Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3485/2011

U S N E S E N Í

P. S.,

obchodní společnosti

STAPO PRAHA, a.s.,

IČO: 61860972,

se sídlem v Praze 5 - Řeporyjích, K Třebonicům č. 100, zastoupené Bc. Miloslavem Dusilem, obecným zmocněncem, o ochranu autorských práv, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2011, č.j. -113

,

takto:

I.

Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2010, č.j. -69, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je autorem 9 ks ve výroku specifikovaných fotografií (výrok I.), že se žalované zakazuje tyto fotografie neoprávněně užívat (výrok II.), že je žalovaná povinna zničit CD ROM s těmito fotografiemi (výrok III.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 5.000,- Kč (výrok IV.), a že je žalovaná povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 36.000,- Kč (výrok V.) Výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zamítnutí žaloby zbudoval v prvé řadě na skutečnosti, že dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že by byla uzavřena jiná smlouva, resp. dohoda, než o tom, že fotografie, které vytvoří, poskytne žalovanému k užití bez omezení a bezplatně. Ani případný znalecký posudek navržený žalobcem by podle soudu po skutkové stránce do zjištěného skutkového stavu nemohl vnést nic nového.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. dubna 2011, č.j. -113, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V posuzovaném případě vyšel zejména z ustanovení a , o právu autorském (dále jen autorský zákon) a spolu s podrobným zdůvodněním uzavřel, že sporem dotčené fotografie nelze klasifikovat jako autorské dílo ve smyslu zmíněného ustanovení autorského zákona, neboť tyto fotografie nesplňují legální pojmový znak jedinečnosti výtvoru a nejsou výsledkem autorovy tvořivosti, ale jsou pouhým mechanickým zachycením stavebního stroje (tj. konkrétněji reprodukcí existující reality).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. července 2011 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam při řešení toho, zda a za jakých podmínek lze reklamní fotografii podřadit pod autorskou ochranu dle autorského zákona. Jako uplatněný dovolací důvod dovolatel uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Vytýká též nedostatky ve skutkových zjištěních (dovolací důvod podle ustanovení ), resp. to, že soud neprovedl jím navržené důkazy [dovolací důvod ve smyslu ustanovení ]. Dovolatel trvá na tom, že v posuzovaném případě se jednalo o autorské dílo. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 19. dubna 2011, přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012). Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá (pouze) pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatelé v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku (míněno tím i to, pokud dovolatelem v dovolání vymezené otázky nesplňují kvalitu takového hodnocení) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp.zn. , přístupné na www.nsoud.cz.]. Podané dovolání pak konkrétní právní otázku, která by zejména v souvislosti s aplikací ustanovení autorského zákona ve spojení s téhož zákona činila napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně právně významným, fakticky neuvádí, přičemž dovolací soud má za to, že odvolací soud se sám v této souvislosti při aplikaci uvedených zákonných ustanovení nedostal do případných interpretačních obtíží, přičemž je vyložil s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým zjištěním v souladu s jejich znění. Pro posouzení, zda se v daném případě jednalo o autorské dílo, byly rozhodné skutkové okolnosti, z nichž vyplýval hmotněprávní vztah účastníka k povinnosti, jež je předmětem řízení.

Současně je třeba přihlédnout i k tomu, že dovolatelovy námitky jsou zčásti námitkami směřujícími proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem, zčásti pak též předkládá k řešení otázky, na nichž odvolací soud (soud prvního stupně) své rozhodnutí nezaložil.

Bylo již uvedeno, že soudy obou stupňů rozhodovaly též o žalobcem uplatněných finančních nárocích spojovaných s jím tvrzeným porušením jeho autorských práv. Proto je zde nutno připomenout, že podle ustanovení není dovolání podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jak vyplývá z výroku I. napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, bylo jím rozhodováno (ve věci nikoliv obchodní), pokud jím byly potvrzeny výroky IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně, o zažalovaných povinnostech plnění nepřevyšujícím (samostatně a ani v úhrnu) částku 50.000,- Kč.

Protože v této věci tak ze všech vyložených důvodů není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dovolání jako nepřípustné odmítl [ ve spojení téhož zákona]. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první o.s.ř).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu