Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 142/2012

11 Tcu 142/2012-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. 11. 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o : Podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky, P. Š. rozsudkem Obvodního soudu Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 8. 1. 2010, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 8. 1. 2010, a to pro trestný čin nebezpečného zásahu do silničního provozu, a tomu odpovídajícímu trestu odnětí svobody v trvání 1 roku hledí jako na odsouzení soudem České republiky.Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky P. Š. rozsudkem Obvodního soudu Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 8. 1. 2010, sp. zn. , a to pro trestný čin krádeže ve třech případech podle německého trestního zákona, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Zittau se odsouzený P. Š. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že

dne 10. 12. 2007 ukradl v prostorách firmy K. v Ž., L. P., přehravač MP-3-Player a digitální kameru v hodnotě 130 eur, aby si zboží ponechal bez placení. Téhož dne, když svědek K. musel se svým osobním vozem Renault 19 v H. H. S. v M. kvůli provozu zastavit a chystal se znovu vyjet, odsouzený v opilosti uhodil střihačem svorníku do skla dveří u řidiče, čímž způsobil na vozidle škodu asi 200 eur a následně téhož dne udeřil v téže ulici hasákem do kapoty projíždějící dodávky Fiat, řízené svědkem A., a tento hodil na jeho přední sklo, čímž způsobil na vozidle škodu ve výši 1.305,50 eur. Dne 30. 1. 2008 ve dvou případech v obchodních prostorách společnosti „S.“ v G., na ulici B. a B. odcizil ve dvou případech zboží v hodnotě 5, 97 eur a 27,96 eur, aby si toto ponechal bez placení pro sebe.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 12. 10. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. Š. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.

Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona, zamítne.

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u obviněného P. Š. spatřován trestný čin krádeže ve třech případech podle příslušných ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo, když tyto skutky spočívají v tom, že v bodě ad 1)

dne 10. 12. 2007 před 15.25 hod. odsouzený ukradl v prostorách firmy K. v Ž., L. P., přehravač MP-3-Player a digitální kameru v hodnotě 130 eur, aby si zboží ponechal bez placení. Skutku pod bodem 4) se dopustil tak, že dne 30. 1. 2008 kolem 14,00 hodiny odsouzený ukradl v obchodních prostorách společnosti „S.“ v G., na ulici B., 3 balíčky „I love Milka“ v hodnotě 5,97 eur, aby si zboží ponechal bez placení pro sebe. Skutku pod bodem 5) se dopustil tak, že dne 30. 1. 2008 asi ve 14,00 hodin ukradl v obchodních prostorách společnosti „S.“ v G., a B., 4 balení vody po holení „adidas“ v hodnotě 27,96 eur, aby si zboží ponechal bez placení pro sebe.

Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.

Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, tak podle odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení musí být činem způsobena škoda nikoli nepatrná, za kterou je ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku považována škoda dosahující částky nejméně 5000 Kč. Obviněný svým jednáním způsobil škodu v celkové výši přibližně 4.260,- Kč (srov. kurzy devizového trhu České národní banky ke dni 10. 12. 2007 a 30. 1. 2008). Z obsahu spisu dále není zřejmé, že by obviněný svým jednáním naplnil některé z jiných zákonných ustanovení § 205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku, popř. podle odstavce 2) tohoto ustanovení, proto trestný čin krádeže podle právního řádu České republiky v jednání obviněného spatřovat nelze.

Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.

Pokud jde o skutek, v němž je spatřován trestný čin poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. P. Š. se dopustil trestného činu proti majetku ve dvou případech, přičemž nelze přehlédnout ani způsob spáchání činu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu P. Š. ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 11. 2012

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík