně aplikována ustanovení podle , e) a f) ZRŘ, obch. zák. a ustanovení Směrnice Rady o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců č. 86/653/EHS, a , 3, 26 a 36d.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 13. července 2012 dovolatel doplnil své dovolání o námitku, že po podání dovolání byl přijat velkým senátem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 11. května 2011, sp. zn. , právní názor, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle . Tento závěr se podle odvolatele bez výjimky i v dané věci.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, která již byla Nejvyšším soudem řešena a Nejvyšší soud k ní zaujal konstantní právní názor (viz např. rozhodnutí sp. zn. ). Žalovaná uvádí, že soud není oprávněn, vyjma uplatněných zákonných důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu, zabývat se otázkou platnosti konkurenční doložky obsažené ve smlouvě, ani otázkou, zda plnění, k němuž byl žalobce odsouzen, je v souladu s dobrými mravy. Soudy by tak věcně přezkoumávaly závěry přijaté rozhodcem v rozhodčím řízení. Námitku absolutní neplatnosti manažerské smlouvy nenamítal žalobce ve fázi nalézací, tj. v samotném rozhodčím řízení, případně v řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Dle žalované jde tedy o nové skutečnosti, které měl žalobce uplatnit již v rozhodčím řízení, z důvodu nepřípustnosti „novot“ v dovolacím řízení je již nelze uplatnit. Nedovolenost plnění jako důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. f) ZRŘ je dle žalované spojena s předmětem závazku, nikoli s okolnostmi, pro které by měl být výkon práva na požadované plnění odepřen.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ l0a ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu oprávněným subjektem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ve smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Nejvyšší soud předně připomíná, že v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu je soud oprávněn přezkoumávat rozhodčí nález jen za podmínek stanovených v zákoně o rozhodčím řízení. Při rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu není soud oprávněn přezkoumávat napadené rozhodnutí věcně, tedy z hlediska správnosti hodnocení provedených důkazů, správnosti skutkových zjištění a následného právního posouzení věci. Institut návrhu na zrušení rozhodčího nálezu totiž nemůže sloužit jako opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu.

V daném případě podal žalobce v rámci exekučního řízení návrh na zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu § 35 ZRŘ. Podle tohoto ustanovení platí, že i když nebyl podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, pokud je rozhodčí nález stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) nebo f) ZRŘ, pokud strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno, nebo pokud ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno. Pokud je takový návrh podán, pak soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkon rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Z ustanovení § 35 ZRŘ vyplývá, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu, pokud již uplynula lhůta na podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu podle § 32 odst. 1 ZRŘ, je možné podat pouze z důvodu uvedených v § 35 ZRŘ, který odkazuje na § 31 písm. a), d) nebo f) ZRŘ.

Pokud tedy žalobce v návrhu na zrušení rozhodčího nálezu po přerušení řízení podle § 35 odst. 2 ZRŘ po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené § 32 odst. 1 ZRŘ uplatnil důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) ZRŘ, pak byl tento důvod uplatněn po zákonné lhůtě a soudy se jím v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nemohly zabývat.

Žalobce v návrhu na zrušení rozhodčího nálezu dále uplatnil důvod podle § 31 písm. f) ZRŘ, tj. že rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému. Za „nedovolené“ lze považovat plnění, které není aprobováno vnitrostátním právem. Půjde o plnění, které je vyhrazeno jen některým subjektům, zejména státu, nebo podléhající státnímu dozoru či státnímu povolení (např. výbušniny, střelné zbraně, drogy, nerostné bohatství, části lidského těla apod.), u nichž je možnost dispozice s nimi omezena či vyloučena. Uvedené znamená, že „nedovolenost plnění“ je spojena s předmětem závazku (s plněním žalované strany) a nikoliv s okolnostmi, pro které by měl být výkon práva na požadované plnění odepřen (pro rozpor s dobrými mravy). V této souvislosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z toho důvodu je nutné odmítnout námitky dovolatele, že důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. f) ZRŘ je naplněn pro tvrzenou neplatnost manažerské smlouvy, resp. neplatnost konkurenční doložky.

K podání odvolatele ze dne 13. července 2012 Nejvyšší soud přihlížet nemohl, neboť dovolací důvod v něm obsažený byl uplatněn po lhůtě stanovené v a Navíc jde o novou skutečnost nepřípustně uplatněnou v rozporu s Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že navíc jde o důvod pro zrušení rozhodčího nálezu [ ZRŘ], který nelze uplatnit postupem podle ZRŘ.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobce není ani podle přípustné, jelikož se nejedná o rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , když náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 250 Kč (, , , a vyhl. č. , ve znění účinném do 29. února 2012), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů) a z částky 510 Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. října 2012JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu