Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1501/2012

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY23 Cdo 1501/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce D. H., zast. JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139, proti žalované ARMONY, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 42, IČ 602 00 197, zast. JUDr. Miladou Sigmundovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jana Zajíce 16, o určení neúčinnosti; právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2009, č. j. -190, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 4. 2008, č. j. -146 určil, že smlouva o prodeji části podniku uzavřená dne 11. 12. 2003 mezi J. L., jako prodávajícím a žalovaným jako kujícím, kterou byly převedeny mj. ve výroku uvedené nemovitosti, sepsané u katastrálního úřadu v Hradci Králové, k. ú. Kukleny, je vůči žalobci právně neúčinná soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, č. j. -190 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zrekapitulovával dosavadní průběh řízení a neshledal, že odvolání žalované je důvodné.

V podrobnostech odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že není namístě procesní námitka žalované, že soud prvního stupně rozhodl po jediném jednání přesto, že odvolací soud v předchozím zrušujícím rozhodnutí konstatoval, že důkazy shromážděné ve spisu nemohly být podkladem pro vydání rozhodnutí ve věci. Odvolací soud totiž v předchozím zrušujícím rozhodnutí neuvedl, že by provedené důkazy neposkytovaly dostatečný skutkový podklad pro posouzení věci, ale konstatoval, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné „pro nedostatek řádného, srozumitelného a přesvědčivého odůvodnění.“

Odvolací soud konstatoval, že skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci samé. Dále se odvolací soud ztotožnil i s právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na odůvodnění rozsudku prvního stupně odkázal.

K argumentaci odvolatelky pouze doplnil, že „podpis žalobce na souhlasu s výmazem zástavního práva k nemovitostem“ nelze vyložit tak, že J. L. žalobci již nic nedlužil. Zástavní právo k nemovitostem bylo zřízeno k zajištění pohledávky z půjčky ve výši 3,000.000,- Kč, a proto neměl žádný vztah k půjčce ve výši 1.000.000,- Kč.

Odvolací soud dále v odůvodnění uvedl, že není pravdivý argument odvolatele, že svědek K. výslovně řekl, že v době převodu majetku nevěděl nic o tom, že by se mělo jednat o poškození věřitele, neboť v protokolu o jednání nic takového není uvedeno a žádná námitka proti prokolací nebyla vznesena.

Soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně dovodil a popsal úmysl J. L. zkrátit věřitele, což vyplývá ze skutečnosti, že v krátkém časovém období uzavřel smlouvy, jimiž ze svého majetku vyvedl všechny nemovitosti, z nichž bylo možné uspokojit pohledávky věřitelů, ve vztahu k žalobci uhradil pouze dluh z půjčky, která byla zajištěna zástavním právem. Dále smlouvu o zrušení SJM uzavřel krátce před termínem splatnosti půjčky ve výši 1.000.000,- Kč, smlouvu o prodeji podniku, vč. nemovitostí, týden po termínu splatnosti této půjčky. Tento úmysl J. L. potvrdil i svědek p. B.. Vědomost žalované o tomto úmyslu byla prokázána výpovědí svědka p. K., jednatele žalované společnosti.

Odvolací soud proto, jak již bylo uvedeno shora, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Dovoláním ze dne 20. 9. 2009 napadla žalovaná uvedený rozsudek odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( )

V odůvodnění dovolání žalovaná především uvedla, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů (výpovědi svědka K., B., J. L. a listinných důkazů zástavní smlouvy, souhlasu žalobce s prodejem nemovitosti za cenu 3,000.000,- Kč) dovodil, že se žalobci nepodařilo prokázat, že dlužník J. L. měl úmysl poškodit žalobce jako věřitele a že kupující (žalovaný) o tomto úmyslu věděl, a proto žalobě nevyhověl.

Odvolací soud poté rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poté dovolatelka dále uvedla, že soud prvního stupně, v jiném obsazení, během jednoho jednání, ničeho nedoplnil, ale rozhodl tak, že žalobě vyhověl, přičemž dosavadní výsledek dokazování vyhodnotil zcela opačně. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil, ačkoliv ve spise nebylo nic doplněno.

Dovolatelka se proto domnívá, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a proto žádá, aby Nejvyšší soud „potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. -119“, popř., aby zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření ze dne 19. 10. 2009 žalobce k dovolání zejména uvedl, že svědka K. nelze pokládat za nevěrohodného a taktéž ze svědectví svědka B. vyplývá úmysl poškodit věřitele.

Žalobce dále ve vyjádření uvedl, že v zástavní smlouvě spolu s dlužníkem odhadli cenu předmětných nemovitostí částkou 3,000.000,- Kč. Žalobce ke dni podpisu této smlouvy neměl pochybnosti, že by dlužník nechtěl splnit svůj závazek, není odborníkem na oceňování nemovitostí a toto deklarování ceny nemohlo mít vliv na reálnou výši ceny nemovitostí.

Žalobce se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele vyplývá ze zjištěných skutečností (v krátkém časovém období byly uzavřeny smlouvy na nemovitosti, z nichž bylo možné uspokojit pohledávky, byla uhrazena pouze částka zajištěná zástavním právem, smlouva o zúžení SJM byla uzavřena krátce před splatností půjčky 1,000.000,- Kč, smlouva o prodeji části podniku týden po termínu splatnosti této půjčky). Žalobce dále uvedl, že odvolací soud v předchozím řízení zrušil rozsudek prvního stupně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, tj. řádného, srozumitelného a přesvědčivého odůvodnění, nikoliv že by provedené důkazy neposkytovaly dostatečný skutkový podklad pro posouzení věci. Proto mohl soud prvního stupně v dalším rozhodnutí vycházet z tohoto skutkového stavu, a to ze situace, kdy provedení dalších důkazů nabylo žalovanou při jednání navrhováno.

Žalobce proto navrhuje, vzhledem k tomu, že mu není zřejmé, z čeho žalovaná dovozuje nesprávné právní posouzení věci, aby dovolací soud dovolání žalované „zamítl“ a přiznal mu náhradu nákladů řízení vč. DPH.

Nejvyšší soud České republiky jakou soud dovolací ( ) konstatoval, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ), obsahuje stanovené náležitosti ( ), dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno ( a 4 ) a dále posuzoval, zda je v dané věci dovolání přípustné, a to podle právní úpravy dovolání platné do 30. 6. 2009 (viz čl. II. bod 12 ).

Dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž tento soud potvrdil v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně. Vzhledem k, tomu přichází v úvahu přípustnost dovolání podle ust. a c)

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu podle ust. dost. 1 písm. b) a c)

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V posuzované věci není dovolání přípustné podle ust. , neboť odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dne 26. 2. 2007, č. j. -119 zrušil z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a soud v dalším rozhodování tak nezavázal právním názorem.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má v napadeném rozsahu ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [ psím. c) ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacím nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

V posuzované věci z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho skutkových zjištění, resp. hodnocení provedených důkazů, pokud dospěl k závěru, že z těchto důkazů vyplývá, že J. L. měl úmysl poškodit žalobce jako věřitele a že kupující o tomto úmyslu věděl.

Dovolatelka tím vytváří svoje skutkové závěry, odlišné od závěrů odvolacího soudu a jak již bylo uvedeno shora, dovolacímu přezkumu, je-li posuzována přípustnost dovolání dle , nemohou podléhat skutkové závěry odvolacího soudu.

Dovolatelka, jak je zřejmé z obsahu dovolání, si vytváří svůj skutkový stav věci, na základě něhož poté dospívá k závěru o nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka dále namítá, že soud prvního stupně (po zrušení předchozího rozhodnutí odvolacím soudem) „ničeho nedoplnil“, žalobě vyhověl a všechny dosavadní výsledky dokazování vyhodnotil zcela opačně a odvolací soud pak tento rozsudek potvrdil.

K tomu je nutné uvést, že z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 23. 4. 2008 (č. l. 144) vyplývá, že s ohledem na změnu v obsazení soudu ( ) byl sdělen obsah přednesů a provedených důkazů, účastníci neuvedli nová skutková tvrzení.

Z uvedeného lze dovodit, že tím dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle ust. , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolává-li se tedy žalovaná nedostatečně či neúplně provedeného dokazování, je nutné uvést, že z tohoto důvodu může dovolatelka napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, je-li přípustnost dovolání zvažována podle , , jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesně právní povahy (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. )

V posuzovaném případně však v dané věci o tuto situaci nejde, neboť dovolatelka brojí proti konkrétnímu postupu soudu.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu zásadní právní význam, a proto uzavřel, že dovolání žalované není přípustné.

Nejvyšší soud proto podle v návaznosti na ust. rozhodl tak, že dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ust. a tak, že žalované byla uložena povinnost uhradit žalobci na tyto náklady částku 7.860,- Kč vč. DPH [ , , a 15, vyhl. č. ve znění účinném do 29. 2. 2012, vyhl. č. , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinné co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. listopadu 2012

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu