Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 277/2012

U S N E S E N Í

M. K.

AKCENT PRAHA GROUP a.s

., se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253, identifikační číslo osoby 26463997, zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu obytných místností, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. -37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám Mgr. Alana Vitouše, advokáta se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 9. 3. 2010, č. j. -37, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 25. 6. 2009, č. j. -22, kterým zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi ze dne 24. 6. 2008 z nájemní smlouvy uzavřené dne 10. 10. 2000 k ubytovacím jednotkám č. 602-603, nacházejícím se v III. patře budovy č.p. 253 v ulici O. 3, P. 5 (dále též jen „obytné místnosti“), a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ ” (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen).

Jelikož ve smyslu je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatelka napadla.

Dovolatelka výslovně neoznačila otázku zásadního právního významu, z obsahu dovolání je však zřejmé, že nesouhlasí se závěrem soudů, že při posuzování toho, zda určitý soubor místností, popř. jednotlivá místnost, je bytem, je třeba respektovat kolaudační stav, nikoliv faktický způsob užívání takovýchto místností.

Otázkou vázanosti soudu kolaudačním rozhodnutím se Nejvyšší soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. 90/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. ) a dospěl k závěru, že při posuzování toho, zda určitý soubor místností, popř. jednotlivá místnost, je bytem, je třeba respektovat kolaudační stav (daný stavebněprávními předpisy) a nikoliv faktický způsob užívání takovýchto místností. Od těchto závěrů se neodchýlil ani v rozsudku ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. a v usnesení ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. (na které poukazuje dovolatelka), v nichž dospěl k závěru, že nezachovala-li se ověřená dokumentace, z níž by bylo možno zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena, jestliže vybavení stavby nasvědčuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad.

V posuzovaném případě podle zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ), byly předmětem smlouvy o nájmu místnosti tvořící ubytovací jednotku, neboť kolaudační rozhodnutí se sice nedochovalo, ale v dokumentaci stavby je vyznačeno využití prostor obývaných žalobkyní jako „ozn. 602 jako kuchyně (plocha 11,12 m2), ozn. 602/1 jako předsíň (plocha 3,52 m2), ozn. č. 603 jako ubytovací jednotka – krátkodobý pobyt (plocha 11,12 m2), ozn. 603/1 jako koupelna (plocha 3,52 m2)“.

Závěr odvolacího soudu, že místnosti obývané žalobkyni, neměly charakter bytu, je tedy v souladu ustálenou judikaturou.

V souladu s judikaturou je i závěr soudů, že dovolatelka nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti výpovědi z nájmu obytných místností. Podle hmotněprávní úpravy přichází v úvahu určení neplatnosti výpovědi z nájmu pouze tehdy, jde-li o výpověď z nájmu bytu ( obč. zák.). V ostatních případech určení neplatnosti výpovědi z nájmu musí žalobce tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na takovém určení ve smyslu , ten však nemůže být dán, může-li být otázka platnosti výpovědi z nájmu řešena jako otázka předběžná v řízení o vyklizení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. ). Správnost těchto závěrů ostatně dovolatelka ani nezpochybnila.

Přípustnost dovolání tedy nelze z pohledu uplatněných dovolacích námitek dovodit ani z ustanovení ; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění před účinností vyhlášky ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 360,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad ( , 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. listopadu 2012JUDr. Miroslav F e r á kpředseda senátu