Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 536/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce R. Š., bytem ve L., zastoupeného JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hradební 548, proti žalovanému Z. S., bytem v Č., zastoupenému Mgr. Ing. Tomášem Veselým, advokátem se sídlem v Pardubicích, Třída Míru 92, o určení vlastnictví a o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. června 2010, č. j. , takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 6.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného Mgr. Ing. Tomáše Veselého.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. února 2010, č. j. -46, zamítl ve výroku I. žalobu žalobce, aby soud určil, že je vlastníkem ,,pracovního stroje samojízdného, sklízecí mlátičky tovární značky J. D., (dále jen ,,předmětná věc“) a že žalovaný je povinen mu předmětnou věc vydat. Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. června 2010, č. j. -69, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku).

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které považuje za přípustné podle a za důvodné podle

Dovolatel v dovolání napadá posouzení okolností, za kterých byla vydražena předmětná věc. V dovolání však nepřekročil svou argumentaci, kterou uplatnil již v řízení před nalézacími soudy. Zopakoval pouze, že podle jeho názoru nemohlo dojít na straně žalovaného k nabytí vlastnického práva příklepem ve veřejné dražbě, když nezaplatil cenu vydražené věci v hotovosti tak, jak mu to ukládaly právní předpisy účinné ke dni konání dražby, nýbrž bezhotovostním převodem.

Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry, ke kterým dospěly soudy v nalézacím řízení.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( a , 4 ), se zabýval přípustností dovolání.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně založil své rozhodnutí na posouzení dvou na sobě nezávislých důvodů: a) pasivní legitimaci žalovaného ve sporu – zde shledal, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, protože již věc prodal třetí osobě, b) okolnosti, za kterých došlo k nabytí předmětné věci v dražbě – zde dospěl odvolací soud k závěru, že k nabytí vlastnického práva předmětné věci došlo i přes to, že podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 nebylo možné nabýt ve veřejné dražbě vlastnictví věci, pokud nedošlo k úhradu ceny vydražené věci v hotovosti, neboť žalobce předmětnou věc po ukončení veřejné dražby zaplatil bezhotovostním převodem v souladu se

Dovolací soud vychází z ustálené judikatury potud, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 48 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2011, sp. zn. ).

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí pouze se závěrem odvolacího soudu ohledně nabytí předmětné věci ve veřejné dražbě. To samo o sobě nemůže založit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu, protože napadené rozhodnutí obstojí již vzhledem k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaného, který dovolatel v podaném dovolání nijak nezpochybnil.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a , neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 4.750,- Kč [odměna z částky určené podle , , ve znění před novelou provedeno , vyčíslená podle a ve spojení s vyhlášky (po snížení ve smyslu , ve spojení s vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle vyhlášky), přičemž žalovanému náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalovaného k dovolání žalobce) podle , , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 5.050,- Kč. Žalovanému dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % ve smyslu , tj. 1.010,- Kč, a celková výše nákladů dovolacího řízení na tak činí 6.060,- Kč.

Dovolací soud proto uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 6 060,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaného ( , , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 25. září 2012 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu