Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 971/2012

-16

U S N E S E N Í

T. N.

,

proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 12. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , takto:

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu se usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 12. 2011 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ze dne 27. 9. 2011

zrušují

.

Současně se

zrušují

i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265

l

odst. 1 trestního řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 6

přikazuje

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ze dne 27. 9. 2011 byl T. N. uznán vinným přečinem výtržnictví podle (dále jen tr. zákoník), když předmětný skutek spočíval v tom, že

„dne 28. 2. 2011 v době od 6.15 hod. do 6.40 hod. v P., ulice J. p. v baru T. nejprve obtěžoval servírku A. K., nevhodnými a vulgárními řečmi se sexuální tématikou, přestože ho napomínal poškozený svědek M. H., který, aby slovní výpady obžalovaného zastavil, sundal mu brýle a udeřil jej levou rukou na pravou stranu tváře, přičemž obžalovaný vyndal střelnou zbraň a to samonabíjecí pistoli vzor Kevin 98, ráže 9 mm, Browning Kurz a hlavní mířil do oblasti břicha M. H., který uchopil obžalovaného rukama tak, že mu sevřel zbraň a ruku, ve které zbraň držel, přičemž oba padli na podlahu a když se o zbraň přetahovali, vyšel výstřel, který prostřelil sádrokartonový strop baru“.

Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.

V předmětné věci podal T. N. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 7. 12. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v kritické době jednal v mezích nutné obrany ve smyslu § 29 tr. zákoník a takto uplatněnou obhajobu soudy hodnotily nesprávně. Poukázal v této souvislosti na kamerový záznam místa, kde k události došlo s tím, že ten dobře zachycuje vznik, průběh a vyvrcholení konfliktu s M. H. Takto pořízený kamerový záznam potom soudy interpretovaly chybně, když z něj vyplývá, že útoky H. se stupňovaly údery do obličeje, když ze záznamu je patrné i to, že jej H. gestem vyzývá, aby šli věc vyřídit ven. Dovolatel nechtěl v konfliktu pokračovat a nechtěl odejít z herny, protože z jednání H. usoudil, že ten by jej venku znovu napadl. S ohledem na uvedené se proto rozhodl pohrozit mu zbraní tak, aby mohl bez následků z místa odejít. H. mu však chtěl pistoli sebrat, došlo k potyčce, která skončila tím, že do něj H. na zemi kopal. Namítl také, že soudy neoddělily striktně jeho jednání v rámci nutné obrany od jeho přestupku, kdy měl u sebe v podnapilém stavu střelnou zbraň (za což byl také ve správním řízení potrestán). Za daných okolností bylo namístě posouzení jeho jednání, jako jednání nevybočující z mezí nutné obrany, když útok H. bylo namístě posoudit jako útok trvající. Dále poukázal i na to, že jeho údajné vulgární výroky vůči svědkyni K. se této nijak nedotýkají, když ta seděla v rozhodné době v jeho bezprostřední blízkosti a nejevila známky jakéhokoliv rozrušení. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil nebo jej ve smyslu § 265m odst. 1 tr. ř. obžaloby zprostil, „nebo věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí dle § 265

l

odst. 1 tr. ř.“

K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky do dnešního dne nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se takto nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem ta jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Za splnění této podmínky je tak skutkový stav při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti se spolehlivě a dostatečně přesvědčivě vedeným dokazováním a následně byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V těchto souvislostech je tedy potřebné zdůraznit a poukázat na to, že pokud nelze vycházet z přesvědčivě a jednoznačně spolehlivě učiněných skutkových zjištění v té které věci, je právě i s ohledem na uvedené namístě také ingerence dovolacího soudu, i když výjimečně a ojediněle do závěrů soudů, když tyto své (právní) závěry přijmou v důsledku neúplných, nepřesvědčivých a nedostatečně učiněných skutkových zjištění. V tomto směru je namístě poukázat i na ustálenou judikaturu Ústavního soudu České republiky, který opakovaně judikoval ve svých rozhodnutích (např. pod sp. zn. , dále v rámci rozhodnutí uveřejněných ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 32/2004, 37/2002 a zejména pod 464/1998) s tím, že rozhodnutí obecného soudu je namístě považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces i v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně jejich úplné absence). Právě o takový případ se v posuzované věci jedná, kdy na základě učiněných skutkových zjištění nelze jednoznačně a spolehlivě dospět k právním závěrům, které v rámci svých rozhodnutí přijaly oba soudy. Dovolatel (jak již uvedeno) takto namítl, že v kritické době jednal v rámci nutné obrany, neboť z pohledu ustanovení § 29 tr. zákoníku odvracel přímo hrozící a trvající útok na jeho osobu, který měl fyzický charakter s tím, že se obával zejména o své zdraví. Z dosud učiněných skutkových zjištění přitom lze dospět k závěru, že tato jeho námitka byla právně relevantně uplatněna pod jím zvoleným dovolacím důvodem a současně je i důvodná. To proto, že výpovědi dovolatele a svědka M. H. jsou rozdílné co do svého obsahu a tedy zcela rozdílného popisu předmětné události (skutku). Za daných okolností se tak klíčovým jeví pořízený kamerový záznam z místa činu, kterým byla celá událost (skutek) zachycena. Přitom je namístě uvést, že takto pořízenému záznamu soudy nevěnovaly patřičnou pozornost s tím, že k jeho průběhu nezaujaly ani jemu odpovídající stanovisko, a to ani s ohledem na výpovědi dovolatele, svědka H., když nelze přehlédnout ani svědeckou výpověď obsluhující v baru, A. K. Z její výpovědi totiž plyne, že jí sice dovolatel činil nějaké neslušné návrhy, těch si však v podstatě nevšímala a věnovala se své práci. Z uvedeného kamerového záznamu je potom patrné, že dovolatel a svědek H. spolu mluvili a v rámci rozmluvy to byl právě svědek H., který dovolatele fyzicky napadl (nic na tom nemění ani to, že nešlo o útok razantní) a navíc (v souladu s tvrzením dovolatele) se jeví, že jej gesty vyzýval k tomu, ať jdou ven. Teprve poté dovolatel vytáhl (pomalu a rozvláčně) z kapsy označenou pistoli, svědek se na něj vrhl, došlo mezi nimi k potyčce, pádu ze židlí a k následnému výstřelu do stropu. Za daných okolností (dosud učiněných skutkových zjištění) potom tvrzení dovolatele, že jednal v rámci a v mezích nutné obrany, nelze přehlédnout a je nezbytné se jeho (takto) vedenou obhajobou důsledně a pečlivě zabývat. V tomto směru tak bude zapotřebí v přítomnosti dovolatele, svědka H. i svědkyně A. K. promítnout předmětný kamerový záznam od doby příchodu svědka H. na místo s tím, že každý z nich popíše především to, co v kritické době (a komu říkal), případně i popíše příslušná gesta. Teprve po tomto detailně komentovaném (a přehraném) kamerovém záznamu před soudem a porovnáním jednotlivých svědeckých výpovědí (i s promítnutým záznamem) bude znovu potřebné zvážit všechny okolnosti vzniku a průběhu inkriminované události a z ní dovodit i případné právní závěry stran trestní odpovědnosti jednotlivých účastníků incidentu, a to i z hlediska pečlivého zvážení dovolatelem vedené obhajoby ve smyslu jím tvrzených (daných) podmínek umožňujících mu jednat v nutné obraně a také její přiměřenosti způsobu útoku (§ 29 tr. zákoníku). Lze takto uzavřít, že provedené důkazy musí být soudy vždy (pro účely jejich hodnocení) správně a odpovídajícím způsobem reprodukovány a ve vlastním hodnocení také interpretovány. Předpokladem náležitého a také se zákonem souladného hodnocení důkazu je to, že informace z hodnoceného důkazu zůstane bez jakékoliv deformace v procesu jeho hodnocení zachována a výlučně jenom jako taková se promítne do vlastního vyhodnocení, jako konečného úsudku soudu. Uvedené lze nepochybně vztáhnout i na posuzovanou věc, kdy v současném stadiu trestního řízení vedeného proti dovolateli nebylo bezpečně a jednoznačně prokázáno, že v rámci popsaného skutku to byl on, který svým jednáním spáchal označený přečin a nebyl tak v zásadě vytvořen skutkový základ, který by mohl co do svého obsahu a rozsahu vést k adekvátním (jakýmkoli) právním závěrům, které jsou takto (současně) za daného stavu věci zřetelně předčasné.

Protože Nejvyšší soud shledal dovolání T. N. z hledisek uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejenom právně relevantním, ale současně i důvodným, byť námitka dovolatele ohledně uváděného „extrémního nesouladu“ nebyla v podaném dovolání explicitně vyjádřena (je však zjevná), Nejvyšší soud postupoval podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. a napadené usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 12. 2011 zrušil, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ze dne 27. 9. 2011, když zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené (citované) usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. potom Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že shledané vady nelze odstranit v zasedání veřejném.

Řízení se tak vrací do stadia, kdy Obvodní soud pro Prahu 6 bude pokračovat v hlavním líčení a doplní dokazování v rozsahu, který plyne ze shora uvedených skutečností naznačených Nejvyšším soudem a poté znovu ve věci rozhodne. Je namístě také uvést, že pokud doplněné dokazování nevnese do věci jasno a odlišné výpovědi dovolatele i svědků zůstanou protichůdné, bude třeba rozhodnout ve prospěch dovolatele v souladu se zásadou in dubio pro reo. Je potom samozřejmé, že nalézací soud, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem, na který je v příslušných částech odůvodnění tohoto rozhodnutí poukazováno (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jestliže ve věci znovu rozhodne odsuzujícím rozsudkem, bude namístě, aby tzv. skutková věta výroku soudu odpovídala soudem učiněným skutkovým zjištěním. V souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. soud také v odůvodnění přijatého rozsudku náležitě vyloží, které skutečnosti a z jakých důvodů vzal za prokázané a jaké skutkové a právní závěry na jejich podkladě dovodil.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. října 2012

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka