Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2192/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, proti žalované M. K., bytem v P., zastoupené opatrovníkem JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, o zaplacení částky 33.367,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2010, č. j. -477, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. února 2010, č. j. -443, osvobodil žalovanou od soudních poplatků, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku částku

33.367,- Kč (z titulu dlužného nájemného z bytu a dlužné úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu) s tam specifikovaným poplatkem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků, opatrovníka a státu.

K odvolání žalované i opatrovníka Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. srpna 2010, č. j. -477, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení opatrovníka, účastníků a státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění po novele provedené – dále jen „“) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ).

Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanoveních a c/ (ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. ). Podle však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.

V projednávané věci napadla dovolatelka rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 33.367,- Kč (s příslušenstvím, k němuž se při posouzení otázky přípustnosti dovolání nepřihlíží); dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení či c/ , neboť ustanovení to výslovně vylučuje.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první ve spojení s odmítl (pro nepřípustnost), aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatelky ( část věty za středníkem ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. listopadu 2012JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu