Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2745/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ROMZA - Nedvězí, spol. s r.o., se sídlem v Olomouci - Nedvězí, U Romzy 118/21, PSČ 772 00, identifikační číslo osoby 47973595, zastoupené JUDr. Pavlem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Prostějově, Havlíčkova 7, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Slavonín, se sídlem ve Slavoníně čp. 428, PSČ 783 01, identifikační číslo osoby 14615274, zastoupenému JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Dukelská 4, o 1 905 191 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2011, č. j. -122, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2010, č. j. -78, ve vyhovujícím výroku věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 773 571 Kč s příslušenstvím, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.

Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve druhém výroku, tedy i ve výroku o nákladech odvolacího řízení. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné, když z ustanovení až (dále též jen „ “) jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení věty první a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí jednak v otázce, zda v případě dohody dvou účastníků o narovnání zůstává povinnost třetí osoby zachována, či zda tato povinnost narovnáním zanikne, a dále v otázce použití výkladových pravidel podle obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Dovolatel, který ohlašuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , tvrzený zásadní právní význam předestřených otázek nijak nezdůvodňuje ve smyslu ustanovení , podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud otázku účinků narovnání vůči třetím osobám nejenže neřešil (a na této otázce své rozhodnutí nezaložil), ale ani institut narovnání nezmínil. Význam otázky výkladových pravidel podle obch. zák. spatřuje dovolatel v tom, že dohodu ze dne 16. března 1993 posoudil odvolací soud jako dohodu o přistoupení k dluhu dle (dále též jen „obč. zák.“), ačkoli ji měl podle logiky věci vyložit jako dohodu o převzetí dluhu dle obč. zák. Dovolatel však přehlíží, že soudy obou stupňů odůvodnily svá právní posouzení uvedeného úkonu tím, že k dohodě se všemi dlužníky nedošlo. Za této situace nebylo možno existenci dohody o převzetí dluhu dovodit ani za použití výkladových pravidel dle obch. zák., a proto ani v řešení této otázky nelze spatřovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného i ve zbývajícím rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2012

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu