Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3620/2011

U S N E S E N Í

CCF spol. s r. o

K. C.

, zastoupenému JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem se sídlem v Ostravě, Smetanovo nám. 7, pro 1 043 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. -528, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011, č. j. -552, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2010, č. j. -528, zastavil výkon rozhodnutí nařízený usnesením téhož soudu ze dne 22. 4. 1999, č. j. -16, co do částky 57 996,10 Kč (výrok I). Návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí co do částky

3,90

Kč zamítl (výrok II) a povinnému uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení o částečném zastavení výkonu rozhodnutí 2 394,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výroku III).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrdil (výrok I), jinak odvolání odmítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Dospěl k závěru, že v rozsahu, jímž bylo návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí vyhověno (57 996,10 Kč), není povinný k podání odvolání subjektivně legitimován ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “). Pokud se jedná o částečné zamítnutí návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí pro 3,90 Kč, uzavřel, že v souzené věci se jednalo o plnění z úvěru, a proto bylo třeba vycházet z právní úpravy obsažené v zákoně č. , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“). Jestliže se jedná o platbu ze dne 19. 5. 2000, kdy povinný poukázal právní předchůdkyni oprávněné 5 000,- Kč, která jí byla připsána na účet 30. 5. 2000, je podle obch. zák. naplněna zásada tzv. donosnosti dluhu, podle níž se převod děje na náklady dlužníka a na jeho riziko. Toto riziko zahrnuje situaci, kdy na účet věřitele není připsána částka totožná, než jaká byla poukázána. Proto odvolací soud považoval za nadbytečné provádět dokazování k objasnění převodu uvedené částky. Odvolací soud se ztotožnil s důvody, pro které soud prvního stupně přiznal náklady řízení oprávněné.

Povinný v dovolání, jímž napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, opírá přípustnost dovolání o , a uplatňuje dovolací důvody podle , b) a odst. 3 Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl povinným navrhované důkazy k tomu, že na základě platby z 19. 5. 2000 obdržela Česká spořitelna a. s. celou částku 5 000 Kč. Současně chtěl navrhovanými důkazy prokázat, že všechny platby se týkaly umoření jistiny. Soudům také vytýká, že nerozhodly jednoznačně v intencích jeho návrhu nebo návrhu oprávněné, která si platby započetla na částečné splnění úroku z prodlení. Z tohoto důvodu považuje za nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jímž jeho odvolání odmítl. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

U výroku I napadeného rozhodnutí, pokud jím byl potvrzen výrok soudu prvního stupně ve vztahu k zastavení výkonu rozhodnutí pro 57 996,10 Kč, přípustnost dovolání nelze opřít o ustanovení , neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání povinného proti usnesení, jímž byl výkon rozhodnutí zastaven, není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002 pod č. 48). Protože přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení a (nejde o věci zde uvedené), zabýval se dovolací soud již jen přípustností z pohledu ustanovení , 2 a 3 , které taxativně vyjmenovává nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jež může účastník napadnout dovoláním; rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání povinného proti usnesení, jímž byl výkon rozhodnutí zastaven, zde však uvedeno není.

Dovolání není přípustné ani proti usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí do částky 3,90 Kč.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ), ve spojení s o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani posouzením všech námitek v dovolání obsažených Nejvyšší soud k takovému závěru nedospěl.

K námitce povinného, týkající se právního důvodu zastavení výkonu rozhodnutí, je třeba uvést, že z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) jednoznačně vyplývá, že návrh byl co do částky 57 996,10 Kč zastaven podle , tedy v souladu s návrhem oprávněné (viz č. l. 495); v tomto směru soud musí návrhu vyhovět (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 2240). Zda jsou dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí i ohledně částky 3,90 Kč, odvolací soud posuzoval podle

Námitku povinného, že odvolací soud nedoplnil dokazování k prokázání toho, jaká částka byla České spořitelně a. s. připsána na účet na základě platby povinného ze dne 19. 5. 2000, je třeba podřadit pod dovolací důvod podle , který při přípustnosti dovolání podle nemůže přípustnost dovolání založit.

Dovolání není přípustné ani proti výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení. Tento výrok odvolacího soudu také nelze podřadit žádnému z vyjmenovaných případů uvedených v ustanoveních , 238a a 239 , jež přípustnost dovolání proti usnesením upravují. Zároveň přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není usnesením ve věci samé.

Nejvyšší soud proto dovolání proti napadeným výrokům usnesení odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl ( věta první, ).

Oprávněné, která byla v dovolacím řízení úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto dovolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. listopadu 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu