Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 677/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce D. H., dříve N., bytem O. – H., S. Ví. 78/5,zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalované České republice –Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 281.412,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2011, č. j. -43, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2010, č. j. -26, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 281.412,- Kč s příslušenstvím. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody způsobené tvrzeně nezákonným rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil zákaz nakládat s nemovitostmi ve vlastnictví žalobcova dlužníka (pro namítanou důvodnou obavu, že by mohl být ohrožen případný výkon rozhodnutí). K odvolání žalobce bylo Krajským soudem v Brně uvedené zamítavé usnesení okresního soudu potvrzeno. V průběhu exekuce vedené k návrhu žalobce byla následně zjištěna existence zástavních práv zatěžujících předmětné nemovitosti. Z tohoto důvodu se žalobce v nynějším řízení domáhá náhrady majetkové újmy s tvrzením, že pokud by jeho návrhu o vydání předběžného opatření bylo vyhověno, mohl by uspokojit svou pohledávku ve výši žalované částky z výtěžku prodeje nemovitostí v rámci provedení exekuce.

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v posuzované věci nebyla splněna podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; není dán odpovědnostní titul ve formě (zrušeného či změněného) nezákonného rozhodnutí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřoval v tom, že je v něm řešena problematika náhrady škody způsobené průtahy v řízení v jiném rozsahu, než jak je tomu v praxi Evropského soudu pro lidská práva, což vede k nerovnosti na straně poškozených z jednotlivých členských zemí Evropské unie. Žalobce zejména namítal, že v důsledku průtahů na straně soudu je nyní pravomocně přisouzená pohledávka nevymahatelná (na dlužníka byl prohlášen konkurs a podle zprávy insolvenčního správce je majetková podstata fakticky nulová). Dovolatel proto žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání opíral o ustanovení a dovolací důvod byl uplatněn podle , tj. pro nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Za otázku zásadního významu nelze považovat takovou právní otázku, která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Nejvyšší soud shledává, že vposuzované věci bylo možno odpovědnost státu za škodu zvažovat pouze z odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí. Z obsahu žaloby je patrno, že žalobce svůj škodní nárok dovozoval z negativního rozhodnutí soudu ve věci navrženého předběžného opatření. Při jednání u soudu prvního stupně sice namítl, že majetková újma mu byla způsobena průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , změna žaloby však soudem nebyla povolena (viz č. l. 23 spisu).

Ustanovení pak vymezuje jednu z podmínek pro využití práva na náhradu škody. Platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím může být uplatněn pouze tehdy, není-li stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

Vzhledem k tomu, že předpoklad prezentovaný ve shora citovaném zákonném ustanovení nebyl naplněn (naopak předmětné rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově o zamítnutí návrhu žalobce na vydání předběžného opatření bylo potvrzeno v odvolacím řízení Krajským soudem v Brně), nelze v projednávaném případě usuzovat na vznik odpovědnosti státu za škodu.

Soud, rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu, není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného či nezměněného rozhodnutí se zákonem(viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , ). Nelze bez dalšího najisto soudit,zda v době rozhodování ve věci navrhovaného předběžného opatření byly či nebyly dány zákonné podmínky pro jeho nařízení. V nynějším řízení takové rozhodnutí, byť by třeba mohlo být nezákonné, soudu nepřísluší přezkoumávat.

Kromě toho je třeba připomenout, že při uvažované přípustnosti dovolání podle ustanovení se nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a (viz věta za středníkem ) – otázka, zda v řízení došlo k vadě, pokud nebylo dostatečně přihlédnuto k dovolatelovým tvrzením o průtazích v řízení jako o titulu jeho odpovědnostního (majetkového) nároku, judikatorní přesah věci založit nemůže.

Ze všech výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud podle věty první a dovolání žalobce pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozsudku odvolacího soudu odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle a , a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobce nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle . V Brně dne 16. října 2012

JUDr. Ludvík David, CSc.

předseda senátu