Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2193/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně D. B., bytem v O., zastoupené JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, proti žalovanému Ing. E. B., bytem ve S., zastoupenému Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2012, č. j. -202, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. května 2011, č. j. -121, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně movité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, žalovanému přikázal movité věci uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve výroku III. zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu ze společného jmění manželů částku ve výši 267.500,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku IV. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. února 2012, č. j. -202, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle a za důvodné podle

Zásadní právní význam má podle jejího názoru otázka, zda ,,za situace, kdy společník, jehož obchodní podíl ve společnosti netvoří součást společného jmění manželů, nabude za trvání manželství uvolněný obchodní podíl ve společnosti, nabývá tento uvolněný obchodní podíl do společného jmění manželů nebo se v rámci vypořádání společného jmění manželů vypořádá jeho hodnota“. Podle názoru dovolatelky není rozhodné, zda došlo k zaplacení kupní ceny za uvolněný obchodní podíl žalovaným, naopak má význam skutečnost, že žalovaný nabyl tento obchodní podíl za doby trvání manželství. Skutečnost, že společník nemůže mít podle zákona ve společnosti s ručením omezením více než jeden obchodní podíl, nemůže mít za následek, že tím bude znevýhodněn jeho manžel při vypořádání společného jmění manželů. Je přesvědčena, že uvolněný obchodní podíl tvoří součást společného jmění manželů a musí být vypořádána jeho hodnota.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Dovolání není přípustné.

Dovolací soud již v rozsudku ze dne 27. září 2004, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2943, vyložil, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soud vypořádá jen ty věci (majetek) náležející do tohoto spoluvlastnictví, které účastníci učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi manžely rozdělí. Stejný závěr pak s odkazem na toto rozhodnutí v poměrech společného jmění manželů vyslovil dovolací soud např. v rozsudku ze dne 1. prosince 2011, sp. zn. , uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz.

Dovolatelka v dovolání v rámci vymezení otázky zásadního právního významu nastoluje otázku právního režimu tzv. uvolněného obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným potud, zda má být předmětem společného jmění manželů či má být v rámci vypořádání společného jmění manželů alespoň vypořádána jeho hodnota. V poměrech souzené věci tuto otázka navozuje s poukazem na skutečnost, že valná hromada společnosti „TQM Holding s. r. o.“ rozhodla (o čemž byl pořízen notářský zápis) dne 27. května 2008 tak, že uvolněný obchodní podíl ve výši 1/5 převezmou ostatní společníci, a to mimo jiné žalovaný, a to v poměrech svých obchodních podílů, tedy každý ze čtyř společníků převezme část obchodního podílu ve výši 1/20.

Uvedená otázka nemůže založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí již proto, že „uvolněný obchodní podíl“ se předmětem řízení nestal.

V žalobě žalobkyně „uvolněný obchodní podíl“ předmětem vypořádání neučinila. Ve vztahu k obchodnímu podílu žalovaného ve výše uvedené společnosti naopak výslovně poukazovala toliko na skutečnost, že se jedná o jeho výlučný majetek, ve vztahu ke kterému se domáhala vypořádání investice (finančního vnosu) z finančních prostředků tvořících společné jmění manželů do výlučného majetku žalovaného (a touto otázkou se také soudy v průběhu řízení zabývaly s výsledkem pro žalobkyni nepříznivým). V doplnění žaloby ze dne 10. září 2010 opětovně zopakovala, že se domáhá vypořádání investic ze společného majetku do majetku výlučného v intencích původně podané žaloby. Notářský zápis ze dne 27. května 2008 zmínila toliko v souvislosti s požadavkem na vypořádání investice ze společného majetku do majetku výlučného, přičemž v této souvislosti zdůraznila, že obchodní podíl žalovaného se nezměnil a zůstal na „1/4 z celku“. U jednání konaného dne 29. září 2010 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce k dotazu předsedkyně senátu výslovně uvedla, že se v rámci vypořádání nedomáhá vypořádání „výnosů, užitků a přírůstků v hodnotě společnosti TQM holding s. r. o.“. „Uvolněný obchodní podíl“ pak neučinila předmětem řízení ani poté, kdy jí u jednání soudu prvního stupně dne 27. dubna 2011 předsedkyně senátu soudu prvního stupně poskytla poučení podle

Jestliže pak otázku „uvolněného obchodního podílu“ a jeho případné zařazení do společného jmění manželů, resp. do jeho vypořádání dovolatelka nastolila až v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, nemohl k této skutečnosti dovolací soud přihlédnout, neboť podle ustanovení v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 10.000,- Kč [odměna z částky určené podle , , ve znění po novele provedené , vyčíslená podle , vyhlášky (po snížení ve smyslu , ve spojení s vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle vyhlášky), přičemž žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného) podle ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 10.300,- Kč. Žalovanému dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % ve smyslu , tj. 2.060,- Kč, a celková výše nákladů dovolacího řízení na straně žalobce tak činí 12.360,- Kč.

Dovolací soud proto uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaného ( , , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může se žalovaný domáhat výkon rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 25. září 2012

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu